17. listopad 2006 v Bratislavě potvrdil, že ani po sedmnácti letech od tzv. sametové revoluce není na Slovensku demokracie, svoboda slova a shromažďování!

To, co se stalo 17. listopadu před prezidentským palácem na Hodžově náměstí v Bratislavě, nenechalo nikoho z přítomných na pochybách, že Slovensko není ani demokratický ani právní stát, ale stát stále ovládaný komunisty, kteří se skrývají za tzv. sociální demokracii, jiné „demokratické“ směry anebo za masku pseudovlastenců. V tento den si chtěla skupina občanů – Iniciativa za svobodu slova – připomenout 17. listopad 1989 a poukázat na to, že ani sedmnáct let od sametové revoluce se nepodařilo z vedoucích míst ve společnosti odstranit bývalé komunistické kádry. Iniciativa za svobodu slova chtěla protestovat při příležitosti Dne boje za svobodu a demokracii proti porušování ústavy, zákonů a nedodržování lidských práv a proti politickému pronásledování ze strany státních orgánů.

Přestože účelem shromáždění bylo právě dosáhnout dodržování zákonů, starosta bratislavské městské části Staré město za KDH Peter Čiernik shromáždění zakázal. Učinil tak, přestože nedodržel zákonnou třídenní lhůtu, ve které se tak dle zákona o shromažďování může učinit. Evidentně se tak dopustil porušení zákona, ústavy (čl.28) a dost možná i trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele. Udělal tak právě v den, který je věnován svobodě a demokracii a dokázal tak opodstatněnost a smysl rozehnaného shromáždění.
Mj. tím také zopakoval svůj čin z loňského roku, kdy ze stejného důvod a také po uplynutí zákonné lhůty zakázal shromáždění Slovenské pospolitosti. Krajský soud v Bratislavě nebyl dodnes schopen rozhodnout o žalobě a konstatovat protiprávnost jeho kroku.
Pro média Černiek uvedl, že se obával o bezpečnost občanů Bratislavy, protože prý mělo jít o shromáždění Slovenské pospolitosti, ve stejný čas se navíc na Tyršově nábřeží konalo odhalení památníků obětem extrémismu a shromáždění na Hodžově náměstí by ho mohlo ohrozit. Tato dvě místa jsou jednak od sebe poměrně daleko (na opačné straně Dunaje) a pak v případě hrozby nějaké potyčky je tu přece policie, která má zasáhnout a nedopustit rušení jakéhokoliv shromáždění. Jestliže by toto neplatilo, tak by měla být zakázány například i všechna fotbalová utkání, protože při nich také hrozí potyčky.
Starosta spolu s médii a mluvčí policie lžou a klamou veřejnost, když tvrdí, že šlo o ohlášené shromáždění Slovenské pospolitosti. Shromáždění ohlásil pan Tomáš Bečky jako soukromá osoba, přičemž podle jeho slov organizátorem byla neformální skupina občanů Iniciativa za svobodu slova. Vůdce Slovenské pospolitosti, Marian Kotleba, se jako další občané chtěl podívat na místo shromáždění. Dle svých slov už jen proto, že politické pronásledování a porušování práv se ho bezprostředně týká. Jestliže má být přítomnost Vůdce SP důvodem pro rozpuštění shromáždění, znamená to, jako později i policie na shromáždění potvrdila, že Slovenská pospolitost nesmí mít žádné veřejné shromáždění a její představitelé nesmí na žádném shromáždění vystoupit ani se ho zúčastnit. Tím bylo SP jako legální organizaci a jejím představitelům, řádným občanům, odebráno ústavní právo na svobodu shromažďování.
Přesto všechno se našlo dost odvážných lidí, kteří se na místo shromáždění dostavili i přes nezákonný zákaz a hrozby, že budou obviněni z neexistujícího trestného činu porušování zákona o svobodě shromažďování (podívejte se do slovenského trestního zákona, jestli ho tam najdete), jak zaznělo den předtím ve Slovenském rozhlase. Policie nejen že nikomu nedovolila vystoupit s projevem, ale nedovolili mluvit ani nikomu, kdo se snažil přítomným novinářům vysvětlit, že shromáždění bylo zakázáno v rozporu se zákonem a svolavatel má plné právo jej uskutečnit. Navíc na pokus o vysvětlení a objasnění situace reagoval mluvčí městské části Staré město rozpuštěním shromáždění (ještě před jeho začátkem ve 14:00 hodin) a výzvami k rozchodu, přičemž přítomné organizátory vůbec nepustil ke slovu. Rovněž neuvedl důvodu pro rozpuštění shromáždění, což mu zákon také ukládá.
Po té policie „za účelem podání vysvětlení“ násilím předvedla několik osob za to, že si buď dovolili hovořit s novináři a další za roztažení transparentu s nápisem „Svoboda slova pro všechny“. Tento transparent byl také zadržen a to jako věc, kterou se měli její vlastníci dopustit přestupku. Ano, taková je dnes realita na Slovensku – chtít svobodu slova je přinejmenším přestupkem!
Policejně předvedený byl dokonce i muž s kamerou, který nedělal nic jiného, než ostatní novináři, a to i přesto, že chtěl místo shromáždění opustit. Stalo se to jenom proto, že je členem Slovenské pospolitosti. Policie předvedla též Vůdce SP, který se měl dopustit přestupku tím, že přišel na Hodžově náměstí a odpověděl novinářům na několik otázek. Všichni byli zadržováni tak dlouho, aby se na místo konání nemohli vrátit, přestože zákon jasně říká, že protokol o podání vysvětlení se sepíše bezodkladně. Ostatně – nahlas puštěné vysílačky policistů dokázaly, že policisté mají pokyny od svých nadřízených zadržovat předvedené tak dlouho, aby se již nemohli na místo konání do konce ohlášené shromáždění vrátit.
Kritizovat současný režim či vládu a nebo si jenom dovolit protestovat proti tomu, co se na Slovensku děje, proti pošlapávání zákonů, které si polistopadové vlády samy vymyslely a přesto je porušují, znamená vystavovat se perzekucím, policejní šikaně, zákazům shromáždění a porušování svobody slova. Ať už to zní pro mediálně zmanipulované občany jakkoliv neuvěřitelně – svoboda demokracie je v lepší případě jen na papíře, ve skutečnosti je ale spíše již mrtvá anebo platí jenom pro vyvolené.