Po zvolení Baracka Obamy americkým prezidentem se nám mezinárodní média snaží vsugerovat myšlenku, že celosvětová ochrana lidských práv nabyla novou dimenzi, jako by fakt, že příslušník národnostní menšiny dosáhne neprestižnějšího postu v zemi automaticky znamenal zajištění lidských, občanských a politických práv ohrožených menšin celého světa. Očividně však ani ve světě lidskoprávních aktivistů se nelze vyvarovat subjektivizaci a diskriminaci, o čemž se můžete přesvědčit i na stránkách české pobočky mezinárodní organizace Amnesty International, jež se již svým obrázkem v záhlaví hlavní stránky snaží evokovat, že za pomyslným i reálným ostnatým drátem se v dnešní ocitají především černoši, a proto jsou hodni prioritní ochrany a pozornosti. Utlačovaná bílá menšina v Jižní Africe těmto “univezalistům” nestojí ani za zmínku, což samo o sobě hovoří o upřímnosti vůdčích osobností podobných organizací vyvarovat se rozdělování lidských bytostí do rasových a etnických kategorií. Jakožto realisté chápeme, že ve skutečnosti nelze se stejnou vervou chránit naprosto všechny rozličné menšinové skupiny rozdělené celou škálou kategorií, pokud se ovšem někdo zaštiťuje absolutistickým kosmopolitismem a nechutí byť jen uvažovat o přirozenosti uplatňování některých diskriminačních a předsudečných prvků v běžném životě, přičemž se ani zdaleka nemusí jednat o jejich vyhrocenou genocidní podobu, zavání to kardinálním pokrytectvím. Je logické, že někomu osud všemožných kmenových skupin afrických černochů leží na srdci více než cokoliv jiného, což je již samo o sobě projevem jakési soukromé selektivní diskriminace, proč se ovšem k tomuto účelu donekonečna zaštiťovat “legitimizujícími” univerzalistickými frázemi? Náš server si primárně klade za úkol aktuálně informovat o životě obyvatel evropského civilizačního a kulturního okruhu, proto nemůže mlčet o naprosto flagrantním omezování základních lidských práv afrikánské menšiny, mezinárodní komunitou odsouzené ke konzumaci plodů tiché genocidy. Kupříkladu zde se můžete přesvědčit o tom, jak někdy v praxi může vypadat policejní ochrana bezpečnosti občanů (mimochodem, nepřipomíná vám to něco?) a tento případ není ani zdaleka ojedinělým, o čemž svědčí i alarmující výpověď jihoafrické novinářky adresovaná Mezinárodnímu trestnímu soudu v Haagu:

From: Adriana Oosthuysen-Stuijt
Dokkum, The Netherlands

Jmenuji se Adriana Oosthuysen-Suijt a jsem penzionovanou nizozemsko-jihoafrickou novinářkou (v minulosti jsem pracovala jako lékařská žurnalistka pro Sunday Times of Johannesburg a Rand Daily Mail) a od svého odchodu do důchodu monitoruji čím dál tím více znepokojující situaci v Jižní Africe, zejména v oblasti společensko-zdravotnických problémů.

Mezinárodní lidskoprávní organizace Genocide Watch již v roce 2003 varovala, že z jejich úhlu pohledu dochází na jihoafrickém venkově ke “skryté genocidě Búrů”, zde si můžete přečíst jejich zprávu z téhož roku.

V tomto období bylo údajně až 1800 bílých, afrikánsky hovořících venkovských obyvatel zabito na průmyslových farmách a zemědělských usedlostech, mnoho z nich navíc bylo znásilněno, často v rámci útoků vedených velkými skupinami afrických černochů, kteří, jak v roce 2003 poukázal Dr. Gregory Stanton, je vykonávali velmi násilným způsobem za použití nesmyslně krutých metod, mučení a vždy byly doprovázeny znásilněním a ponížováním obětí. Od doby publikování této zprávy celkový počet bělošských obětí na farmách a menších usedlostech v Jižní Africe vzrostl podle našich archivů až na 3008 k 7. listopadu 2008.

Dr. Stanton byl v roce 2002 zpovídán v dokumentu Jihoafrické televize “Krvavá sklizeň”, záznam celého vysílání můžete shlédnout na webových stránkách televizní společnosti (mirror zde - část I., část II.), na serveru Youtube je k nalezení i dokument, v němž Dr. Stanton popisuje osm stádií genocidy.

Situace v Jižní Africe dokazuje vysoké procento zločinných aktivit organizovaných gangů, americkým ministerstvem zahraničí popisovaných jako “brutální gangy mladistvých, které neváhají střílet, mrzačit a znásilňovat”, analýzy mnou vedených archivů těchto ozbrojených vražd a útoků zaměřených na bílou afrikánskou menšinu ukazují, že její příslušníci jsou vskutku zabíjeni a napadáni v nepoměrně větší míře, než jak by napovídalo jejich zastoupení v jihoafrické populaci.

V roce 1994, kdy svrchovanost Jižní Afriky byla poklidnou cestou předána do rukou černošské menšinové vlády Nelsona Mandely, bílí Jihoafričané tvořili 9,6% populace země, soudíc podle složek CIA pro Jižní Afriku, které snad mohu považovat za spolehlivý zdroj vzhledem k americkému satelitnímu výzkumnému programu mapujícímu lidskou populaci.

Od té doby však, jak naznačují archivy čerpající z dopravních zpráv, víceméně omezených emigračních statistik jihoafrické vlády a dokumentů církví bílých Afrikánců rozličného vyznání, přinejmenším 1,5 milionu bílých Jihoafričanů opustilo zemi, přičemž zhruba 5 miliónů černých Afričanů se přistěhovalo z jiných afrických zemí.

Na základě tohoto faktu by člověk mohl předpokládat, že statistiky zločinnosti budou odrážet nižší procento násilných usmrcení u bílého obyvatelstva a vyšší u černé populace, nicméně PŘESNÝ OPAK je pravdou, což naznačuje, že tvrzení Dr. Stantona z roku 2003 o utajené genocidě zaměřující se výslovně na bílé Afrikánce, se může skutečně zakládat na pravdě. Běloši tvoři nyní jen 7,5 procenta populace, přičemž toto číslo i nadále klesá, avšak ve statistikách nepřirozených smrtí za rok 2007 jsou zastoupeni deseti procenty.

Za situace, kdy bílí Jihoafričané reprezentují pouhá 7,5 procenta celkové jihoafrické populace, tato vysoce viditelná menšinová skupina představuje 10 % v kolonce nepřirozených smrtí v Jižní Africe, a ačkoli i nadále dochází k “odlivu mozků” ze země, tato zabití a na ně navazující nárůst nenávistných projevů lokálních vůdců vládnoucí triády subjektů (Africký národní kongres ANC, Jihoafrická komunistická strana SACP a Odborové hnutí COSATU) v posledním roce alarmujícím způsobem stoupnul.

Forenzní analýza Jihoafrické univerzity (UNISA), podle níž 33 513 z 80 000 lidí v Jižní Africe zemřelo v roce 2007 tzv. nepřirozenou smrtí (tj. z důvodů vražd, zaviněných zabití, sebevražd) byla vydána univerzitním odborem forenzních analýz UNISA 4.11.2008, avšak nevzbudila větší mediální zájem. Tato zpráva dokazuje, že více než deset procent z tohoto čísla představují oběti z řad bílých Jihoafričanů. Rovněž se prokázal pokles poměrného zastoupení černochů mezi těmi, kdo nezahynuli přirozenou smrtí, ačkoli totiž se svými nynějšími 85% samozřejmě tvoří majoritní skupinu obyvatelstva, jejich úmrtnost nepřirozeným způsobem nepřekročila hranici 73%.

Během posledného roku se v tomto ohledu vyvinul ještě další fenomén - rozšíření vesnických tzv. “farmářských útoků” do větších i menších měst, speciálně do předměstí obklopujících afrikánské kostely, kam se stahuje většina afrikánského obyvatelstva. Tyto útoky, jichž je denně spácháno po celé zemi okolo čtyřicítky, jsou vedeny takřka identickým způsobem: jejich cílem jsou rodiny uvnitř jejich obydlí, a všechny z nich mají jednoho společného jmenovatele: zabiják přijde, zeptá se vlastníka domu či pozemku na jméno a pak ho v exekučním stylu zastřelí. Většínou odcizí jen věci nepatrné hodnoty, což se rovněž neliší od případů “farmářských vražd”.

Poslední rok rovněř přinesl velmi dramatický nárůst doprovodných projevů v podobě veřejného projevování nenávisti, jejichž cílem jsou převážně bílí lidé (“Búrové”, jak jsou pejorativně nazýváni černými Jihoafričany). Zdá se, že se tu zdárně rozvíjí kultura obětních beránků obohacená o velkou dávku veřejné protibílé nenávisti ze strany místních černých politických vůdců ze stran vládnoucí triády. Podobné nenávistné řeči ovšem nejsou ke slyšení od opozičních černošských skupin, jako je například Inkatha Freedom Party, což nahrává domněnce, že tyto výstupy místních politiků z ANC/SACP/COSATU jsou organizované a předem plánované, nikoli spontánní.

Bělochům učastnícím se politických rozhodovacích procesů, bez ohledu na to, jestli jejich rodným jazykem je angličtina nebo afrikánština, je mnohdy bráněno, aby vůbec mohli vystoupit na veřejných shromážděních, a to i v záležitostech úzce se dotýkajících jejich vlastního politického života, rovněž tak je v plném proudu “kampaň ve stylu etnické čistky” za postupné přejmenování všech měst založených a budovaných búrskými předchůdci dnešních Afrikánců, což dokumentuje i přejmenování hlavního města Pretorie. Afrikánské skupiny, které hodlaly podat formální protest proti přejmenování “jejich vlastního historického hlavního města”, byly ukřičeny davem na veřejném magistrátním shromáždění, navíc někteří z Afrikánců byli uvězněni poté, co běloši byli napadeni černochy z řad shromáždění. Existují zde zváženíhodné důkazy, že tyto vědomé zásahy do politických práv bělochů v Jižní Africe jsou organizovány lokálními představiteli trojice ANC/SACP/Cosatu, kteří rovněž zajišťují dopravu na tyto akce.

V definici genocidy Dr. Stantona si můžete povšimnout, že provádění etnických čistek, v nichž jsou kulturní a etnická práva napadaným skupinám odnímána přímo státem, je nedílnou součástí procesu genocidy.

Zde si můžete přečíst definice v psané podobě tak, jak byly zaslány OSN:

Gregory Stanton: The Eight Stages of Genocide

Zde můžete vidět zasahování do politických práv afrikánských daňových poplatníků:

Straatnaam vergadering

Straatnaam vergadering nr 2

Veřejně prezentovaná nenávist v projevech vůdčích elementů lokálních skupin vládnoucího triumvirátu se nevyhnula ani zvolenému prezidentovi ANC Jacobu Zumovi, který i přesto, že před nedávnem navštívil squatterské tábory, v nichž své útočiště našli bílí Afrikánci zbaveni svých domovů, stále svým příznivcům zpívá velmi znepokojující píseň nesoucí název “Přines mi můj samopal”. Všechny tyto aktivity podle mého názoru naznačují, že v Jižní Africe panuje bezvládí a zemi čím dál tím více ovládají kriminální bojechtivé gangy lokální úrovně, na jejichž činnosti se podílejí i místní policisté. Zbývající bílí Jihoafričané v současnosti žijí v rapidně zhoršující se atmosféře prosycené násilím a dramatickým nárůstem nenávistných projevů, jejichž terčem je tato snadno identifikovatelná menšina.

Nevím, zda na mezinárodní úrovni mohou být podniknuty nějaké právní kroky k ochraně této politicky zdecimované, projevy nenávisti sužované a vysoce viditelné menšinové skupiny před vyhlazením - už z toho důvodu, že afrikánští běloši nemají nárok na jakoukoli formu politického azylu v kterékoli zemi světa, jelikož vlády všech zemí trvají na stanovisku, že Jižní Afrika je dnes společností s demokratickou vládou, řádně vedenými soudními procesy a platnou ústavou. Nicméně ústavní práva afrikánské minority jsou stejně jako práva ostatních obyvatel Jižní Afriky čím dál tím více oklešťována chaotickou “vládou” komunistů, Afrického národního kongresu a odborových svazů, na jejichž činnost dohlíží laxní prezident.

Jsem pouhou svědkyní a archivátorkou těchto události, nikoli mezinárodní právnickou expertkou. Seznamuji vás však s těmito fakty v naději, že vaše organizace bude schopna se zasloužit o ulehčení života této skupiny populace připravené bojovat za svá práva, a ačkoli se jedná o nepreferovanou menšinu, není důvodu, proč by jí měla být odepřena základní lidská práva garantovaná každé lidské bytosti na světě. Nevím, jaké poradní kroky mohou vaše orgány podniknout k tomu, aby světové vůdce upozornila na reálnou hrozbu genocidy vznášející se nad hlavami příslušníků bílé menšiny v Jižní Africe, avšak doufám, že podniknete alespoň něco poté, co posoudíte fakta, s nimiž vás seznamuji v zomto stručném dopise.

Vezměte prosím v potaz, že je zde nějakých 100 000 afrikánsky hovořících obyvatel legálně pracujících v Nizozemsku a každý z nich vám může poskytnout osobní svědectví a uvést své důvody pro uprchnutím před tím, co mnozí z těchto Afrikánců vnímají jako genocidní tažení napadající zemi jejich původu.

S úctou,

Adriana Stuijt

Převzato se svolením redakce ze serveru American Rennaisance: Open Letter on the Genocide of Afrikaaner

Úvodem doplnil a přeložil: Tomáš Krajňák