Napsal: Petr Pavel
Za posledních pár dní americký dolar ztratil proti české koruně ale i euru a jiným významným měnám téměř 10% své hodnoty a zdá se, že padá volným pádem dolů. Co se to vlastně děje a jaký vliv toto bude mít na nás?
Kdysi jsem se bavil s přáteli na téma, zda a nakolik může být chování jednotlivce ovlivněno výchovou a nakolik je ovlivněno geny. Tenkrát mi jeden kamarád vykládal historku o Cikánovi, který byl jako mimino adoptován českou rodinou. Rodina byla poměrně vesnicky zámožná, měli veliký statek, pilu, dobytek, polnosti. Dlouho to vypadalo, že onen Cikán je úspěšně integrován, ovšem jenom do doby, než oba adoptivní rodiče zahynuli při autohavárii. Cikán okamžitě přestal pracovat, odstěhoval se do místní hospody a hostil své kamarády. Peníze získával prodejem majetku po „rodičích“. Trvalo dva roky, než vše propil a potom se zcela nemajetný a bez příjmu dostavil na úřad pro dávky.
Takto vypadá příběh ztroskotance. Bylo by to úsměvné, kdyby se přesně takto nechovaly vlády a parlamenty, které hospodaří se společným majetkem všech občanů. Již profesor Parkinson ve svých „Zákonech“ pravil, že kdyby se normální rodina chovala ke svým rodinným financím jako státy, tak zbankrotuje.
Zdá se, že pan Bush se řídil a řídí myšlenkami pana Paroubka, který pravil, že stát své dluhy splácet nemusí. Podle této myšlenky se nakonec řídily i vlády Argentiny. Jedná se o heslo, že pokud chci být zvolen, tak musím něco zaplatit chudým voličům. Když na to nemám, tak prodám kus majetku všech občanů (tomu se říká privatizace) anebo si půjčím (tomu se říká deficit). Když jsem zvolen, tak několik let mne nic nezajímá, co bude pak, to mi může být jedno, neboť pak již třeba zvolen nebudu a o dluhy a úroky z nich se bude starat ten, kdo bude u moci. Já jej budu pohodlně kritizovat. Po další volebním období se situace opakuje, nová vláda si raději znova půjčí a zvedne státní dluh, než by jej řešila, a problém se opět odsune. Je zjevné, že to takto nejde do nekonečna a jednou musí přijít účet. A to i na stát, i když Paroubkové a Bushové o tom nechtějí slyšet.
Je tomu pár let, kdy účet přišel Argentině. Věřitelské banky prostě přestaly půjčovat a nastal státní krach. Lidé přišli o úspory v bankách a hospodářství se zhroutilo, přišel obrovský pokles životní úrovně. Podobný krach potkal i postsovětské Rusko, miliony důchodců nedostávali po mnoho měsíců důchody, státní a někdy i soukromní zaměstnanci platy.
Takže ještě jednou stejná otázka: Co se teď vlastně děje v USA a jaký dopad to bude mít na nás?
V době kolem druhé světové války USA byly státem s obrovským hospodářským potenciálem a průmyslovou výrobou. Bohužel jejich finančníci byli až „příliš úspěšní“ a dosáhli neuvěřitelného zázraku – dolarem nahradili zlato jako prostředek směnné hodnoty mezi státy (především jako měna, ve které se obchoduje s ropou) a jako prostředek valutových rezerv jednotlivých států. Takže dolary se staly nejúspěšnějším americkým exportním artiklem. Všechny ostatní státy si musely dávat pozor na množství oběživa a pokud náhodou natiskly více marek, franků, lir, korun či čehokoliv jiného, tak rozpoutaly inflaci, neb měly peníze, které nebyly kryty majetkem, zbožím ani službami.
USA byly po půl století jediným státem, pro který tento model neplatil. Jestliže někdo chtěl nakoupit ropu, musel získat dolary a za ty musel dodat do USA kvalitní zboží. USA mu za toto zboží zaplatily dolary, které z jejich pohledu neměly jinou cenu než potištěný papír. No a zákazník s těmito dolary pracoval dále mimo území USA, kupoval za to ropu či zboží z jiných států. Postupně došlo k tomu, že pro USA se naprosto nevyplatilo cokoliv vyrábět či exportovat. Jaké zboží vyrobené v USA se dnes dá koupit například v Evropě? Prakticky žádné. Software od Microsoftu, který podle mne stejně většinou dělají indičtí programátoři. Zastaralé zbraně které už americká armáda nechce, protože má jiné, o dvě generace modernější.
Naproti tomu USA je plná zboží z celého světa, především z Číny a Japonska, ale i z Evropy. Padesát let za toto zboží platili potištěným papírem. Dnes se zdá, že majitelé tohoto potištěného papíru, ať už jsou to ropní šejkové či čínští producenti, začínají tento papír vozit zpátky do USA a chtějí za něj nějakou protihodnotu. A USA nemá co jim za něj nabídnout. Zatím ještě alespoň jakž takž funguje tak, že když Číňané za své zboží dostanou dolary, koupí za ně ropu, ropní šejkové si koupí své rolls-royse a mercedesy z Evropy a Evropa si za tyto dolary zase koupí u šejků ropu. Jenomže toto není perpetuum mobile, ale spíš letadlo a systém se nutně musí v jednom okamžiku zahltit. Vlastníci spousty dolarů, jako jsou Čína či Japonsko, najednou začínají být značně nervózní. Někteří obchodníci s ropou, jako je Hugo Chávez a jak byl Saddám Hussajn, ale i třeba jako Putin, si pohrávali a pohrávají s myšlenkou, že dolar je zbytečný prostředník a vlastně není důvod, proč neprodávat ropu přímo za eura a za jeny či čínské juany. Něco takového by ale asi znamenalo okamžitý bankrot USA jako státu a tedy pro Čínu a jiné věřitele by to znamenalo:
a) úplnou ztrátu hodnoty jejich dolarových zásob
b) okamžitou ztrátu obrovského amerického trhu
což nikdo z nich nechce. Na druhou stranu si ale uvědomují, že nadále exportovat dobré zboží do USA vlastně na dluh, který jak se zdá USA není schopno a vlastně ani ochotno nikdy splatit, je jenom zhoršování dnešní už tak mizerné situace.
USA se dnes totiž chovají jako ten Cikán z příkladu na začátku tohoto příspěvku. Válčí v Iráku a Afghánistánu a o peníze se nestarají, když je potřebují, tak si je prostě natisknou. Spoléhají se na to, že zbytek světa jejich dluhy zaplatí prostě tím, že jim za ty natisknuté inflační dolary opět dodá zboží. Zboží, na které čekají Američané u svých Wall-martů. Američané, kteří ty své dolarové výplaty nezískávají výrobou nějakého zboží či služeb, které by se dalo prodat na mezinárodním trhu, ale právničinou (ve Washingtonu, jak jsem četl, je TŘETINA lidí právníky), službami (kadeřníci apod.), stavařinou (budují si pro sebe kancelářské paláce, baráčky zvící haciend pro své rodiny a silnice pro svá auta). Pokud něco vůbec vyrábí, tak jsou to auta (mimo Ameriku neprodejná z důvodu vysoké spotřeby a mizerné kvality a jízdních vlastností) a zbraně (nakupuje vláda za potištěné papíry). Žádné úspory o které by je vláda mohla inflací připravit, Američané prostě nemají, protože jsou vesměs osobně zadluženi hypotékami až na doraz. Pokud velká inflace v Americe vznikne (a vše tomu nasvědčuje), tak obrovské množství Američanů hypotéky prostě splácet nebude schopno a následně zbankrotují všechny banky, které jim půjčily.
Prostě to vypadá na pěkný průšvih a je pouze otázkou, KDY se to zhroutí, a nikoli ZDA se tak stane. Ztráta 10% hodnoty dolaru proti světovým měnám během pár dnů je opravdu kardinální bomba, kterou si většina novinářů vlastně ještě pořádně neuvědomila. No a zdá se, že dolar padá volným pádem a je otázkou, jestli a kde se zastaví. Nelze ani vyloučit, že ta velká krize nastala právě teď.
Kurz dolaru až do současnosti Američany vlastně ani příliš nezajímal. Většina z nich příliš necestuje a doma byly a jsou ceny všeho kromě benzínu zatím relativně stabilní. Kurzovní ztráty zatím do větší míry pokrývali dovozci ze svých marží, protože nechtěli přijít o tak obrovský trh. Jenomže v jednom okamžiku to takto už dále nepůjde a dolarové ceny uvnitř USA vystřelí raketovým způsobem nahoru. Prostě nemůže dlouhodobě fungovat to, aby se v USA prodával BMW za 22 tisíc dolarů, když za totéž auto chce výrobce v Evropě 50 tisíc euro.
Amerika je v dnešní době Titanik. V boku má díru, teče do něj voda (deficit), ale jídelna je osvětlená, hraje hudba a šampaňské teče proudem. Amerika ovšem není Argentina. Až ta padne, tak to otřese celým světem. Obávám se, že velká krize z třicátých let minulého století bude pouhým slabým odvarem toho, k čemu ve světě po pádu Ameriky dojde. Neměli bychom z toho mít radost, ale odvrátit to nemůžeme, jak se obávám.
Uvidíme.
Loading ...
Loading ...
21 responses so far ↓
1 Okoun // Nov 27, 2006 at 2:07
Tak chlape, tohle je naprosto precizní zhodnocení situace - výborný článek, tleskám. Snad bych jen dodal ještě dvě nepříjemné věci: 1) odliv zahraničních investic, ten je důležitý, s ním je spojen nárůst úrokových sazeb a to právě tlačí na ty osobní bankroty lidí, kteří investovali velké peníze do předražených hypoték. Právě to “otočení” fixu po x letech (Američané hodně používají krátkodobé fixy) sazeb bude znamenat enormní zátěž na rodinné rozpočty.
2) touhu především asijských zemí na čele s Čínou zbavit své centrální banky obrovských devizových rezerv v USD. Že to dolar neposílí, je jasné.
V poslední době Amerika natiskla za cca 800 mld nekrytých zelených papírků. Myšlenky na obchodování ropy v EUR jsou pro USA mimořádně nebezpečné - tady je třeba hledat zakopaného psa, proč se konal ve Venezuele (neúspěšný) pokus o státní převrat, proč došlo k irácké válce a proč se tolik tlačí na Irán.
VŠECHNO
2 Okoun // Nov 27, 2006 at 2:09
Všechno nasvědčuje tomu, že dolar čeká další pokles. Analytici sice tvrdí mnohdy opak, ale nejsou schopni dodat pro svá tvrzení žádné podstatné argumenty - je to spíš zbožné přání. Každopádmě bude ještě hodně veselo.
3 Adam Kovář // Nov 27, 2006 at 2:44
No nevím, jestli veselo, ale zajímavé to bude každopádně. US vláda to už, podle mě, dlouho tuší či ví a uměle se snaží držet hospodářství jakž takž v rovnováze. Otázka je, jak dlouho se jim to ještě může dařit.
4 LJM // Nov 27, 2006 at 5:15
Ač (již) nejsem velkým zastáncem €ura, musím konstatovat, že U$ dolar jde do kélu. Samozřejmě pamatuju dobu, kdy byl dolárek za 40 českých kaček, dokonce snad i 42 Kč. Pamatuju, kdy euro stálo asi jen 80 US centů. Dnes je to $ 1,30 a poroste to dále. Do dvou let bude stát euro 1,50 USD a možná i více. Je však docela dobře možné, že euro půjde do háje taky. Raději se držme koruny.
5 Defender of Patria // Nov 27, 2006 at 8:45
pekne se nam to tady ve svete hrouti,
neco jako kdysi kdyz se hroutil rim: zkazeni patricijove do posledni chvile proradaly dekadentni hostiny zatimco pomalovani barbari uz busily sekerami do bran
6 Bandera // Nov 27, 2006 at 10:33
Nechci sýčkovat, ale jestli dojde ke krizy horší než ve 30. letech, bude to pořádný mazec. Na druhou stranu, já ekonomii moc nerozumím. A i když byl ten článek napsaný pochopitelně i pro mě, tak doufám, že se autor prostě mýlí.
7 fasces // Nov 27, 2006 at 10:51
Svých 51$, které jsem měl doma, jsem si vyměnil před měsícem. Lituju jenom toho, že jsem to neudělal už dávno před tím.
8 JWP // Nov 27, 2006 at 11:06
Tak mne to vyhovuje už len kvôli tomu, že som dlžný 50 eur a takto neprídem o toľko peňazí ako keď som si ich požičiaval
9 ... // Nov 27, 2006 at 13:36
Myslim, ze vzhledem k vysledku posledni svetove hospodarske krize, nejaka nova mistnimu osazenstvu rozhodne vadit nebude…
10 Okoun // Nov 27, 2006 at 13:50
Bandera: Autor se bohužel asi nemýlí, jen opakuje nejzásadnější argumenty tzv. dolarových pesimistů. A jak už jsem napsal, všechno zatím ukazuje, že pravdu mají oni, nikoli optimisté.
11 Wolf // Nov 27, 2006 at 16:12
Možná je to dobře, že dolar nebude kralovat? Jenom se bojím obrovského chaosu po konci samovlády USA? Co je před námi?
12 Petr // Nov 27, 2006 at 18:01
Ale dolar už dávno nekraluje.
13 LV // Nov 27, 2006 at 18:34
Kdyz jsem pracoval v Nemecku, dostavali jsme za praci diety v markach. V te dobe bylo tusim za 1 DM - 20 Kc. Po dvou letech se prechazelo na Euro. Panovala velka nejistota, jak to bude. Nemecke banky nabizely vymenu marek za dolary bez poplatku. Spousta Nemcu, ale i mych ceskych kolegu, si vsechny sve uspory na dolary vymenila. V te dobe byl dolar kolem 38 korun. Pote v Nemecku prislo na radu zaoklouhlovani nahoru, tedy zdrazovani vesmes malych polozek.Vuci ceske mene slo EU dolu a Nemci zacli misto Euro rikat Toeuro (drahy) . Sam jsem vymenoval penize na ceske za 0,5 centu - 17 Kc, tedy 1 EU za 34 Kc a to uz byl vuci marce pokles o 6 Kc. Kurz Eu - DM byl priblizne 1,98 tedy dve marky meli byt zhruba jedno EU. Dolar take ke korune klesal. Nejake EU jsem si ale take ponechal, kauza IPB byla stale prilis ziva. Kazdopadne kdo tenkrat nakoupil dolary uz je nekoupi nikdy a tuto menu proklina. Nekteri na tomto prodelali statisice. Mnozi porad doufali a mozna i doufaji,ze se prece jen dolar zvedne. Ve stejne pozici je Cina, ropny sejkove a ostatni veritele.Nastava cas, kdy zacne panika, aby se prece jen za zeleny papirek neco dostalo. Neco podobneho,jako kdyz se ohlasi,ze banka krachuje a vsichni si najednou jdou vybrat penize a tedy zazvonit one bance umiracek. Pokud by nekdo chtel citelne zasahnout zapad v cele s USA, mohl by takovou informaci vypustit.Dle meho je to jen otazkou casu, jelikoz uvahy jesli se zbavi Cina svych dolarovych rezerv ci jesli se bude ropa prodavat za EU jsem uz cetl posledni dobou vicekrat , i na hodne fekventovanych zpravodajskych webech. Cim dele se tento stav bude drzet, tim hlubsi bude pad. A jelikoz jsou ekonomiky kvuli dolaru velice provazane, na ten pad si jeste nejaky cas pockame.
14 Romanek // Nov 28, 2006 at 8:20
Mam pocit, ze se autor mimoradne myli ! USA nemaji co vyvazet, a jako priklad uvadi napr. automobily a spotrebni zbozi… Tedy: USA investuje nejvic na svete do vedy, vyzkumu a novych technologii. Vyvazi patenty a know-how. Kdyz si koupis sebemensi elektronickou blbost, at vyrobenou v Eu nebo Asii, podivej se, kolik patentu zahrnuje, a hadej, kolik z nich je americkych ? Chemie, leciva, elektronika atd…. To budeme my co zaplaceme, protoze uvedeny auta atd. zavisi na cene pracovni sily a uznejme, ze nas asijske zeme slusne valcujou. Padajici kurz US dolaru exporu jenom pomaha.
15 Gerhard Pasek // Nov 28, 2006 at 8:41
Holt anti-USA přitroublí čecháčkové se nezapřou . . . USA si bez vašich rad a keců nějak poradí . . .
16 František Nonnemann // Nov 28, 2006 at 9:05
No kéž by měl přitroublý Gerhard pravdu, protože ještě větší Velkou krizi bych opravdu zažít nechtěl…
17 Okoun // Nov 28, 2006 at 10:32
Romanek: Ale ten “vývoz licencí” je právě ten největší průvih! Nikdo přece nevytýká USA investice do výzkumu, ale aby to skutečně k něčemu bylo, je třeba vynálezy plně využít doma, za pomoci vlastních pracovních sil. Pokud bych to mohl k něčemu přirovnat, vývoz licencí je stejně krázkozraký jako vývoz nezpracovaného dřeva. Investice odcházejí do Asie za novými podniky a klesají počty nově vytvářených pracovních míst v USA. Roztáčí se spirála inflace. Zdražují úvěry. atd. atd.
Gerhard Pasek: Mějte taky trochu soudnosti. Nejde o to, že bychom to USA přáli, ale to, co se tam teď děje, je skutečně znepokojivé. Vždyť to zasáhne i nás.
18 P.P. // Nov 28, 2006 at 10:41
Nesnažte se mne přesvědčit, že vám někdo dá „něco za nic“. Typické jsou léky. Výrobní cena léku je zlomkem prodejné, protože do té se započítávají astronomické ceny za výzkum a vývoj. Pokud je ovšem už lék hotový, tak se okamžitě začne v Jižní Americe vyrábět levná kopie. Není tomu tak dlouho co byla velká diskuse o tom, že tyto léky budou v Africe legální neb černoši jsou příliš chudí než aby platili plnou cenu. Sotvaže se připlavila první loď s těmito léky okamžitě tyto léky začaly být pašovány do „bohaté“ Evropy, protože i Evropani si raději koupí lacinější kopii než dražší originál, pokud už ten výrobek má stejné vlastnosti. O značkovém textilu a vietnamských tržištích či o černých kopiích hudby a filmů na DVD snad není potřeba diskutovat. Ono to skutečně není tak jednoduché, že něco „geniálního“ vyvinu a zbytek života mi budou platit všichni ti, kteří mou myšlenku používají. Zrovna z Číny pochybuji že někdy někdo něco vyrazí a z Ruska jakbysmet.
19 CechoAmerican // Nov 28, 2006 at 14:42
Ja vzdy priroivnaval USA, zejmena za obnovenych masivnich deficitu a imperialniho pretazeni se (vojenkou kampani) za Bushe (kdy za Clintona se deficity snizovaly) k Britannii po 2. svet v. ZADKLUZENY po usi (federal prtes 9 000 miliard, obcane dtto, expanse kreditu dale nemozna. Ackoliv Bush a spol lacine a lzive argumentuji, ze levnuy dolar vpomuze vyvozu, arogantni, na export neorientovani Amnericane a firmy (krome nadnarodnich monopolu) nizlkkeho dolaru k vyvozu nikdy nevyuzily. Svet totoz nema z USA (dnes vcetne obili, kde Argentina, Australiie dobre vkonkuruji) co prodat. A neco IT technologie obrovske deficity nezxachrtani. Svet ma stale vice dolaru a nema za ne co koupit (jen CLR rocne pres 200 mld, coz byl schodek celych USA v puli 90. let) USA radi svetu, zejmena postkomunistickemu a rozvojovbemu, jak “utahnout opasek”, rozpocty, atd. USA by ale maastrichtu nevyhovely. NASTESTI pro USA, stale se jim dari drzet situaci, ze suroviny, vcetne NAFTY se obcjhoduji za dolary. (Proto take musel Saddam padnout, zacal je prodavat za eura. Proto take Iran USA drazdi, kdyz chce zacit BURZU nafty za eura). To je NEPRIPUSTNE. Pokud by se vsechny dolary vratily do USA, resp. nikdo je nepotreboval (na naftu, atd.) byl by ONEN TOTALNI KOLAPS. USA novy dolar nestoji nic: tiskarny bezi ostosest. Jen kus papiru a kapku inkoustu. Money supply info uz Bushova vlada ani nervydava. Svet musi za dolar neco dat (barel nafty, atd.) nebo vyrobit. Rabovani sveta USA pokracuje. Ale jako to nemela rada zapadni Evropa (SNR stran marky), tak to nema rada EU a take zbytek sveta. Cinani zatim drzeli stovky mld dolaru (hlavne nakupovanim americkeho federalniho dluhyu), ikdyz se jim invcestice znehodnocuji. Ale potrebovali retailing USA zvyknout si na superlevne cinske zbozi. CLR, Japonsko, atd. ale nebiudsou toto delat donekonecna. Zaverem: Horni 1% Americanu vlastni 42% narodniho bohatstvi. (v roce 1990 to bylo “jen” 38%, 1946 34%) Prumerna mzda v USA od roku 1978 nevzrostla.
20 fit // Nov 29, 2006 at 18:51
a co obchodovat za Libry?
21 Gnalim // Jul 16, 2008 at 16:05
Je to jen zlomek toho co bude, než bude rok 2012. :-/
Leave a Comment