V Evropském parlamentu probíhá rozprava europoslanců s nominovanými komisaři. Jde o z velké části formální záležitost, neboť poslanci nemohou jednotlivé komisaře nezvolit či odvolat, hlasují o důvěře pro celou komisi.
Velká většina komisařů prošla bez problémů, avšak u Itala Rocco Buttiglione nastala situace jiná. Tento křesťanský demokrat byl nominován na post „komisaře vnitra“ byl slyšen před dvěma výbory – výbor pro legislativní záležitosti jej rovněž schválil, ale výbor pro lidská práva ne.
V odporu proti Buttiglionemu se spojili liberálové, socialisté a zelení, kteří měli dohromady 27 hlasů, za něj se postavili poslanci Evropské lidové strany, jež disponovali 26 hlasy. A čím že si odpor liberálů a levičáků vysloužil? Svými „zastaralými a nemoderními“ názory, např. na homosexualitu (podle něj je hříchem), na migrační politiku (hodlá důsledně chránit státy Evropské unie před nelegálními přistěhovalci) či na rodinu (vyslovil se pro tradiční model).
Jak jsem již napsal, postoj poslanců není pro šéfa komise José Barroso závazný a on se také vyjádřil, že Buttiglione má jeho plnou důvěru. Jednalo se o první „odmítnutí“ komisaře, i proto tedy probíhají rozhovory, co dál.
Sám Buttiglione se k odporu vůči své osobě postavil čelem a řekl, že má dost víry na to, aby se vzdal místa v komisi, bude-li to potřeba a že řekl to, co říci musel. A dodal: „Kdybych ale měl být diskriminován kvůli tomu, že jsem katolíkem, zůstanu raději katolíkem.“
Liberální a levicové myšlenky jsou na postupu celou Evropou, jejich přívrženci často značně militantně prosazují své ideje a snaží se nabourávat tradiční hodnoty, kde to jen jde. Útok na Buttiglioneho není ani prvním, ani nejdůležitějším, ani nejmasivnějším. Je však nyní tím nejviditelnějším a situace okolo něj může mnohé ukázat.

František Nonnemann