Stejně jako každý jiný diktátor i Fidel Castro moc dobře ví, kde hrozí nebezpečí jeho izolovanému „království”, proto rozhodně nepřekvapí jeho snaha udržet potenciální příjemce informací v izolaci, aby ti méně důvtipnější dleli až do konce života v bludu o ráji na zemi. A tak pečlivě filtruje informační příliv a dopodrobna zvažuje, která fakta jsou vhodná k tomu, aby doputovala až k průměrnému Kubánci. Většina z těch běžně dostupných na internetu k nim viditelně nepatří, proto i tohle masmédium musí být podrobováno kontrole. K čemu by mu potom bylo vytváření virtuální reality ve státní kubánské televizi, když by občan nabyl z jiných zdrojů naprosto odlišný pocit, a to i přes zanedbatelný počet funkčních počítačů na tomto ostrově. Do této chvíle alespoň registrovaní kubánští počítačoví odborníci (tzv. informaticos) měli k internetu relativně volný přístup, což se Fidel rozhodl změnit a Kubáncům vyhradit pouze prověřené servery. Jenom by mne tak zajímalo, kdybychom opravdu zůstali komunistickým skanzenem ve středu Evropy, o čemž ještě dodnes sní Žena za pultem, jak by se Husákovi nástupci vyrovnali s komunikačními prostředky nové generace. Zřejmě podobně jak na Kubě Castro, jen si však kladu otázku, jestli by to bylo možné i ve středoevropské realitě, marná sláva, skanzen pořád není ostrov, strůjci sametu byli tedy dobrými prognostiky.
Mimochodem, Kuba. Není politického prognostika, aby neočekával brzkou změnu poměrů na „ostrově svobody”, jen není jasná cesta. Zřejmě nepravděpodobná je kubánská varianta sametu (nebo třeba nějakého kaddáfíovského pokání) za Fidelova života vzhledem k jeho nesporné ješitnosti. Buďto chce i dožít jako vládce a budoucnost vidí ve stylu „po mně potopa” anebo někde potají vyjednává pozvolnou byť navenek halasnou změnu poměrů, ovšem správně načasovanou až po své smrti. Jako příliš reálnou bych neviděl ani možnost, že po Castrovi přijde jeho nástupce vládnoucí stejnými metodami,a pokud se někdo alespoň částečně takový nakonec vyskytne, spíše se vydá čínskou cestou. Blízkost USA je determinantou a možnosti, že by si vrcholní představitelé USA nechali proklouznout mezi prsty výhodnou investiční příležitost, se mi nechce věřit. Tudíž zde není položena otázka jestli, ale otázka kdy, jak a s jakými důsledky. Větším oříškem pro ostatní státy světa bude zpacifikování úporně fundamentalistické KLDR, která narozdíl od padlého Saddámova panství disponuje ZHN, k jejichž odstranění (aniž by samozřejmě došlo k jejich použití) jakoukoliv cestou se nikomu včetně strýčka Bushe nechce.

Josef Klas