Francouzští voliči ve včerejším referendu odmítli návrh tzv. Smlouvy o ústavě pro Evropu. Proti jich hlasovalo 54,87%, pro 45,13%, volební účast dosáhla na Francii slušných téměř sedmdesáti procent.
Tzv. euroústava je tedy mrtvá, protože k jejímu přijetí byl třeba souhlas všech 25 členských států EU. Není to důvodem k přehnané euforii, nicméně pro zastánce Evropy suverénních a svobodných států to je jistě pozitivním faktem.
Otázkou je, co bude následovat. Nejčastěji se uvažuje o variantě dalšího referenda (což ale i většina prounijních francouzských politiků odmítá), o možnosti užší integrace států, které „ústavu“ přijmou (což bez Francie a po středě asi i bez Holandska rozhodně nepůjde snadno) a nebo o té cestě, že euroústava bude více méně potichu zametena pod stůl a napíše se smlouva nová, která by měla mít větší šanci na ratifikaci.
Buď jak buď, jedná se o škrt přes rozpočet pro budovatele „nové a lepší“ Evropy. Neznamená to jejich konec, neznamená to rozpad Evropské unie, znamená to „pouze“ zpoždění. Ovšem zpoždění výrazné, ne první (a doufejme, že ne poslední) a navíc zpoždění ve velmi nevhodný čas.
Představa jednotné, unitární i unifikované Evropy bez států, národů, hranic a rozdílů je nerealizovatelná. Její architekti si to ve svých lóžích možná nechtějí, možná neumějí připustit, ale je to tak. Mohou ve Francii referendum opakovat, mohou nyní zaměřit svůj mediální tlak na Nizozemí a Británii a ryze demokraticky vyhrožovat vylučováním, izolací a bankroty, ale s touhou po svobodě a samostatnosti nic nenadělají.
František Nonnemann
Loading ...
Loading ...