Na úvod děkuji za to, že jste si našel čas odpovědět na naše otázky. Věříme, že Vaše názory budou pro naše čtenáře zajímavé a přínosné. A pojďme na to.

1) I českými médii proběhly zprávy o zrušení politické strany Slovenská pospolitost – národní strana, před slovenskou ambasádou v Praze se konalo i protestní shromáždění. Můžete stručně shrnout průběh celé této kauzy?

Politickou stranu Slovenská pospolitost – národní strana (SP-NS) založili členové Slovenské pospolitosti po té, kdy jsme zjistili a několikrát se opakovaně ujistili o tom, že u představitelů Slovenské národní strany (SNS) není vůle dělat skutečně národní politiku, politiku, která by se řídila jenom slovenskými národními a státními zájmy a ne touhou po naplnění vlastních kapes. Proto jsme byli doslova nuceni založit vlastní politickou stranu jako prostředek k prosazování našich politických názorů a postojů. SP-NS byla na Ministerstvu vnitra Slovenské republiky zaregistrována 18. ledna 2005.
Hlavním cílem SP-NS bylo vytvořit nový slovenský stavovský stát založený na národním, křesťanském a sociálním principu. Takovéto uspořádání státu je však trnem v oku komunistům, liberálům, svobodným zednářům i sionistům, kteří jsou infiltrovaní ve slovenské společnosti i ve vysokých veřejných pozicích a státních funkcích.
Od samého začátku se proti naší mladé straně rozběhla štvavá mediální kampaň, jejíž cílem bylo diskreditovat nás v očích obyčejných lidí. Podpora strany však stoupala, a tak generální prokurátor, bývalý komunista Dobroslav Trnka, podal na základě žaloby občanského sdružení Lidé proti rasismu návrh na rozpuštění SP-NS. K tomuto návrhu se okamžitě přidal i předseda Slovenské národní strany Ján Slota.
Senát Nejvyššího soudu SR 1. března 2006 po té, kdy nepřihlédl k obsáhlému písemnému vyjádření zástupců SP-NS v rozsahu zhruba 140 stran, na jednání, které i s třemi přestávkami trvalo jenom hodinu a na kterém zamítl všechny námitky zástupců SP-NS, naši stranu rozpustil. Rozsudek nabyl účinnosti 14. března 2006, právě na 67. výročí vzniku prvního slovenské republiky.
Tímto bych rád poděkoval našim přátelům a spolubojovníkům z Vlastenecké Fronty a Národního korporativismu za jejich podporu v nejtěžších chvílích.

2) Proti Slovenské pospolitosti a jejím představitelům nebylo a není útočeno jenom po administrativní či kvaziprávní stránce, ale také přímo fyzicky. Napaden jste byl Vy osobně, dokonce i Vaše matka. Kdo podle Vás za těmito útoky stojí a co jimi sleduje?

Útoky na SP se zintenzivnili po té, kdy jsme koncem srpna 2005 zorganizovali sérii akcí v Ružomberoku, Martině, Banské Bystrici a ve Zvoleně, na kterých jsme lidem říkali dosud zamlčovaná fakta o tzv. Slovenském národním povstání. Na těchto akcích jsme též jasně vyjádřili úmysl zúčastnit se parlamentních voleb v roce 2006.
Následně 7. září tři zbabělci vyzbrojení baseballovými pálkami a železnou tyčí zezadu zaútočili na mě a na mojí matku. Pravděpodobně šlo o nějaké nezralé mládežníky, kteří se nechali buď koupit, vydírat a nebo se nechali svést štvavou kampaní, kterou proti nám po srpnových akcích rozběhlo sdružení Lidé proti rasismu a hlavní nejčtenější denník SME.
Takovéto primitivní barbarství ze strany „demokratů“ mě však nemohlo odradit, spíše naopak. S chutí jsme se pustili do další akce, kterou byla vzpomínka na Ľudovíta Štúra v Modre. Tam však naše shromáždění policie bezdůvodně rozehnala, přičemž dodnes nebylo ukončené vyšetřování tohoto zásahu. Brutální policejní zákrok, po kterému muselo být hospitalizováno několik lidí, zburcoval veřejnost. Proto jsme na 17. listopad ohlásili demonstraci za svobodu projevu a demokracii, která se měla uskutečnit v Bratislavě před prezidentským palácem a na které se reálně mohlo sejít tak 1.500-2.000 lidí, jež chtěli přijít vyjádřit svůj názor na to, co se v druhé Slovenské republice děje.
Sionisti a tzv. demokrati vedení, jak se ukázalo po srpnových akcí, Fedorem Gálem, byli znepokojení tím, že by jim veřejnost na připravované demonstraci skutečně řekla, co si myslí. A tak bylo třeba způsobit nějaký šok, kterým by strhli veřejné mínění na svoji stranu, proti Slovenské pospolitost. Jako houby po dešti začaly najednou záhadné „neonacistické“ útoky na nevinné studenty, útoky, při kterých nikdy nebyli chyceni žádní pachatelé, přestože podle médií vždy bylo kolem plno svědků.. Celé tato štvavá kampaň vyvrcholila vraždou studenta v Bratislavě. Samozřejmě Lidé proti rasismu z vraždy obvinili „pravicové extrémisty“, přestože nebyli schopni pro své tvrzení podat žádný důkaz. Pod tlakem médií starosta bratislavské městské části v rozporu se zákonem, jak následně konstatoval i soud, zakázal naši demonstraci a namísto ní se tam právě 17. listopadu konala demonstrace organizovaná občanským sdružením Lidé proti rasismu. Měla být proti násilí, ale právě na této demonstraci řečníci maskovaní kuklami za nečinného přihlížení policie vyzývali shromážděné asi dva tisíce lidí k fyzické likvidaci představitelů Slovenské pospolitosti.
Od zmíněného 17. listopadu až do jednání o rozpuštění SP-NS média neustále vytahovala tuto vraždu a snažila se z ní obviňovat SP, resp. SP-NS. V takovéto atmosféře se potom předsedkyni senátu Nejvyššího soudu SR Hanzelové, bývalé komunistce, lehko rozpouštěla naše strana. A o to podle mého názoru šlo – vytvořit ve společnosti atmosféru vhodnou pro takovýto naplánovaný politický proces.
Kromě vzpomínané štvavé kampaně byly proti nám vedeny i útoky ze strany státních orgánů, zejména policie. Představitelé SP-NS byli před demonstrací plánovanou na 17. listopad 2005 bezdůvodně vzati do cely předběžného zadržení, dvě členky SP byly po předvedení na policii sexuálně obtěžovány, byly nuceny se před policisty svlékat atd. I když prokuratura začala v této věci konat, doposud, a to je to téměř rok, nedošla k žádnému závěru.

3) Parlamentních voleb se členové SP přece jenom zúčastnili a to na kandidátkách Slovenské ľudové strany. Jaká je Vaše spolupráce s touto stranou a bude pokračovat i do budoucna, nebo se pokusíte o založení strany nové?

Musím říci jednu věc – Slovenská ľudová strana (SĽS) a její představitelé v čele s výkonným předsedou Ing. Jozefem Sásikem byli jediní, kteří nám po zrušení SP-NS nezištně nabídli možnost kandidovat v parlamentních volbách za jejich stranu. SĽS byla založená Andrejem Hlinkou, druhým předsedou strany byl Jozef Tiso, takže i programově nám SĽS byla a je velmi blízká. A třeba i znak má tato strana podobný jako SP-NS, takže jsme prostě s radostí přivítali možnost kandidovat právě za tuto stranu.
Co se týče budoucnosti – uvidíme. Nyní by bylo předčasné cokoliv tvrdit, protože si nejdříve musíme vzít poučení z výsledku voleb a až potom můžeme dělat nějaká rozhodnutí.

4) SĽS získala ve volbách 3.815 hlasů, což činí 0,16% ze všech odevzdaných hlasů. Jak tento výsledek hodnotíte?

Lhal bych, kdybych řekl, že jsme neočekávali víc. Věřili jsme v reálný výsledek pohybující se mezi 2-3%. Nakonec volby ukázaly, že jsme opravdu našimi postoji a názory dokázali veřejnost oslovit, ale svůj hlas nakonec dali jiné straně. Důvodů, proč tak lidé činili, je více a pokládám za důležité je alespoň stručně rozvést:
a) Naši sympatizanti nám svůj hlas nedali, protože si po masivní mediální kampani mysleli, že je naše strana zrušená a my tím pádem do voleb nejdeme. Tito lidé dali svůj hlas buď jiné straně a nebo, což je mnohem pravděpodobnější, nešli volit vůbec.
b) Někteří byli rozhodnuti volit členy bývalé SP-NS, resp. mě osobně, ale z pro mne nepochopitelných důvodů si mysleli, že kandidujeme, resp. jsme členy Slovenské národní strany. A tak dali hlas právě jí. Bohužel, jak se znovu a znovu dovídám, tato skupina našich sympatizantů je asi největší.
c) Lidé podlehli všeobecnému názoru, tak cílevědomě a dlouhodobě vytvářenému médii, že se nevyplatí volit malé „neznámé“ strany, protože ty se do Národní rady SR nedostanou a hlas jim odevzdaný v podstatě propadne. A tak naši sympatizanti odhodlaní volit Slovenskou ľudovou stranu se přímo ve volební místnosti rozhodli pro stranu podle nich sice o něco horší, ale volitelnou. A tak dali svůj hlas SNS.
O tom, že tento scénář se skutečně stal, svědčí i volební výsledky SNS. Strana, jejíž preference se pohybovaly vždy v rozsahu 8-10%, najednou získala více než 12%. Ten dvou a až tříprocentní nárůst pravděpodobně není náhodný. Jde o lidi, které oslovil Lidový program SP-NS a byli odhodlaní jej ve volbách podpořit. Dovolím si tvrdit, že kdybychom kandidovali jako Slovenská pospolitost – národní strana, tak výsledek kolem 2-3% by se jistě dostavil

5) Volby na Slovensku vyhrál levicově populistický Smer, na třetím místě pak skončila Slovenská národní strana. Ta jistě dostala mnoho hlasů od poctivých národně orientovaných Slováků, ale její vedení příliš důvěryhodně nepůsobí – podivné obchody při privatizaci, opilecké výstřelky předsedy atd. Jak hodnotíte SNS a zejména její vedení?

Při hodnocení SNS musíme vždy přísně rozlišovat členskou základnu a předsednictvo strany. Opravdu, mezi řadovými členy SNS je i dnes mnoho upřímných, čestných a slušných Slováků, přesvědčených křesťanů, kteří ve víře, že SNS, věrna svému historickému odkazu, bude vytrvale a nezištně bránit slovenské národní a státní zájmy a jsou pro to ochotni i osobně ledacos udělat.
Na druhé straně je tu však předsednictvo SNS, lépe řečeno její předseda Ján Slota. Člověk, který o sobě často a rád prohlašuje, jaký je velký Slovák a jak strašně nemá rád Maďary. Člověk, který spolu s předsedou Strany maďarské koalice B. Bugárem popíjel v hospodě na jižním Slovensku, tentýž člověk, který prohlašoval, že Slováci jsou geneticky hloupí a je třeba je mlátit kladivem po hlavě. Ján Slota je člověk, který tvrdil, že jediné, co Slovákům zůstalo po výprodeji národního majetku zahraničním investorům, je slovenská země, kterou nesmíme dát za nic na světě. A nedávno ten samý člověk, předseda národní strany, největší Slovák, tvrdí, že kdo neprodá svoji půdu Korejcům, je sobec a je třeba mu jeho půdu násilím vzít, vyvlastnit. Ján Slota, který se jako jediný přidal na stranu Lidí proti rasismu a žádal rozpuštění Slovenské pospolitost – národní strany.
Co víc k jeho osobě dodat? Myslím, že jen tolik, že kdo četl Protokoly sionských mudrců, ví, kdo jsou ti lidé, které nám postaví do čela.

6) Voličské hlasy těch, kteří jsou proti masové imigraci ze zemí tzv. třetího světa, proti Evropské unii a za suverénní a národní státy připadají i jinde v Evropě stranám s, diplomaticky řečeno, problematickým vedením, jehož cíle a úmysly jsou nejasné – viz. například v ČR Sládek či v Rakousku Haider. Jak si to vysvětlujete a jak se tomu podle Vás dá čelit?

O Slotovi jsem již něco naznačil v odpovědi na předchozí otázku. Totiž že jde o lidi, kteří mají svůj úkol. Ovládnout masy, které by jinak mohly znamenat sílu, jež by se za jistých podmínek mohla postavit proti architektům Nového světového pořádku. Takto, ve falešné víře, že členstvím v „národní“ straně změní věci k lepšímu, jsou tito lidé neutralizováni a paralyzováni. I podle mých informací od mladých rakouských nacionalistů situace v FPO není o nic lepší, než situace v SNS. Jednoduše – protokoly se naplňují.
Proti takovéto pseudonárodní politice se dá bojovat jen pevnou vírou a odhodláním udělat a obětovat vše, co bude zapotřebí, aby jednou z našich států byly státy národní a aby Evropa byla znovu evropská a křesťanská.

7) Evropa je bezpochyby ve velké morální, hodnotové i existencionální krizi. Bílé národy vymírají, barevných přistěhovalců naopak přibývá, Evropané ztrácejí vztah k národu, vlasti, k odkazu svých předků a v jejich hodnotovém žebříčku se na první místa dostávají takové hodnoty jako osobní prospěch, konzum a touha „užít si života“. Dá se podle Vás tento trend ještě vůbec zvrátit a pokud ano, tak jak?

Ano, to je smutná skutečnost, že konzum, kult spotřeby a další nízké hodnoty se dnes staly cílem života většiny Evropy. Situace je opravdu zlá, ale ne nezvratitelná. Musíme věřit ve vítězství našich myšlenek, protože jinak je náš boj dopředu ztracený a naše oběti zbytečné. Nebudu se podrobně rozepisovat, jak velmi potřebné je setrvat a vydržet právě teď, kdy se zdá, že nepřítel nás přemůže. Nemůžeme zradit odkaz našich předků, nemůžeme zapomenout na jejich oběti, protože oni bojovali snad ještě obětavěji než my.
Vždyť už otec slovenského národa Andrej Hlinka řekl: „Nestarej se o to, co budeme jíst, do čeho se budeme oblékat. Neboj se: vlast, národ, chleba patří Tobě. Toto Ti nikdo nevezme. Nepouštěj se na suché pole materialismu. Jestliže tak učiníš, zbytečně jsme žili, pracovali a trpěli.“

Podle mého názoru je evidentní, že zásadní politická změna v Evropě či v okruhu euroatlantické civilizace nemůže být realizována samotnými menšími státy, jako je třeba Slovensko či Česká republika. Odkud podle Vás nejspíše může tento impuls přijít? Nabízí se kupříkladu Rusko, velké státy západní Evropy, USA…

Těch možností, jak může dojít k nějaké zásadní změně, je vícero. My se však přikláníme ke scénáři vytvoření silné a jednotné Evropy, založené na úzké spolupráci samostatných a suverénních národní států. Dnes již totiž v Evropě neexistuje stát, který by se sám dokázal postavit americko-izraelskému paktu zla. Evropské národy se musí spojit, evropská jednota však nemůže být diktována zvenku. Ta totiž musí vycházet z vnitřní potřeby spolupráce svébytných národních států, musí vycházet ze společného základu, ze společné kultury. Tím základem, tou kulturou, je křesťanská tradice.

9) Jaké jsou plány Slovenské pospolitosti do budoucna, na jakou činnost se hodláte převážně zaměřit a proč?

O našich plánech bych teď nerad podrobněji mluvil, protože, jak se říká, „nepřítel naslouchá“ :-). Jedno je však jisté – neustoupíme z našich pozic, nepřestaneme národu otevírat oči, aby už konečně pochopil, v jaké státě a pod jakou vládou žije, či lépe řečeno trpí a přežívá. Rozsah naší činnost hodláme rozšířit i o některé nové prvky a aktivy. Nebudu však o nich zbytečně dopředu mluvit, radši ať za nás promluví naše činy.

10) Chcete na závěr něco vzkázat našim čtenářům?

Kamarádi, pro každého z nás je povinností zapojit se do národně-obrozeneckého hnutí. Každý z nás má svoje specifické možnosti, schopnosti a vlastnosti, které může naplno využít ve prospěch všech, ve prospěch našeho vítězství. Proto se nesmíme vymlouvat na materiální nedostatek ani na jiné překážky a neúnavně pracovat a bojovat. Nesmíme se nechat zastrašit ani koupit. Protože ctí je v boji padnout, hanbou od hnutí odpadnout.
Kamarádi, na stráž!

Za AlterMedia ČR se ptal František Nonnemann