Počátkem května proběhly v Indii parlamentní volby, ve kterých zvítězila strana Indický národní kongres. Jeho předsedkyně Sonia Gándhíová se měla stát premiérkou a sestavit vládu. Tato skutečnost vyvolala velký protest části indického obyvatelstva a ona se rozhodla o post předsedkyně vlády neusilovat. Svoje rozhodnutí zdůvodnila tím, že poslechla svůj vnitřní hlas, který jí řekl, že by tuto funkci měla pokorně odmítnout.
Oč jde? Sonia Gándhíová je totiž italského původu a právě to vadí části obyvatelstva. Sice nosí indický oděv, přijala indickou kulturu a zvyky a přešla od katolicismu k buddhismu, nicméně není indické krve. Jak se říká v jednom známém filmu - cizinec není našinec.
Postoj indických tradicionalistů plně chápu. Ten, kdo není naší krve a nemá zapuštěné kořeny v naší vlasti, sice může vypadat a chovat se jako jeden z nás, ale nikdy jedním z nás nebude. Gándhíová toto myšlení pochopila a podřídila se mu. Je to pro ni asi pochopitelné, očekávatelné a legitimní.
Lze jen závidět Indům toto pochopení, svobodu pro protest a národním povědomí. Indii toto odmítnutí cizince v čele své vlády prošlo bez jakéhokoliv mezinárodního poprasku. Holt na každou zemi je jiný metr. Stalo-li by se něco obdobného v jakékoliv evropské zemi, hned by začala bouře protestů, bojkotů a výhrůžek od OSN až po odborové svazy prostitutek.
Chápu, že náš národ asi nikdy nezíská exklusivní svobodu rozhodování a nedotknutelnost jako mají třeba Židé, ale alespoň právo na tradice a vyjádření názoru, aspoň jako Indové, by nám mohlo být dopřáno.
David Macháček




0 responses so far ↓
There are no comments yet...Kick things off by filling out the form below.
Leave a Comment