Odchod židovských osadníků z tzv. pásma Gazy probíhá za dohledu armády, s účastí tisíců protidemonstrantů a s očekáváním možných střetů. Větší část z osmi tisíc osadníků již na výzvu vlády odešla, další se k tomu chystají, někteří však Gazu opustit nehodlají a připravují se i na případný konflikt s vojskem.
Nehodlám se nyní nějak podrobně zamýšlet nad tím, proč izraelský premiér Šaron na tomto odchodu trvá. Myslím si totiž, že je to poměrně evidentní: za odchod několika málo tisíc osadníků získá kupříkladu značnou převážně mezinárodní podporu pro případné další konání. No a na každý další palestinský teroristický útok bude moci reagovat o to brutálněji, protože se bude moci hájit tím, že on svou část dohody o míru splnil a Palestinci nikoliv. A toto jistě není jediné plus, které si Ariel Šaron předem dokázal dobře spočítat.
Spíše bych se chtěl trochu pozastavit nad některými argumenty těch, kteří osady v Gaze opustit nechtějí a nebo tento postup hájí. Sice mám k dispozici jen jejich výběr tak, jak byl prezentován oficiálními médii, přesto však za pozornost stojí.
Tak třeba Chaim Gross z osady Morag měl říci: „Plánujeme zde zůstat. Toto je židovská země. Tato osada je zde již sedmnáct let.“ Ať si plánuje kdo chce, co chce, ale zakládat svůj nárok na určitou zemi po sedmnácti letech obývání… Nemohu si pomoci, ale snad nejsem sám, komu tato argumentace připomíná některé zástupce tzv. sudetských Němců. Ti zde tedy žili déle, někteří dokonce až pět či šest set let, ale přesto tato země není jejich. Pokud jsem někde jako pozvaný host (v případě Němců v našem pohraničí) nebo jako přímý okupant (typicky Žid v Palestině), těžko mi daná země patří. Můžu si to myslet, mohu to i veřejně tvrdit, ale to je tak všechno.
Židé také rádi argumentují tím, že v Palestině kdysi žili, byli vyhnáni a nyní se vrátili do své země. Ano, Židé byli jedním z kmenů, který zhruba před dvěma tisíci lety v Palestině žil. A co z toho plyne? Slovanské kmeny žili ještě před tisíci lety na východě dnešního Německa, než byli jejich příslušníci částečně vyhnáni, částečně asimilováni. Máme snad dnes my a Poláci na tato území nárok, měli bychom založit bojová komanda, vraždit Němce a vyhánět je z jejich domovů s tvrzením, že chceme svoji zemi? To by asi nešlo. Přece nejsme blázni.
Někteří osadníci také tvrdí, že by Žid neměl Žida vyhánět ze svaté země. A když Židé vyháněli a to často za použití velmi krutých metod z téže země Araby, bylo vše v pořádku? A nebo Araby vyhánět, zastrašovat a vraždit lze a Židy odsunovat z okupované oblasti a to za náhradu do předem připravených obydlí ne? A pak ať se někdo diví tvrzení, že Židé se považují za něco více, než jsou ostatní lidé.
Jistě, když v televizi vidíme záběry plačících dětí a žen, které zlí politikové vyhánějí z jejich domovů, může to někoho dojmout. Ale všichni ti, kteří přicházeli na okupovaná území zakládat na uloupené půdě své osady, věděli, kde, proč a díky čemu mohou zabírat půdu. Tehdy jim to nevadilo a dnes budou plakat a předvádět světu své děti s kyblíčky a lopatičkami? Kdo to asi těmto zlodějům může věřit?

František Nonnemann