V současnosti registrujeme opětovné oživení zájmu o článek Paula Craiga Robertse z roku 2002, konkrétně o první ze dvou (zde je ten druhý) upozorňující na dosti otřesný případ na Harvardské univerzitě: snahu profesora Noela Ignatieva a jeho tiskoviny s názvem Race Traitor zasazující se o “kulturní a psychologickou genocidu bílé populace.”

Je to poněkud zvláštní volba slov garantující mu upoutání pozornosti na sebe a své myšlenky. Opravdu nějakým způsobem podporoval genocidu bělochů, jak někteří z jeho protivníků naznačují? Ignatiev říká ne. Nechme promluvit jeho samotného:

“Často dostáváme dopisy obviňující nás z rasismu po vzoru KKK, a k tomu jsme navíc nazývání “nenávistnou skupinou.” Naší obvyklou odpovědí je načrtnutí amalogie s antiroyalismem: k tomu, abyste se stavěli proti monarchii, ještě nemusíte nutně zabít krále, značí to ovšem ,že se chcete zbavit všech korun, trůnů, královských titulů, atd.”

Ignatiev a jeho žáci vyfabrikovali následující příběh: dala se dohromady skupina zloduchů a vytvořila kategorii zvanou “bílá”, do níž se rozhodli patřit, ovšem nepustili mezi sebe nikoho s jinou barvou kůže. Vytvořili zákony, které příslušníky jejich kategorie zvýhodňovaly, a spolčili se s ostatními bělochy za účelem dominance ekonomickým a politickým procesům, navíc vyvinuli nepodložené vědecké teorie, v nichž esence “bělošství” nacházela kořeny ve skutečných biologických rozdílech.

Všechny Ignatievovy písemné materiály, jež jsme byli schopni shlédnout, obsahují obdobně prapodivné poselství o stejně extrémních formulacích. Hovoří o domnělých privilegiích, které běloši nabyli pouze z důvodu příslušnosti k bílé kategorii, ačkoli všichni víme, že jedinými rasovými privilegii v současnosti jsou afirmativní akce a všelijaké další finty určené k podpoře nebílých na náklady bělochů. Tyto praktiky mají za následek nadreprezentaci černochů v pracovních pozicích nejvyšší úrovně v porovnání s jejich výsledky v IQ testech, a profilaci lidí jako je například Ward Churchill, kteří zdůrazňují svůj nebílý původ s cílem stát se příjemci této štědrosti. Ignatiev hrozivě a dramaticky píše o “zániku bílé rasy”, “genocidě bílých”, atd. Když na něj byl vyvinut nátlak, zdůraznil, že v to v reálu neznamená zabíjení lidí, kteří sami sebe nazývají bělochy, neboť co chce pouze zničit, je koncepce “bělošství”. Znamená to tedy , že je z obliga?

Nemyslíme si. Vezměme si tuto analogii: všichni víme, že černoši a Židé mají mnohem větší smysl pro vlastní rasovou/etnickou identitu než bílí, což je patrno i z volebních hlasování: okolo devadesáti procent černochů a devatesáti procent Židů volí Demokraty. Znamená to tedy, že se stavíme za zánik černé rasy? Je tím míněno, že podporujeme genocidu Židů? A když na nás pak nastoupí síly politické korektnosti za zastávání takových stanovisek, můžeme ze všeho vyváznout prohlášením, že jsme tím vším mínili jen to, že černoši a Židé by se neměli tak silně identifikovat se svou skupinou, aby nevolili podle těchto kritérií? Myslím, že opravdu ne.

Zřejmě i Harvard, bašta protibělošské politické korektnosti, se rozhněvala na Ignatieva a jeho rétoriku. Ignatiev opustil Harvard a v současnosti šíří svůj jed na Massachusetts College of Art, na Harvardu se ovšem musel cítit jako doma, neboť tato univerzita je notoricky známá diskriminací nežidovských bělochů: pouze 35 procent studentů Harvardu se řadí k nežidovským bělochům, což je zhruba polovina jejich zastoupení v populaci, zatímco černochům a latinoameričanům jsou udělována speciální privilegia.

Mimo jeho urážlivé rétoriky účelově uzpůsobené k upoutání pozornosti na vlastní osobu se nám jeví, že Ignatiev se zapojuje do chytrých hrátek, srovnatelných s nejlepšími talmudskými triky. Tato léčka v prvé řadě spočívá v lpění na politicko-korektním názoru, že “rasy” jsou pouhými “sociálními konstrukty”, a nikoliv konglomerát živých bytostí, jejichž biologický základ, psychologie a kultura jsou nenávratně uvrženy do nesnází. Tuto konstrukci ruku v ruce doprovází další skutečnost proplétající se jako červená nit ideologií tohoto syna židovských imigrantů z Ruska: odkaz jeho komunistické minulosti spočívající v extrémním rovnostářství, které nestrpí žádnou sociální hierarchii, přinejmenším tu, v níž jsou “bílí” na vrcholu.

Všechno tohle tedy jemu a jeho chráněncům umožňuje projevovat svou nenávist k bělochům, aniž by z něčeho takového byl obviněn. Jejich nenávist si vysloužila povrchní legitimitu, neboť nenávidění “běloši” jsou pouhým “sociálním konstruktem”. Ve skutečnosti nejde o zabíjení lidí, tak kde je nějaký problém? “Genocida” bílých nespočívá ve vraždách či sebevraždách, jde jen o to, aby bílí lidé přestali myslet na to, že jsou bílí. Podle našeho názoru nejsou Ignatievova stanoviska ničím jiným, než projevem etnické konkurence. Jakožto levicový Žid je součástí dlouholeté tradice stojící v protikladu k bělošským zájmům a jejich identitě-kultuře kritiky, která se stala kulturou sebevraždy západního světa. A stejně jako u jiných, se svým původem silně se ztotožňujících Židů se jeho nenávist k lidem a kultuře západní civilizace dere na povrch.

Všimněte si, že kdyby Ignatiev stál v upřímné opozici etnické soutěži, kritizoval by všechny skupiny národů a jednotlivců celého světa za to, že vědomě patří k některé z rasových/etnických kategorií. A co by potom všem zbylo, když by zanikla “bělošská” kategorie? Stále by zde byli lidé s bílou kůží, jejichž genetická linie po předcích má svůj původ v Evropě, kteří by již ovšem vůbec necítili svou přínáležitost k rasové kategorii. Rovněž by zde stále byli lidé řadící se do různých dalších kategorií, jako například “Židé”, “černoši”, “Asiaté” a jejich všemožné podskupiny, příčemž by si tito lidé i nadále byli vědomi své rasové/etnické identity a na jejím základě by i konali. Pouze běloši budou ponecháni na pospas bez jakékoli identity, a tím i beze zbraní v zápase o rasové/etnické přežití. Proč se jeho snaha nezaměří i na odstranění těchto dalších kategorií?

A za situace, kdy pouze běloši jsou zanecháni bez jakékoli identity a zbraní potřebných pro boj za rasové/etnické přežití, nedá moc práce si představit, že skutečná genocida bílé populace bude dalším krokem. A zajisté, nelze popřít tvrdou biologickou realitu dávající podklad pro rasové a etnické rozdíly. Teorie, že nejsou ničím jiným než sociálním konstruktem, je sociálním konstruktem sama o sobě ve službách etnického boje lidí, jako je Ignatiev, kteří je prosazují. Je do očí bijící, že v intelektuální historii současného západního světa jsou to lidé Ignatievova typu, jež bez pochyby mají velmi silně vyvinutý smysl pro vlastní etnickou identitu a zájmy, avšak dokázali patologizovat totožné smysly výhradně mezi Evropany a lidmi evropského původu všeobecně, ne u nikoho jiného.

Ignatiev je prostě dalším židovským intelektuálem v dlouhé řadě jmen sahající zpět k Franzi Boasovi, Frankfurtské škole a myriádě dalších, kteří v dnešní době dominují kultuře sebevraždy západního světa. Může sám sebe klidně nazývat zrádcem rasy, ovšem je zde mnoho důvodů proč věřit, že si ponechal loajalitu ke svému vlastnímu lidu a je součástí dlouhé historie nepřátelství k národům a kulturám západu, jež je tak typická pro vysoce angažované Židy. Stát se rasovým zrádcem je pro něj velmi jednoduché a samozřejmé, je to jeho mateřské mléko v rámci židovské socializace.

Přečtěte si tedy obě eseje od Craiga Robertse a položte si otázku, kde kulturní kritika končí a začíná de facto podpora, řekněme, černochů zabíjejících bělochy? (Mimochodem, dříve než kterýkoli běloch bude při čtení stránek Race Traitor schvácen vinou za hanebné zločiny, měl by si přečíst Kiplingovu báseň The Stranger.)

Převzato ze serveru Occidental Observer

Přeložil: Tomáš Krajňák