Britská vláda, konkrétně ministryně školství Ruth Kellyová, nařídila podle zpráv v tisku rektorům britských vysokých škol, aby zakročili proti extrémistickým studentům. Vychází patrně ze zprávy jakéhosi střediska pro zpravodajský a bezpečnostní výzkum, jehož ředitel Anthony Glees tvrdí, že „odhalili univerzity, kde dochází k podvratné činnosti, často bez vědomí vedení univerzit“. Výzkumný ředitel Glees se patrně domníval, že podvratná činnost bude koordinována rektory. A co to vlastně znamená podvratná činnost? Takové pojmy u nás byly „in“ naposledy v 80. letech minulého století, kdy podvratníci ohrožovali nezadržitelné směřování naší vlasti ke komunismu.

Podobnost terminologie používané západoevropskými politiky a zaváděné i v eurounijní legislativě je ostatně tématem na samostatný článek a snad i studii. Zdaleka nejde jen o to, že vláda v Unii je svěřena Evropské komisi (která má nespočetné množství „řídících výborů“ pro kdejakou oblast) s jejími komisaři, což velice připomíná sovětské rudé komisaře, a Evropské radě (která má nespočetné množství „pracovních skupin“ pro kdejakou oblast). Koneckonců „Evropská rada“ zní přece jen přijatelněji než „Evropský sovět“. Jde i o to, že potíže se v poslední době v Unii řeší „Akčními plány“, které jsou vnucovány vládám i soukromým subjektům, které chtějí splnit určité podmínky a například dostat určitá povolení nebo dostat určité podpory (bez nichž by ztratily konkurenceschopnost oproti ostatním, které ji dostaly, takže je záhodno akční plány plnit). Podpory pro regionální rozvoj teď například vyžadují zakládání místních akčních skupin (tzv. MAS), které jsou zárukou plnění podmínek pro příjem dotací (tedy peněz odeslaných místní vládou). MAS se tak stávají prodlouženou rukou Evropské komise v regionech namísto místní volené vlády, parlamentu a zastupitelstev a dalších národních institucí.

To jsou však skutečně otázky přesahující rozsah tohoto úvodníku, takže zpět k britské vládě a jejímu boji proti podvratným živlům. Britská vláda se musí vypořádat s masovým vražděním a terorismem, které proti britským občanům páchá radikální muslimská část vlastního britského obyvatelstva složená především z přistěhovalců, kteří v souladu s principy multikulturalismu nepřijali pravidla domácího obyvatelstva, ale naopak se snaží vnutit britským domorodcům své civilizační normy. Bylo by jistě pochopitelné, kdyby v takovéto době britská vláda v zájmu chránit své občany zakročila proti radikálním muslimům a vykázala je ze země bez ohledu na svou bývalou benevolentní přistěhovaleckou politiku. Snaha vykázat nositele nebezpečných názorů z univerzit již zní podivně. Je to mimo jiné důkaz o tom, že nebezpečná nemoc zvaná radikální multikulturalismus a nenávist k vlastním tradicím již zasáhla i britské školství. Složitější otázkou je, jak hodnotit snahu zaúkolovat rektory kontrolou názorů jejich studentů a dát jim pravomoc či povinnost vyloučit studenty s nesprávnými názory. Vedle zbabělého přenášení špinavé práce z vládních na jiné instituce je to jistě i rázný krok proti demokratickým tradicím a akademické svobodě.

Britští vládnoucí levičáci i této příležitosti využili k útoku proti Britské národní straně (BNP), která je jim patrně trnem v oku jednak svými úspěchy v některých místních volbách a jednak svým programem. Mezi názory, jejichž nositelé by měli být perzekvováni a vylučováni ze škol, byla vedle muslimského extremismu a extremismu ochránců pohody zvířat zmíněna i podpora BNP. Britská vláda chce souboj s muslimským násilím vyhrát vyhnáním radikálních muslimů z vysokých škol a aby se neřeklo, tak s nimi vyžene i fanatické „zvířátkáře“ a příznivce jedné politické strany, která muslimy nemá zrovna v lásce. Patrně v zájmu udržení alespoň části hlasů muslimské menšiny (prozatím menšiny) pro vládnoucí labouristy. A podle posledních zpráv chce boj s muslimským radikalismem britská vláda také vyhrát tím, že se zasazuje o přijetí Turecka do EU. To snad lze ponechat bez komentáře.

Proti BNP je nyní vedena rozsáhlá kampaň zahrnující i rušení bankovních účtů, nasazování infiltrátorů a provokatérů ze strany BBC a dalších kroků snažících se o úřední zrušení strany. Kampaň je ospravedlňována voláním BNP po vykázání nebezpečných muslimských přistěhovalců ze země, po zachování britských tradic a podobných požadavcích, které jsou pro vládnoucí elity z nějakých důvodů nepříjemné a jednoduše je označují jako rasistické, čímž předcházejí dalším diskusím. Kdo by se také veřejně postavil na stranu BNP, když by pak on nebo jeho potomci mohli být vyloučeni z vysoké školy, coby nositelé nebezpečných názorů?

Taková praxe jakoby něco připomínala. Většině Čechů by se měly vybavit roky strávené s vůdčí úlohou komunistické strany zakotvené v Ústavě. Lidé ale hrozně rychle zapomínají. Většině Britů by se mohl vybavit třeba román jejich krajana, jistého G. Orwella. Ideopolicie je přece nejpřiléhavější název pro činnost, kterou prováděl ředitel Glees zmíněný v úvodu a kterou britská vláda požaduje ještě prohloubit. Ohrožení svobody a demokracie v tom však patrně nikdo nevidí. Většina si asi říká: „Chtějí přece jen potlačit na školách hnutí zlých muslimů, kteří nám chtějí ubližovat, bláznivé ochránce zvířat, co ničí farmy, laboratoře a továrny na kožichy a také pomatené nacionalisty, kteří nemají rádi ty muslimy“.

Je na tom vlastně něco špatného? Mně na tom připadá špatné úplně všechno. Hlavně to, že je vůbec nutné se takto ptát.

* článek vyšel v Národní myšlence 4/2005

Jiří Hojer
zdroj: Národní myšlenka