Projev Jean-Marie Le Pena, který přednesl na půdě Evropského parlamentu dne 10. července 2008.

Pane prezidente, momentálně po šest měsíců zastáváte rotační a krátkodobý post předsedy Evropské rady. Navzdory názorům většiny francouzských voličů se prezentujete jako horlivý zastánce sjednocené Evropy, navíc si dovolujete znovupředložit návrh Evropské ústavy v jejím takřka nezměněném znění podle Lisabonské smlouvy, kterou francouzští a nizozemští voliči odmítli v roce 2005. Navíc k vaší škodě vůle irského lidu překazila vaše plány, z těchto důvodů je Lisabonská smlouva nulitní a neplatná. Navzdory všem manévrům majícím za cíl vnutit evropským národům vůli vládnouci euro-internacionální kabaly.

V roce 1957 jsem jako člen parlamentu hlasoval proti Římské smlouvě, jež byla prvním stadiem procesu, který měl podle jeho spolutvůrců Jeana Monneta a hrabětě Coudenhove-Kalergiho směřovat k založení Spojených státu evropských. Tato Babylónská věž je budována na troskách národů, a to v prvé řadě Francie, mé vlasti, proto jsem odjakživa byl jejím zapřísáhlým odpůrcem. Je nám vemlouváno, že globalizace zapříčiňuje podstatné změny ve všech oblastech, jimž se musíme podrobit, nicméně ve skutečnosti všude na světě národy nabývají na síle jsouce vedeny vlasteneckým nadšením, Evropa je ovšem výjimkou potvrzující pravidlo. Její národy a vlasti jsou rozprodávány, rozbíjeny a demoralizovány ve prospěch projektu bez pravomoci a identity, narůstající migrační vlny zvenčí je pozvolna nahlodávají, přičemž otevření ekonomických hranic je vydává na pospas zbytku světa. Žádný ze slibů, na jejichž základě se Evropané vzdali své nezávislosti, suverenity, identity a kultury, nebyl naplněn. Ani ekonomický růst, ani plná zaměstnanost, prosperita nebo bezpečnost.

V rozbřesku nadcházející systémové krize vítězí pouze trýzeň v podobě energetického, potravinového a finančního úpadku, kola masmedialní mašinérie se však samozřejmě nepřestávají točit. Včera to byl evropský fotbalový šampionát nebo tenisový turnaj v Rolland Garros, zítra to budou olympijské hry v Pekingu, dnes je to zázračný příběh ikony Ingrid, která se směje, pláče, modlí a belhá podpírána vaší bratrskou rukou. Ve vaší touze se stát osvoboditeli jste se uchýlili k vyjednávání s kolumbijskými teroristy z FARC, avšak ani vy, ani Hugo Chávez jste kolumbijskou senátorku, madam Betancourt, neosvobodili, byl to prezident Uribe, jenž tváří v tvář mobilizaci celosvětového progresivismu nabyl rozhodujícího vítězství nad kriminálním terorismem. Vaše četné bezvýsledné pokusy zašly tak daleko, že protřelým komunistickým teroristovům z FARC byl udělen francouzský azyl. Ptám se ovšem, na ochranu před kým? Demokratem Uribem? A proč tedy v tom případě se podobný postup neuplatňuje vůči Tálibánu, Hizballáhu nebo Tamilským tygrům? Jste jako mytologická nestvůra amphisbaena (had s dvěma hlavami a očima planoucími jako svíčky - pozn. překladatel), tolik opěvovaná básníkem Césairem.

Bezesporu však, pane prezidente, váš talent mediálního ředitele nebude dostačovat k tomu, abyste zabránil narůstajícím hrozbám, kterým do konce roku budete muset čelit. Vaše Evropa je vratkou loďkou unášenou proudem, bičovanou větrem a nárazy vln. Je jedinou oblasti světa, která sama od sebe rozložila své politické a morální struktury. Bez svých vlastních hranic je vydána vplen narůstající masové imigraci, jež je teprve v začátcích, ekonomicky je ruinována fanatismem volného trhu, v této situaci sociálního ožebračení a demografického oslabení za současného přispění absence ducha a obranyschopnosti se v lepším případě může stát americkým protektorátem, v horším upadne do otroctví dhimmi. Již dávno se mělo upustit od mrtvé iluze federalismu a začít budovat Evropu národů spojených skutečnými svazky, sice možná skromnějšího rázu, ale rozhodně efektivnějšího. Neúspěchy Evropské ústavy a Lisabonské smlouvy musí být brány jako varování. Evropské národy nemají o tento projekt zájem a nedovolí, aby jim byl vnucován, nechtějí totiž zemřít.