Napsal: David Duke

Vzhledem k pokračující eskalaci antiruských projevů ze strany amerického tisku i prezidenta Bushe jsem vyrazil na krátký výlet do Moskvy, abych si promluvil s ruskými vůdci a lépe pochopil politiku prezidenta Vladimíra Putina. Plánuji se o této věci rozepsat a některá z mých zjištění začlenit do své příští knihy. Sešel jsem se s pár členy Dumy, s vydavateli nacionalistických novin a s některými vůdci ruské antiglobalistické nacionalistické komunity. Dokonce jsem se maskoval za novináře a mluvil jsem s několika židovskými vydavateli! Zde je má osobní analýza konfliktu, jenž vyvstává mezi anglo-americko-izraelskou osou a Putinovým Ruskem.

Prezident Vladimír Putin není bez chyb. Své politické zralosti dosáhl v temných službách rozvědky Sovětského svazu. V tomto prostředí se naučil největším dovednostem každého špiona; úskokům a kamufláži. Jenže vlohy k podvádění jsou v americkém politickém systému ve skutečnosti dováděny k mnohem vyššímu stupni dokonalosti než v jakékoliv diktatuře. Státní úředník může upřímně mluvit spíš v zemi, kde má vláda na média nějaký vliv, než v zemi, kde je vydán na milost a nemilost nezvolené samozvané mediální elitě.
Ve Spojených státech nebo v Británii je to přesně naopak – politik si musí dávat pozor, aby nikdy upřímně neřekl, co si myslí, protože jinak by ho média, která jsou ohledně i té nejnepatrnější politické nekorektnosti vždy ve střehu, roztrhala.
Angloamerický politik si musí dávat pečlivý pozor, aby neřekl nic, co by mohlo být třeba jen vzdáleně vykládáno jako kritika i těch nejnižších stupňů židovské moci. Podívejte se například na nedávný obrovský rozruch nad poznámkou londýnského primátora Kena Livingstona směrem k židovskému reportérovi, který ho pronásledoval. Za odseknutí reportérovi, že se chová jako dozorce v koncentráku, byl Livingstone obviněn ze sympatií k Hitlerovi. Židovský výbor zmocněnců (Jewish Board of Deputies) a řada židovských publicistů ho obvinili z popírání židovského utrpení a trivializování holocaustu – a to vše jen proto, že kritizoval jednoho židovského reportéra. Teď dokonce vyhrožují, že tohoto muže, jenž byl zvolen drtivou většinou Londýňanů, kvůli jeho banálnímu prohlášení odstraní.
Samozřejmě, člověk musí pochopit, že židovský reportér prosazuje politickou korektnost. Je to četník a inkvizitor židovské nadřazenosti. Kritizovat jednoho z nich se podle médií rovná útoku na příslušníka policie, myšlenkové policie.
Putin podle židovských médií spáchal ještě horší zločin. Je to Rus. Opravdový Rus. Ačkoliv se dostal k moci zadními vrátky politické manipulace a s pomocí některých židovských spojenců, uvnitř měl vždy ruskou duši čekající na šanci se prosadit.
Tak hrál hru. Do jisté míry byla podobná té Stalinově. Ačkoliv Stalin se svou židovskou manželkou a mnoha židovskými přáteli do židovského prostředí ranné bolševické revoluce pohodlně zapadal, byl to Gruzínec a vždy věděl, že by se s klikou Židů, kteří po Leninově smrti kroužili kolem ruského trůnu jako supi, nikdy nemohl dohodnout. Trocký, Radek, Kameněv, Sverdlov, ti všichni byli hebrejského původu. Stalinova vzestupu si nevšímali; konec konců, čeho by proti nim tento osamocený gój v jejich řadách mohl dosáhnout? A když nakonec uviděli pravou tvář tohoto nelítostného muže, bylo už pozdě.
Příběh o tom, jak mezi sebou židovští bolševici v čele s Trockým (Bronsteinem) bojovali o moc a Stalina nepovažovali za hrozbu, protože nebyl Žid, je už dnes legendární. Stalin jim však ve skutečnosti pomáhal, aby se doslova zlikvidovali mezi sebou, a nakonec se ukázal jako silný muž. Čistky ve dvacátých a třicátých letech eliminovaly mnoho židovských klik, které v bolševické vládě dominovaly. Stalin si ale dával pozor, aby z vlády neodstranil všechny Židy, a mnoho mocných Židů na svých vlivných postech zůstalo. Jedním z nejprominentnějších byl Lazar Kaganovič. Stalin však přesto zahájil politiku nové rusifikace ruské vlády, protože věděl, že ve válce nelze bojovat a vyhrát bez znovuobnovení ruského vlasteneckého ducha. Přitom si ale držel v rukou servilní Židy, aby vztah světového Židovstva se Sovětským svazem neutrpěl škody.
Někteří mocní a bystří Židé ve Spojených státech sledovali změny v Rusku a tehdy začal proces, který vyvrcholil ve velmi podivnou přeměnu bývalých trockistických komunistů. Vládci amerického konzervativního hnutí se stali neokonzervativci! Jednou z věcí, která utlumila ranný odpor Židů v zámoří vůči Stalinovi, bylo to, že potřebovali, aby Stalin a Rusko zvítězili nad tím, co pokládali za největší hrozbu židovské nadvládě: nacionálně socialistické Německo.
Bolševici udělali z Internacionály národní hymnu. Stalin ji opět nahradil starou ruskou hymnou. Osobní postup člověka byl opět závislý na jeho schopnostech, ne na židovské kmenové loajalitě a spřízněnosti. Rusové rychle obsadili vedoucí pozice v armádě i ve vedoucích složkách a do konce války se velká část židovské moci, ačkoliv byla stále mnohem větší než odpovídalo jejich procentuálnímu zastoupení v populaci, podstatně zmenšila. Rusové byli motivováni spíš apelováním na obranu matky Rusi než mezinárodní dělnickou solidaritou. Nicméně Rusko bylo nesmyslným a zkaženým systémem židovského komunismu ochromeno, a přestože v životech Rusů nastala nějaká zlepšení, tento marxistický, defektní ekonomický systém Rusům nikdy nemohl dát svobodu ani blahobyt.
Většina hlavních židovských zdrojů dnes tvrdí, že Stalin plánoval „konečné řešení“ židovského problému přesídlením Židů do jejich vlastní republiky, stejně jako když měli v dřívějších staletích svou oblast Pale. Tytéž židovské autority se však chlubí tvrzením, ať už skutečným nebo smyšleným, že Stalina zavraždili jeho židovští doktoři a Lazar Kaganovič v předvečer nového pogromu. Kaganovič řekl svému synovci, že on a jeho sestra Rosa, doktorka, zabili Stalina výměnou jeho prášků za jiné, které způsobily mrtvici (na níž zemřel).
Když nežidovský komunista Nikita Chruščov roku 1957 na sjezdu Komunistické strany SSSR obvinil Kaganoviče, že během vykonávání svého úřadu zavraždil 20 milionů Rusů, tak to Kaganovič ani nepopíral. Jen obvinil Chruščova, že je stejný vrah. „Vy máte taky ruce od krve,“ odpověděl mu. Chruščov poukázal na to, že jenom poslouchal Kaganovičovy příkazy, zatímco Kaganovič politiku masového vraždění utvářel a vydával pro provádění této politiky příkazy.
Je nemožné, aby si Vladimír Putin všech těchto věcí nebyl vědom. Každý dobře informovaný Rus si jich je vědom. S pádem komunismu a příchodem nového státu se Židům opět vrátila moc, jakou od dob Lenina a Trockého neměli. Během dvou let po pádu Sovětského svazu Židé s pomocí mezinárodního židovského kapitálu a masivního uplácení, vyhrožování, vražd a gangsterství uchvátili většinu bohatství Ruska. Nepochybně to byla největší série krádeží v dějinách lidstva.
Židovští oligarchové (10 z 11 nejmocnějších oligarchů byli Židé) získali kontrolu nejméně nad 65 % bohatství Ruska. Z hlavních oligarchů byl politicky nejaktivnější gangster a vrah jménem Boris Berezovský. Jednu dobu s ním byl Putin zadobře. V novinách Moscow Times byl dokonce článek o tom, jak byl na dovolené ve Španělsku v Berezovského letním sídle.
Berezovský se vyšvihl za Borise Jelcina jako ředitel Národní bezpečnosti. Jenže když se ukázalo, že má také izraelské občanství, zvedla se proti němu bouře oprávněného hněvu.
Jak Putin v ruské hierarchii získával na síle, začal se prosazovat sám a časem se s Berezovským, Gusinským a dalšími oligarchy rozešel. Od té doby se v novinách objevily tisíce článků vyjadřujících Berezovskému a Gusinskému sympatie, stejně jako tisíce článků o nezákonných obžalobách Putina proti těmto mužům. Největší kritik Berezovského byl v Moskvě nedávno zastřelen. To je profil muže, kterého Židy ovládaná média milují!
Putin nebojoval proti všem oligarchům. Na to byl příliš dobrý šachista z dob studené války. Ale jakmile se někdo pokusil získat větší moc než on, šel proti němu, stejně jako Stalin desítky let předtím. Berezovský a Gusinský (gangster Gusinský byl hlavou Ruského židovského kongresu) jsou dnes nejzarytější Putinovi nepřátelé. Žádný jiný vůdce v západním světě by si nedovolil jít po tak mocném Židovi.
Poslední případ je Michael Chodorkovský z Jukos Oil. Chodorkovský získal uprostřed devadesátých let pomocí úplatků za almužnu právo na těžbu ropy v hodnotě miliard dolarů. Jenže když nahromadil obrovské bohatství, rozhodl se, že má právo určovat i politický osud Ruska. Dokonce se drze chlubil, že si koupí ruskou Dumu. Putin, který se oprávněně cítil ohrožen, se ptal, proč by měl mít muž, jenž ruskému národu ukradl miliardy dolarů, právo zkorumpovat vládu stejně jako při svých nákupech těžebního práva. Chodorkovský a skoro všichni hlavní akcionáři Jukosu jsou nejenom Židé, ale ve skutečnosti i izraelští občané. Dnes se řada těchto akcionářů (zločinců) skrývá s požehnáním izraelské vlády v Izraeli.
Putin a jeho vláda zahájili stíhání těchto židovských gangsterů, kteří spáchali nejhorší krádež v historii.
Reakce Židy ovládaného tisku v Americe a po celém světě byla naprosto předvídatelná. Začala sílit kritika Putina a všeobecná obrana „pronásledovaných“ židovských oligarchů. Putin byl za stíhání těchto zločinců dokonce obviněn z „antisemitismu“.
Jelikož Putin věří, že ruský tisk by měli vlastnit Rusové, ne občané Izraele, je nazýván nepřítelem svobodného tisku. Jenže jak může být tisk svobodný, když ho kontrolují lidé, kteří se považují víc za Židy než za Rusy a kteří mají svou vlastní mezinárodní agendu? A dnes Bush volá po svobodě tisku v Rusku (přeloženo: tisk by měli kontrolovat židovští zločinečtí oligarchové, jako je židovský mafián Berezovský) a po zavedení zákonů, které by Rusy kritizující židovské zločinecké oligarchy a jejich věrnost Izraeli a židovské nadřazenosti přiváděly před soud.
Bush Putina dokonce pokrytecky kritizoval za konsolidaci ruské federální moci. V Americe federální vláda utrácí na federální vládu tisíckrát víc peněz než Rusko. Ačkoliv to může být pro mnoho Američanů šok, je to tak. Amerika utrácí na vládu asi 4 triliony; Rusko méně než 40 miliard! A Bush má tu drzost mluvit o konsolidaci moci v Rusku!
Americká vláda se stala ztělesněním všeho, co jsme kdysi zavrhovali. Rusko už není komunistické, ale americká vláda se pod nadvládou židovských neokonzervativců (kteří jsou bývalými komunisty) stále víc chová jako komunisti.
Bush kritizuje Putina a ruskou svobodu, zatímco sám pracuje na tom, aby pomocí zákona Patriot Act zničil americké ústavní svobody.
Zatímco politická mafie ovládající Ameriku drží opoziční kandidáty jako je Ralph Nader v mnoha státech mimo hlasovací lístky, Rusko mělo na hlasovacích lístcích při celostátních volbách přes 20 stran.
Zatímco v Americe kontrolují skoro celou politickou scénu dvě strany, mezi nimiž není rozdíl ani za zlámanou grešli (například v otázce irácké války), Rusko je v Dumě reprezentováno mnoha stranami se širokým okruhem politické filozofie a názorů.
Rusové mají v Dumě zástupce každého možného politického názoru, zatímco politické názory desítek milionů Američanů nemají ve vládě ani jeden hlas. To je přesně ten důvod, proč se američtí zakládající otcové vzbouřili proti Británii: placení daní, ale bez zastoupení!
A kde je uprostřed tohoto soustředěného útoku na Putina a Rusko opozice vůči stále existující, krajně nebezpečné, stále ještě komunistické Číně? Patrick Buchanan to v nedávném článku napsal velmi dobře:

Proč McCain a Lieberman sekýrují Rusko, ale ne Čínu? Koneckonců, Putin byl zvolen, ale Hu Jintao ne. Rusko má zvolený zákonodárný orgán s opozičními stranami. V Číně svobodné volby nikdy nebyly. Ruský lid má náboženskou svobodu. V Číně pronásledují křesťany. Rusko neohrožuje žádného amerického spojence. Čína ohrožuje Tchaj-wan. V posledním vydaní Parade se objevil seznam deseti největších diktátorů světa, sestavený na základě porušování lidských práv. Hu Jintao byl čtvrtý. Putin tam nebyl zmíněn vůbec.

K útokům na Putina a Rusko existuje jen jeden důvod: Putin a ruský lid se odvažují bránit před mocí židovských nadřazenců. Oligarchové a sionisti chtějí úplnou vládu nad ruským národem, proto z Putina udělali terč. Jejich loutka George Bush je šťastný, stejně jako v případě války proti Iráku, že těmto pánům americké politické scény slouží. Nejsou to jen vůdci AIPAC, vyšetřovaní za špionáž, kdo by měl dostat nálepku zrádce. George Bush úplně podřídil úřad prezidenta cizí moci a každý pravý Američan, hrdý na svou vlast, se musí stydět.
Pravda je taková, že Putin ve snaze bránit před mocí židovských nadřazenců Rusko ve skutečnosti brání i všechny Američany a lidi na celém světě, kteří si chrání svou svobodu a dědictví. Je to Rus, ne Američan, ale jeho odkaz je americkému lidu a jeho zájmům mnohem bližší než židovští nadřazení misantropové.
Největší překážku pro Nový světový řád a podřízenost Ameriky a Evropy židovskému globalismu představuje Vladimír Putin.
Stejně jako je Putin důležitou osobou pro každého svobodymilovného Rusa, je důležitý i pro všechny svobodymilovné lidi ve Spojených státech amerických, v Británii i v celé Evropě.

zdroj: www.davidduke.com
překlad: Erik Sedláček