Představitelé Spojených států amerických opatrně připouštějí to, co nezmanipulovaná média uvádí již dlouho - v Iráku minimálně loňského roku tzv. zbraně hromadného ničení s velkou pravděpodobností nebyly.
Ministr zahraničí USA Colin Powell, který před útokem na Irák i na půdě OSN opakovaně prohlašoval, že má nezvratné důkazy o tom, že Saddámův režim vyvíjí a vlastní zbraně hromadného ničení, dnes novinářům říká: „Je otázkou, jak velké zásoby (těchto zbraní) měli, pokud vůbec nějaké.“
Šéf amerického pátracího týmu David Kay, který v Iráku tyto zbraně hledal osm měsíců, nyní svou funkci opouští a o zakázaných zbraní říká: „Nemyslím, že existovaly.“
Nicméně ani tato přiznání ke lži nejsou důvodem ke smíchu či vnitřnímu uspokojení. Je dost možné, že mají i jiný cíl, daleko důležitější než nenápadně připravit světovou veřejnost na veřejnou deklaraci svého selhání. Colin Powell i David Kay připustili, že iráčtí představitelé mohli část svých zbraní skrýt do sousední (a taktéž nepohodlné) Sýrie. David Kay: „Z výslechů představitelů bývalého iráckého režimu ale vím, že množství materiálu putovalo před válkou do Sýrie, včetně některých součástí Saddámova programu hromadného ničení.“ Colin Powell: „A pokud ano (pokud Irák měl zakázané zbraně), tak kam se poděly?“
Prostě je nám (ne)nápadně dává najevo, že další na řadě je Sýrie. A jsem velmi zvědavý, jak budou na potencionální útok na tuto zemi reagovat ti různí „demokraté“ a „nezávislí“. Když jsem se s takovýmito lidmi bavil před a během útoku na Irák, rozhodně tvrdili, že jde jen o ropu a zbraně hromadného ničení jsou pouhou záminkou. Poznámkám o tom, že i ropa je jen pouhá kouřová clona, že jde o posílení pozic USA jako armády globalistů číslo 1 a o upevnění pozice Izraele, se jen „vědoucně“ usmívali.
Takže až dojde k útoku na Sýrii, shodneme se na tom, že o zbraně hromadného ničení opět nejde. O co tedy ve skutečnosti půjde? Pokud vím, tak jediná surovina, která se nachází v Sýrii ve významnějším množství, je písek. Budou tito „nezávislí“ tvrdit, že hlavním cílem USA je získat kontrolu nad obchodem s pískem? A nebo někteří z nich konečně prohlédnou, že opravdu nejde o písek, ale o celý svět a zejména o Izrael?

František Nonnemann