Napsal: Jiří Hojer

Nový pravicový klub v Evropském Parlamentu (EP) se podařilo vytvořit po vstupu Bulharska a Rumunska do EU, kdy počet poslanců se zájmem o členství dosáhl minimální hranice pro založení klubu podle pravidel EP. Klub bývá nazýván jako ultrapravicový, sami členové ho nazvali „Identita, tradice a suverenita” (ITS) a jeho vůdce Bruno Gollnisch prohlašoval, že jeho zájmem bude „…ochrana evropské identity, identity našich zemí. Chceme hájit evropskou tradici a zároveň být moderní”. V klubu jsou zastoupeni poslanci z francouzské Národní fronty (7), rumunského Velkého Rumunska (5), Vlámského zájmu (3), italští zástupci (dva včetně Alessandry Mussoliniové) a také po jednom zástupci Rakouska, Velké Británie a Bulharska (ze strany Útok). Podrobnější informace o poslancích EP je možno nalézt zde.

Složení klubu naznačuje jeho značnou problematičnost jak ve vztahu k hlavnímu proudu médií, tak ke spolupráci s ostatními politickými kluby v EP. Například právě Gollnisch z francouzské Národní fronty čelí stíhání kvůli popírání holocaustu (které mělo spočívat ve vyjádření názoru, že historikům by zákony neměly bránit ve svobodné diskusi o tom, co se dělo během druhé světové války, jaké byly počty obětí atd.). Program rumunských poslanců ze strany „Velké Rumunsko” směřující proti mnohým v Rumunsku sídlícím národnostem byl také značně medializován (a bylo by zajímavé, jak by se například snesli s maďarskými nacionalisty, pokud by se tito do EP dostali). To vše určitě ztíží komunikaci s veřejností i s dalšími poslanci EP.
To potvrdil již vůdce socialistů Martin Schulz známý svým aktivismem (prosazování euroústavy či prosazení odstoupení komisaře Rocco Buttiglioneho, který se vyjádřil nerovnostářsky o ženách a homosexuálech) a agresivitou i vůči velmi umírněné (či spíše neokonzervativní) pravici. Proslavila ho například slovní přestřelka s bývalým italským premiérem Berlusconim, kde vzduchem létala obvinění z přípravy nebo podpory výstavby koncentračních táborů (tvrdil socialista Schulz) a přirovnání ke kápu v koncentráku (kontroval Berlusconi se svým specifickým smyslem pro humor).
Tentokrát Schulz s klasickým bolševickým citem pro demokratické postupy navrhoval, aby založení klubu vůbec nebylo umožněno, jelikož prý „přece nemůžeme ponechat Parlament, který symbolizuje evropskou integraci, těm kdo popírají všechny evropské hodnoty” a klub vůbec neplní požadavky na „sdílenou politickou soudržnost”. Socialista měl asi na mysli hlavně avizované prosazovaní protiimagrační politiky, konflikty se zástupci Cikánů, které v EP již propukly, nebo odpor ke vstupu Turecka do EU.
Další politické síly v EP projevili v rozdílné míře zděšení z existence takového klubu, objevily se návrhy na další zvýšení spodní hranice počtu poslanců k založení klubu nebo prohlášení, že se tímto klubem se spolupracovat nebude. Klub ITS ve svém prohlášení sdělil, že zastupuje hlasy zhruba 23 milionů Evropanů, bude tedy zajímavé, jak se tato síla v EP prosadí, či jak silné a úspěšné budou snahy ji umlčet.
Není smyslem tohoto textu hodnotit politiku jednotlivých poslanců v klubu ITS, která podle všeho zdaleka není jednotná, respektive je nutno teprve vysledovat, jaké pozice klub bude zastávat k jednotlivým tématům. Není například možné dosud zhodnotit postoje klubu k ekonomickým otázkám a i již avizované ideje jsou spíše obecného rázu.
Samotný Schulzův projev by nám však měl připomínat uvažování představitelů komunistické Národní fronty. Na Západě se dnes ovšem o zločinech komunismu jaksi odmítají bavit a pravice všude na světě je příliš slabá nebo zpohodlnělá, aby se s komunisty dohadovala, tak na jejich voliče často raději útočí zleva… Pro mladší ročníky čtenářů - Národní fronta v bývalém Československu sdružovala a kontrolovala povolené strany a hnutí pod taktovkou strany komunistické. Národní fronta pak také vysílala jednotnou kandidátku do „svobodných voleb”. Takový Schulz by obdobu naší NF („Evropskou frontu”, dost možná i „lidovou”, nebo „internacionální”, „národní” asi už ne…) jistě rád zavedl. Šanci mu může dát například nyní právě resuscitovaný projekt „euroústavy”, na kterou by údajně pravicový šéf českého Senátu řekl podle všeho opět své „měkké ano”.
Nemusíme souhlasit ve všem s každým členem klubu ITS, ale představa, že způsobilost k zastupování voličů hodnotí například socialista Schulz nebo nějaký nezávislý představitel občanské společnosti (dobrovolníci by se našli i mezi vlivnými českými žurnalisty, podle svých komentářů by se patrně ráda přihlásila například „disidentka” Petruška Šustrová, ale i mnozí další ochránci svobody a demokracie) je hrozivá. S postupující orwellizací evropské společnosti však taková představa začíná být čím dál reálnější.

zdroj: Národní myšlenka