Napsal: Tomáš Krajňák
Před nedávnem tomu bylo již čtyřicet let, co se na prostest proti sovětské okupaci Československa a z ní rezultující duchovní porobě národa upálil Jan Palach, zhruba o měsíc později ho pak následoval i mladý vítkovský rodák Jan Zajíc. Jejich příběh je, troufám si tvrdit, Čechům dobře známý, méně lidí však tuší, že Palachem bylo inspirováno mnohem více mučedníků, a to dokonce i na druhé straně železné opony.
Ode dneška přesně před dvaatřiceti lety, 10. února 1977, se před budovou sovětské letecké společnosti Aeroflot na pařížském náměstí Champs-Élysées upálil francouzský patriot Alain Escoffier (podrobnější informace ve francouzštině jsou na webu No-media.info). Tento mladý bankovní úředník měl za manželku emigrantku z východního Německa a aktivně se angažoval v boji proti bolševismu v Evropě. Jeho poslední slova vykřiknutá v záchvěvu smrtelné křeče byla “Communistes assassins” (komunističtí vrahové). Alain Escoffier byl členem nacionalistické organizace Parti des forces nouvelles, jež byla založena v listopadu 1974, mezi její čelní představitele patřili Alain Robert, Pascal Gauchon, Francois Brigneau, Roland Gaucher a Jack Marchal, její mládež pak nesla název Front de la jeunesse.
Organizace přijala do svých řad i některé bývalé členy Organizace tajné armády (OAS), na domácí scéně vystupovala proti bývalému premiérovi a budoucímu eurokratovi Valéry Giscard d´Estaignovi, a zejména pak proti francouzské komunistické straně. Právě v roce Escoffierovy smrti organizovala protesty proti návštěvě Paříže sovětským prvním tajemníkem a hlavou impéria Leonidem Brežněvem. V osmdesátých letech pak začal vliv strany upadat, což vedlo k jejímu konečnému rozpadu v roce 1986, kdy se z ní vydělily skupiny s názvem Parti des forces nacionalistes a Natrope (Nacionalistes europeéns), jež měla svým ideovým směřováním blízko k novopravicovým idejím Alaina de Benoista a GRECE. Předchůdcem Parti des forces nouvelles pak bylo hnutí Ordre nouveau, jež se v roce 1973 na mítinku proti neřízené imigraci ostře utkalo s komunistickou bojůvkou Ligue communiste, což vedlo k následnému zákazu obou znesvářených spolků.
Za připomenutí rozhodně stojí i další lidské pochodně,jež se svými činy snažily vyburcovat konformní společnost k převratným aktivitám. V Československu to kromě Palacha a Zajíce byli i Evžen Plocek, Josef Hlavatý, Miroslav Malinka, Blanka Nacházelová a Michal Lefčík, o motivech jejich činů se však dochovaly jen kusé či žádné informace. Již před Janem Palachem se ovšem 12.září 1968 na varšavském sportovním Stadiónu desetiletí upálil před zraky ostatních diváků polský účetní Ryszard Siwiec, čímž demonstroval svůj nesouhlas se srpnovou okupací Československa. Na Palacha pak navázal i maďarský student Szandor Bauer upálivší se v centru Budapešti.
I sedmdesátá léta mají své oběti: kromě Alaina Escoffiera svůj ivot dobrovolně ukončil litevský mladík Romas Kalanta, který svým činem chtěl upozornit na útlak centrální sovětské moci vůči litevské kultuře, v roce 1978 ho následoval i ukrajinský inženýr Oleksa Hirnik. Ve výčtu obětí nelze zapomenout ani na evangelického kněze Oskara Bruševice, jenž se v roce 1976 upálil nedaleko východoněmeckého Magdeburku, výčet dochovaných živých pochodní uzavírá Valenty Badilak, polský pekař v penzi, který svým činem chtěl vyjádřit nesohlas s propagandistickými lžemi ohledně válečného masakru polských důstojníků v Katyňském lese.
Všem těmto obětem je vlastní neuvěřitelná míra osobní odvahy a sebeobětování, jimiž se vzepřeli i pudu sebezáchovy, ideály o svobodě svého národa, jeho kultury a celé Evropy pro ně znamenaly více než vlastní život. V době, kdy opět okolo nás kráčí přízrak morálního rozkladu, mediální manipulace a snaha rozvrátit přirozená kulturní a etnická pouta, nám budiž jejich čin mementem.
Čest jejich památce.
Loading ...
19 responses so far ↓
1 Lustmord // Feb 10, 2009 at 22:53
Reakcí na živou pochodeň Romase Kalanty byly masové nepokoje nejen ve Vilniusu ale i zbytku Litvy, lidé se bouřili a útočili na symboly komunistické moci, policejní orgány a pod… celou situaci uklidnily až brutální zásahy KGB. Inu v Pobaltí přece jenom měli k bolševikům trošku jiný vztah než u nás :)
2 Jason // Feb 11, 2009 at 7:14
aky toto malo vyznam?radsej mali zlikvidovat par rudych,a az potom mala nasledovat samovrazda.takto to je len vykrik do tmy
3 Horst // Feb 11, 2009 at 8:14
Jason: A co když někdo třeba nemá v povaze vraždit lidi?
4 kyriakos // Feb 11, 2009 at 9:31
nazývat člověka, který úkončí život sebevraždou mučedníkem je trochu zvláštní. Spíše se jedná o duševní poruchu.
5 Horst // Feb 11, 2009 at 9:49
Takových “nemocných” bylo v historii povícero, přesto bych o jejich mučednictví nepochyboval.
6 Krijitka // Feb 11, 2009 at 11:46
Jejich sebeupálení bylo obětí pro společnost. Tyto činy mají obrovský duchovní význam, jsou výrazem veliké mravní síly a jejich vliv na lidstvo i celý svět je nezměrný. Např.teolog Halík řekl, že Palach mu dal morální sílu nikdy se nezaplést s komunistickým režimem. Dosahy všech našich činů (i slov a myšlenek) nedokážeme dohlédnout, nejsou pro nás zjevné, to ale neznamená, že neexistují.
7 doktor // Feb 11, 2009 at 14:09
Jako mladý kluk jsem o tom také uvažoval.Ale pak jsem si řekl,že bude lepší třeba polít a zapálit nějakého sovětského důstojníka!
8 manar // Feb 11, 2009 at 14:28
Obeta za národ a jeho slobodu je najväčšou obetou
9 HORST // Feb 11, 2009 at 14:51
manar: Jsem téhož názoru. Každý není schopen sebeobětování, nicméně podobné činy mohly v lidech probouzet sebevědomí, nezdolnost. Často slýchávám, jak ten, či onen byli ve straně, podepsali támhleto, aby neměli problémy, aby mohli studovat, aby mohli budovat kariéru. Jsem rád, že pocházím z rodiny, kde obdobné počínání bylo bráno jako bezcharakternost. Můj děda např. nepodepsal schválení vstupu bolševických armád v r. 1968 a měl z toho obrovské potíže, i celá jeho rodina, přišel o práci atd., ani si asi nedokážu představit strach, který musel mít!
10 smrŤák // Feb 11, 2009 at 15:00
Víte jaká to musí být hrozná smrt? Já si myslím že by jsme si měli tyto lidi zapamatovat ikdyž si myslím že by bylo lepší vzít sebou pár svazáků, ale zase když si vezmete příklad Mašínů. Ti vzali sebou pár lidí a pak z nich řežim udělal psychopatické vrahy. Vemte si co by udělali třeba z Palacha kdyby před upálením zabil pár příslušníků VB.
11 Lustmord // Feb 12, 2009 at 9:51
Já bych Mašíny a Palacha nesrovnával. Palach byl citlivý a ne příliš duševně vyrovnaný chlapec a myslel si, že dělá dobrý skutek, který otevře lidem oči. Mašínové byli obyčejní vrazi a zloději, Topolovi aby za to jejich vyznamenání ruce upadly.
12 Drifter // Feb 14, 2009 at 22:05
Lide se pali pro vselijake duvody, osobne nevim jak se neco da vyresit sebevrazdou.
Vcerejsi zpravy ukazuji jak se muz zapalil v Kanade na namesti. Pry protestoval osobni deportaci do Algerie. http://www.thestar.com/News/Canada/article/586881
I kdyz Palacha respektuji, nevim jak to nekomu pomohlo.
13 Pozorovatel // Feb 15, 2009 at 3:44
Mašíni byli odbojní hrdinové, proto z nich a jejich příkladu mají jidobolševici (ale i jidozednáři) hrůzu a oslintávají je podnes – pokud by se našlo více takových, přišly by jejich plány vniveč už r.1918…
Uvažme jen Masarykovu nenávist ke Gajdovi, který proti jeho pokynům odmítl pochybnou evakuaci přes Archangelsk nabízenou Bronštejnem a zvolil odchod legií “vlastním pořádkem”, což bylo jediné vystoupení skutečně ohrožující jidobolševickou vládu – Lenin tehdy skučel hrůzou z tisíce kilometrů vzdálených chabě ozbrojených legionářů toužících odejít z Ruska, což nesvědčí o nějaké široké lidové podpoře bolševismu, ale spíš o kýmsi dosazených spiklencích…
14 Horst // Feb 16, 2009 at 11:07
http://tinyurl.com/czddjy
15 Vllk // Feb 16, 2009 at 14:48
Souhlasím s kyriakos, sebevražda je smrtelný hřích proti přikázání “NEZABIJEŠ”, navíc zde není možnost nápravy, i ten sprostý vrah má možnost svého činu litovat a vyzpovídat se, což u úspěšného sebevraha možné není.
16 Horst // Feb 16, 2009 at 15:53
Dle mého není hřích ukončit život vraha, násilného vraha, apod. Právě naopak, je to dobrodiní a vykonání spravedlnosti. Sebevražda je zoufalým činem, to beze sporu. Ale nastávají situace, kdy člověk raději dobrovolně volí smrt, pro vyšší principy, než je jeho jediný život – v takovém případě je takový čin ospravedlnitelný. Vždyť kolik umučených raději volilo smrt, než aby se podvolili? Také mohli žít, kdyby chtěli, ale život v tu chvíli se obětovali vyšším ideálům.
17 Horst // Feb 16, 2009 at 15:54
*oprava: Také mohli žít, kdyby chtěli, ale život v tu chvíli obětovali vyšším ideálům.
18 Drifter // Feb 16, 2009 at 17:29
Zivot je Bozi dar, odmitnuti daru je urazka, sebevrazda je hrich, zde neni “Vyssi Princip”, jen urazka Stvoritele.
Neni vyssiho idealu nad zivotem cloveka.
Neni to komplikovane, nekdo veri, nekdo ne.
19 HORST // Feb 16, 2009 at 20:06
Ano s tím lze souhlasit, ale jen pokud žijeme v ideálním světě. My ovšem nežijeme a nikdy žít nebudeme, ač se o to musíme snažit. Život – člověka leckdy donutí jednat v pudu sebezáchovy a nikdo na světě s tím nic neudělá. Jsme živý organizmus neustále bojující o přežití, ne ikony na zdech, či slova v knihách.