Před nedávnem u nás proběhl Den boje za svobodu slova, pořádaný neoficiálním politickým sdružením Národní korporativismus a Vlasteneckou Frontou. Součástí akce byla demonstrace za podporu politických práv Slovenské pospolitosti - Národní strany a slovenských nacionalistů obecně, konaná před slovenskou ambasádou. Demonstrace sklidila značný ohlas, obzvláště na Slovensku (u nás se média spíše věnovala první části Dne boje za svobodu slova - demonstraci za podporu britského historika Davida Irvinga). V rámci akce vystoupil s projevem také zástupce Slovenské pospolitosti - Národní strany (dále jen SP) Ivan Sýkora. Jeho projev byl, stejně tak jako celý průběh akce, zcela v souladu se zákony České republiky (jeho plné znění je zde).
Slovenskému represivnímu aparátu se však jeho vystoupení pranic nelíbilo a odvetná nezákonná reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Chování slovenské ideopolicie je natolik podivné, že si zaslouží hlubší rozbor. Slovenská policie nemohla pana Sýkoru zatknout v souvislosti s pražskou demonstrací, protože zde nebyl ani náznakem porušen žádný zákon a navíc se jejich kompetence naštěstí nevztahuje na území ČR. Pan Sýkora byl přesto 14.12. v 10:00 zatčen. Oficiálním důvodem zatčení mělo být to, že údajně nereagoval na předvolání policie. Pravda je ovšem taková, že nikdy žádné předvolání ani nedostal (v takovém případě bývá dost složité reagovat). Na policii musel několik hodin čekat na příchod vyšetřovatele. Poté byl odvezen do Trnavy, kde má byt jeho děda. Policie v bytě vykonala domovní prohlídku s odůvodněním, že se v bytě mají nacházet předměty, písemnosti atd., které jsou v rozporu s paragrafem 260 trestního zákona (propagace hnutí…). V odůvodnění dokonce uvedla i to, že v bytě kdysi přespal vůdce SP Mgr. Marián Kotleba (policie zřejmě chce na počest této významné události nechat vyrobit pamětní desku).
Celou slavnou operaci řídil Samuel (krásně biblické jméno,že?) Sanitra z Banské Bystřice, ostatní policisté byli pravděpodobně také ze stejného města. Byt samotný se však nachází, jak už jsem psal výše, v Trnavě. Domovní prohlídku nařídila soudkyně okresního soudu POVÁŽSKÁ BYSTŘICE Markovičová. Vyvstává tedy otázka, proč celou akci neřídily úřady v Trnavě? A proč byli zcela nesmyslně a nákladně k prohlídce dovezeni policisté z jiného okresu a proč povolení nepodepsal soudce z Trnavy? Možnou odpovědí je to, že se nepodařilo v Trnavě nalézt dostatečnou podporu pro nesmyslnou policejní akci, a tak si represivní aparát vypomohl vypůjčením ideologicky uznalejších kolegů z jiných okresů.
Zajímá Vás, co policie zajistila při domovní prohlídce? Není toho mnoho. Jedná se o sedm vlajek, a to konkrétně o tři vlajky Slovenské republiky a čtyři vlajky Slovenské pospolitosti. Nesmyslnost počínání policie je v tomto směru tak výrazná, že ji rozeberu podrobněji. Vlajka Slovenské republiky je státním symbolem, a proto nemůže být o její trestnosti ani řeč. Vlajka SP je symbolem SP, její popis je zakotven ve stanovách SP, která je řádně registrovaná na ministerstvu vnitra SR a tedy nemůže být v rozporu se zákonem. Ostatně o tom, že je vlajka SP zcela v souladu se zákonem, svědčí i rozhodnutí okresního soudu Báňská Bystrica z 30. 9. 2005 /1Pn 2589/05-6/ podepsané náměstkem okresního prokurátora Judr. Petrem Šnapkem. K podobnému zjištění už dospěli i vyšetřovatelé v Rožmberku a v Komárně. Zabavení těchto vlajek tedy zdánlivě nemá smysl.
Onen důvod však můžeme vyvodit z následujícího chování policistů, kteří do zápisu odmítli uvést, které konkrétní vlajky byly zabaveny, a to i přesto, že je to jejich zákonná povinnost. Případ, že by policie neznala zákony, je protentokrát výjimečně vyloučen, protože na daný zákon byli upozorněni a pan Sýkora trval na podrobném zapsání. Přesto však nic takového zapsáno nebylo. Není těžké si domyslet za jakým účelem policie opětovně ignorovala platné zákony. Média mohou těžko napsat: „policie zadržela vlajky Slovenské republiky“, ale „při domovní prohlídce člena slovenské extrémistické organizace byly nalezeny neonacistické vlajky“ zní již o mnoho lépe, že? Vlajky nebyly vlastnictvím pana Sýkory, nýbrž právě Slovenské pospolitosti. Slovenská pospolitost proto podala trestní oznámení na policii, která pravděpodobně v rozporu se zákonem odcizila majetek politické strany.
Asi okolo 17:00 hodiny byl pan Sýkora propuštěn. Vše tedy prozatím dobře dopadlo a některé z vás možná napadne otázka, proč jsem tento článek tedy vůbec napsal? Napsal jsem ho především proto, abych upozornil na nesmyslnou policejní represi vedenou proti příslušníkům národní opozice. Nemusí se vždy jednat jen o vězení, ale jde i o tisíce různých dalších věcí, kterými může policie znepříjemňovat slušným lidem život. Jde o to, že policie už dávno nehledí na zákony, nebo si je vykládá skutečně velice volně. Případ pana Sýkory jasně prezentuje nemožnost legitimní obrany nás občanů proti policejní zvůli. Policie v něm porušila nespočet zákonů, a přesto si dovedu živě představit, jak dopadne trestní oznámení podané Slovenskou pospolitostí. Já můžu pouze za naše sdružení vyjádřit veškerou naši podporu panu Sýkorovi a Slovenské pospolitosti. A vy si nezapomeňte, dnes se mocným nelíbí pan Sýkora a zítra to může být kdokoliv z vás. A ochrana vašich práv? Raději zapomeňte.

Jiří Petřivalský

(Autor je předseda neoficiálního politického sdružení Národní korporativismus
Narodni-korporativismus@freedom.usa.com)