Napsal: Tomáš Krajňák

V úterý 19. srpna přinesl britský tisk zprávu, že nejmladší terorista v novodobých dějinách Velké Británie, Hammaad Munshi, byl spolu se svými spolubojovníky – lídrem tajné internetové muslimské organizace Aaabidem Khanem a jeho prvním zástupcem Sultanem Muhammadem, shledán bradfordským soudem vinným ze shromážďování podkladů pro realizaci teroristických aktivit. Aabid Khan coby mozek celé buňky byl odsouzen k odnětí svobody v trvání dvanácti let, jeho pobočník Sultan Muhammad vyvázl s deseti lety, Munshiho trest má být soudem vysloven příští měsíc.

Hammaadu Munshimu bylo teprve patnáct let, když se přidal k internetové teroristické buňce, cílem jejíchž operací bylo šířit informace o výrobě náloží pro sebevražedné atentátníky, potenciálních cílech v areálu londýnského metra, v neposlední řadě též i shromažďovat potřebné údaje o královské rodině. I přes nízký věk okamžitě začal publikovat informace o výbušných směsích a zabijáckých technikách, v jeho počítači byly odhaleny materiály teroristických organizací propagující “vraždění a ničení”, rovněž pod jeho postelí bylo nalezeno množství poznámek týkajících se mučednictví. Mladíkovým cílem bylo se nechat vycvičit v některém ze zahraničních táborů muslimských militantů, zároveň provozoval několik internetových stránek, na nichž k prodeji nabízel lovecké nože a islámskou symboliku.

Munshi žil v yorkshirském Dewsbury, v němž již od sedmdesátých let našla útočiště početná muslimská komunita, kterou do oblasti přilákaly nabídky práce v místních mlýnech. Čas trhl oponou a mlýny postupně zkrachovaly z důvodu restrukturalizace průmyslových odvětví, leč muslimové již v oblasti zapustili kořeny a ba co více, čile se začali angažovat v rozvoji místního komunitního života. V Dewsbury, Bradfordu i dalších okolních městečkách a vesnicích začaly jako houby po dešti růst mešity , jejichž význam je signifikatní zejména v ideologickém působení na místní omladinu ve věku Munshiho, která narozdíl od generace svých otců necítí k Velké Británii většinou ani elementární špetku vděčnosti. Nyní osmnáctiletý Hammad Munshi patří k místní komunitou respektované rodině, jeho děd Yakub Munshi předesedá soudu Šaría v Dewsbury. Červencové londýnské bombové útoky z roku 2005 sice navenek odsoudil, nicméně nic neučinil pro otevření komunitních struktur veřejnosti a odstranění pochybností o názorové radikalizaci místních struktur vedených organizací Tablighi Jamaat, jež má údajně přímé napojení právě na jednoho ze zosnovatelů londýnských útoků, Mohammada Sidique Khana.

Spisovatelka Melanie Philips ve svém díle Londonistan o Tablighi Jamaat tvrdí, že i přes všemožná krycí zbarvení se jedná o vůdčí sílu muslimského extrémismu na území Velké Británie. Tablighi Jamaat se navenek snaží tvářit mírumilovně, přičemž pro prosazení svých cílů hodlá použít i zcela moderních prostředků, jako je najmutí profesionální PR agentury. Osvědčené progresivní cesty institučního pochodu tedy využívají i muslimové. Agentuře Indigo Public Affairs byl svěřen vskutku husarský kousek: získat podporu veřejnosti a vlivných londýnských politiků pro stavbu největší mešity ve Spojeném království, jež by měla pojmout až 12 tisíc vzývatelů Alláha a měla by se tyčit nad Olympijským komplexem budovaným pro hry v roce 2012. Jen pro srovnání, největší anglikánská katedrála v Liverpoolu pojme pouze třítisícové shromáždění. Organizace tedy viditelně disponuje ohromnými finančními zdroji, jimiž nejen hodlá financovat stavbu onoho komplexu, nýbrž si rovněž koupit dobrou pověst a legitimitu.

Hnutí samotné bylo založeno roku 1920 v indické provincii Mewat muslimským učencem Maulanou Muhammadem Ilyasem Kandhalawim a jeho primárním cílem je celosvětově rozšiřovat islámskou víru a obnovovat muslimskou věrouku tam, kde ztratila svého vlivu. Po Druhé světové válce ovšem expandovala i do oblastí, kde doposud nebylo co obnovovat, jelikož co se muslimské víry týče, jednalo se o pole neoraná, což je právě i případ Velké Británie, v současnosti již zde ale členové Tablighi Jamaat spravují plných 600 z celkového počtu 1350 mešit na královském území. V roce 1978 započaly práce na mešitě Markazi v Dewsbury, odkud pocházejí i zmiňovaní Siddique Khan a mladý fanatik Munshi, zmiňovaná stavba se brzy stala epicentrem wahhábistického islámu ve Velké Británii.

Udává se, že v roce 1990 se od oficiální organizace oddělila sekta, která k jejím dosavadním šesti principům přidala další, a to konkrétně vedení džihádu v Pákistánu i na ostatních územích světa. Oficiální představitelé Tablighi Jamaat se k odštěpeneckému hnutí sice oficiálně nehlásí, avšak nikdy nepodnikli žádné kroky vedoucí k jejímu odhalení a rozšifrování jejích organizačních a ideologických struktur. Ačkoli tedy zřejmě ne všichni britští muslimové souhlasí s násilnou džihádistickou nátlakovou politikou, nedá se na tyto kruhy spoléhat ve snaze po dopadení jejich zdivočelých souvěrců. V jejich vnímání světa je radikál Khanova typu možná heretikem, nicméně pořád lepší takovýto fanatický odštěpěnec nežli evropský “bezvěrec”. Nedá se ani vyloučit, že celá tato PR šaráda je jen obratnou taktikou náboženských vůdců navenek separovat radikální militantní křídlo od komunitních struktur získávajících si veřejné podpory jak mezi muslimy, tak i mezi zrádci vlastní civilizace z řad současné politické nomenklatury. Není až takovým tajemstvím, že britský azyl v devadesátých letech mohl získat kdejaký maskovaný radikál, jenž si pak v tichosti budoval své struktury, rozšiřoval nosiče informací a pořádal paramilitární cvičení, kde vyučoval umění zabíjet. Nemocná a zdegenerovaná Velká Británie se tak stala ideálním místem pro šíření vlivu skupiny do celé Evropy a jak známo, s jídlem roste chuť, za několik let tedy podobná organizace může disponovat obrovsky rozvětvenou organizační strukturou, právníky, žurnalisty z mainstreamových médií, renomovanými PR agenturami a největší religiózní stavbou v zemi, přičemž militantní “odštěpenecká” větev bude mít dostatek informací a prostředků pro nenadálý úder. Oficiální představitelé hnutí si samozřejmě v souladu se svou pružnou PR politikou budou unisono mýt ruce. A i kdyby byla tato hypotéza o fingovaném odštěpení pouhou paranoiou, nelze ignorovat informace, že oficiální “pacifistická” větev Tablighi Jamaat byla infiltrována skupinami, jako je například Lashkar-e-Toiba, zodpovědnou za sektářské násilí v Pákistánu.

Rozličné zdroje tak proto o organizaci hovoří jako o vlku v rouše beránčím, podle zpráv francouzských tajných služeb se až 80 procent islámských extrémistů ve Francii rekrutuje právě z řad Tablighi Jamaat, přítomnost jejích buněk je hlášena i z USA. Podle indických a pákistánských zpravodajců se rovněž tato organizační chobotnice podílela i na formování teroristického hnutí Harakat ul-Mujahideen zodpovědného za únos letadla Air India z roku 1998 a zavraždění skupiny francouzských turistů v pákistánském Karáčí v roce 2002.

Současná internacionální neokonzervativní klika již pozvolna plánuje případný útok na Írán, leč operace podezřelých struktur na starém kontinentě jí vrásky nepřidělává. Britská média informují své čtenáře o hrdinském úsilí statečných vojáků na území Iráku či Afghánistánu, nikde však není možné zaznamenat polemiky o potřebě jejich nasazení k obraně v srdci naší vlastní civilizace, jejíž oficiální zástupci se sice ohánějí abstraktními frázemi o válce proti světovém terorismu, vlastní občany ovšem o jeho rizicích přímo v sousedství jejich domovů neinformují a zřejmě ani informovat nechtějí, aby si leckdo nekladl vtíravou otázku o skutečné potřebě a smyslu univerzalistického tažení na Blízký východ. A tak ve Francii mohou hořet předměstí, v Anglii je zase tabu se ptát, jak je možné, že tajemná organizace muslimských lidumilů se pyšní naprosto netransparentní vnitřní strukturou skrytou před očima návštěvníků zvenčí. Pídit se po příčinách a následcích rozvratu evropské civilizace samozřejmě značí vysokou míru politické nekorektnosti, označení íránského prezidenta Mahmuda Ahmádenížáda za darebáka a velkého satana je ovšem naopak košer. Opravdu již nedokážeme vyvozovat racionální závěry a dobrovolně se necháme semlít propagandou Matrixu? Pak není divu, že se nad starou Evropou stahují temná neprůhledná mračna.