V Evropské parlamentu probíhá výstavka, která upozorňuje na problematiku interrupcí a to z dnes nepopulárního hlediska. Na plakátech jsou tam umělé potraty přirovnány k utrpení dětí v koncentračních táborech.
Tento příměr neunesly dvě přesvědčené potratářky - vražedkyně, s hysterickým řevem se na plakáty vrhly a začaly jej trhat. Ani členu ochranné služby se nepodařilo plakát před těmito fúriemi uchránit. Česká europoslankyně Zuzana Roithová, která incident viděla, k jejich chování řekla: „Jedna z těch žen byla tak hysterická, že vůbec neslyšela, když jsem se snažila ji uklidnit.“
Že by se v potratářkách ozvalo svědomí? Je to možné i když dle mého názoru málo pravděpodobné. Reálnějším hodnocením by spíše bylo, že při svém afektovaném tažení proti právu na život nerozlišují, kde jsou a co činí, nebo jim to je jedno, a prostě vždy, všude a všemi prostředky zuřivě propagují to své a nenávistně plivou po všech ostatních.
Nenávist - to je přesně to slovo, které propotratovou lobby vystihuje nejlépe. Nenávist k životu, nenávist k dětem, nenávist k mužům, nenávist k funkčním partnerským vztahům, nenávist ke všem, kteří jim narušují jejich vizi šťastného a pokrokového světa. Trhání nějakých plakátů je jen okrajovým jevem, skutečnou tragédií je, že počet obětí jejich nenávisti již jde do desítek milionů. Kde to vše skončí?
František Nonnemann
Loading ...
Loading ...