Volby v Srbsku – drama pokračuje

Napsal: Milan Smiljanić

První kolo prezidentských voleb v Srbsku dopadlo podle očekávání. Na prvním místě se s 39,99 % hlasů umístil místopředseda Srbské radikální strany Tomislav Nikolić, na druhém nynější srbský prezident a předseda Demokratické strany Boris Tadić s 35,39 % hlasů. Tito dva politici se tedy o prezidentské křeslo utkají v kole druhém.

Překvapením byla mimořádně vysoká odezva voličů – k volebním urnám jich přišlo přes 61 %, přestože prezident Tadić k obecnému zděšení všech věřících obyvatel volby vypsal na 20. leden, na den Svatého Jana Křtitele, který je jedním z nejvýznamnějších svátků srbské pravoslavné církve. Pro zajímavost dodejme, že tento čin prezidentský kandidát DSS a NS Velimir Ilić nazval „dílem satanisty“.

Do druhého kola může Nikolić prakticky najisto počítat se 7 % hlasů, které v prvním kole získal Milutin Mrkonjić, kandidát Socialistické strany Srbska. Naproti tomu Tadićovi podle očekávání svůj hlas odevzdá 5% občanů, kteří v prvním kole volili Čedomira Jovanoviće, předsedu Liberálně – demokratické strany (o které snad stačí říci, že se zasazuje o nezávislost Kosova) a většina z 3 % lidí, kteří podpořili kandidáta největší z maďarských stran Ištvána Pastora.

Použitím prosté matematiky tak dojdeme k závěru, že ani jeden z nich nemá jistých 50 % hlasů potřebných k celkovému vítězství. Jazýčkem na vahách by tak mohl být, jak jsme předpokládali, srbský premiér Vojislav Koštunica, jehož kandidát Velimir Ilić v prvním kole získal 7 % hlasů.

Koštunica a Ilić předevčírem v podvečer přišli ze zvláštní nabídkou, která by se stručně dala shrnout do následující věty: „Podpoříme našeho koaličního partnera Tadiće, ale požadujeme zato minimum všech minim – jako prezident bude muset dodržovat ústavu a ctít suverenitu a teritoriální integritu naší země a za žádných okolností nesmí připustit nebo uznat nezávislost Kosova. To by mj. znamenalo, že se Srbsko pod jeho vedením nesmí stát součástí žádné organizace, která uzná nezávislost této srbské provincie, včetně Evropské unie. Pokud EU vyšle do Kosova ilegální misi, která by zahájila provádění Ahtisaariho plánu kosovské nezávislosti, automaticky by musely být suspendovány všechny dohody o vstupu do Unie.“

Boris Tadić odpověděl ve svém stylu. Vzkázal, že „ho nikdo nebude vydírat a nedovolí, aby Srbsku někdo kladl překážky na jeho cestě do Evropy“. NATO kandidát (jak jej často nazývají jeho odpůrci) tak Brusel opět nadřadil kolébce svého národa Kosovu a poslal světu vzkaz, že ústavu dodržovat nehodlá a osud 15 % země, jejímž je prezidentem, je mu naprosto ukradený. Dobrovolně se tak zřekl Koštunicovy a Ilićovy podpory. Ti se vzápětí nechali slyšet, že nikoho nevydírají a že chtějí pouze to, aby se prezident zavázal, že bude dodržovat ústavu.

Tadićovi nyní hoří půda pod nohama. Cítí, že se rozplývá jeho sen o novém mandátu. Proto se v kampani rozhodl k nejbrutálnějším a nejlživějším útokům na svého soupeře, kterému se mj. za každou cenu snaží dokázat, že má „na rukou krev“. Jelikož mu nevyšlo první nařčení, že během války povraždil jakési stařečky a stařenky v chorvatském městě Antin (pro připomenutí: obyvatelé této vsi sami potvrdili, že se nikomu z nich během války nic nestalo a ani chorvatské státní orgány nemohly potvrdit tento nesmyslný příběh), Tadić nyní přišel s něčím novým.

Během NATO bombardování Jugoslávie v roce 1999 agresoři kromě jiného zasáhli budovu srbské státní televize (RTS). Při tomto bestiálním útoku o život přišlo 16 lidí. Kdo podle vás nese vinu za bombardování civilního objektu? Podle Demokratické strany to nejsou lidé, kteří bomby házeli a kteří k tomu vydali rozkaz (Tadić se kupříkladu chlubí svým přátelstvím s Javierem Solanou a Gerhard Schröder byl dokonce „čestným hostem“ v jeho předvolební kampani), ale tehdejší ředitel RTS Dragoljub Milanović, který byl po příchodu DS k moci odsouzen k deseti letům odnětí svobody za to, že neprovedl evakuaci zaměstnanců a nezabránil tak jejich smrti, neboť údajně věděl, že by budova mohla být bombardována. A nyní tento „NATO kandidát“ přišel s tím, že svůj díl viny nesou i Tomislav Nikolić a generální sekretář SRS Aleksandar Vučić! Dokonce avizuje, že i je kvůli tomu požene před soud. První byl v té době místopředsedou vlády, druhý ministrem informací. Tadić tvrdí, že tehdy oba věděli, že se útok chystá, ale zaměstnance televize včas nevarovali. Přitom si je moc dobře vědom toho, že osudné noci měla službu i Angelina Vučićová, matka muže, kterého dnes obviňuje z toho, že pracovníky RTS z politických důvodů obětoval. Sama se nacházela poblíž místa, kam dopadl jeden z „Tomahawků“ a přežila jen šťastnou náhodou. Tadić tak Vučiće nepřímo obviňuje z toho, že chtěl obětovat vlastní matku! To je opravdu silné kafe, zvlášť vzhledem k tomu, že pro své tvrzení nemá jeden jediný důkaz (tak jako ho nemá ani jeden z jemu blízkých „politických analytiků“, který v jedné televizní debatě s klidem řekl, že po případném zvolení Nikoliće USA Srbsko zařadí mezi země „Osy zla“, tedy mezi Severní Koreu, Írán a Sýrii.)

Srbská radikální strana toto obvinění označila za „vrchol drzosti“, za zneužívání bolesti rodin zavražděných pracovníků RTS a za důkaz toho, že se v čele Srbska nachází „nebezpečný člověk, který už neví, jak schovat své zoufalství z toho, že ztratil podporu občanů“.

Pro dokreslení atmosféry, ve které se volby konají, bych rád napsal i co se stalo Mariji Šerifović, vítězce posledního ročníku Eurosongu. „Dívka s uhrančivým hlasem“, jak jí nazvali novináři MF DNES, loni v květnu zvítězila v této evropské soutěži popové muziky. Na základě toho jí EU jmenovala „ambasadorem dobré vůle“. V předvolební kampani se však rozhodla podořit Tomislava Nikoliće a věřte tomu nebo ne, Evropská unie jí proto tuto funkci odebrala! Podle oficiálního prohlášení tiskového mluvčí Evropské komise Johna McDonalda se „její politické názory neztotožňují s programem ´Roku mezikulturního dialogu‘, v rámci kterého jí její čestná funkce byla udělena.“ Tímto a celou řadou dalších činů se EU vměšuje do vnitřních věcí Srbska a občanům jasně dává najevo, koho že to mají volit, přejí–li si přízeň organizace, která jim „zajistí lepší budoucnost“.

Kapitolou samou o sobě je ministr hospodářství a regionálního rozvoje Mladjan Dinkić, jeden z nejvěrnějších „Tadićovců“, který je „namočen“ do tolika afér, že už to stěží někdo může spočítat. Před několika měsíci připravil zákon, podle kterého má každý občan Srbska právo na získání akcií státních podniků v hodnotě plných 1.000 euro. Jelikož SRS už tehdy tušila „zradu“, požádala Dinkiće, aby občanům dal garance, že jejich akcie budou opravdu mít slibovanou hodnotu. Ministr to odmítl a nyní je z části jasné proč - vyšel totiž s další předvolebních špinavostí. Prohlásil, že vyhraje–li volby Nikolić, akcie nebudou mí prakticky žádnou hodnotu! Jinými slovy jeho vzkaz voličům zní asi takto: volte Tadiće a získáte 1.000 euro, volte Nikoliće a nezískáte nic. Toto je pravděpodobně ten nejnestoudnější pokus o uplácení voličů zaznamenaný kdekoliv v moderní demokracii.

Osobně pevně doufám, že se srbští voliči nenechají podobnými excesy zastrašit, že neuvěří režimním lžím a že v neděli zakroužkují jméno kandidáta, který zemi vrátí hrdost a který jí pomůže postavit se na nohy po sedmi letech vlády zlodějiny, korupce, lži a vlastizrady. Poté se rozhodně nebude moci stát, že se bělehradskými ulicemi budou promenádovat váleční zločinci á la Solana nebo Schröder, zatímco za zločiny jimi spáchané budou ve vězení vysedávat lidé, kteří v osudnou dobu jen dělali svou práci…

You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 . You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.