Napsal: Pavel Jaroš
Kulaté výročí, které si dnes připomínáme, nepatří k těm veselým. V oficiálních médiích libujících si v podružných zprávičkách ve stylu černé kroniky bychom jej však hledali marně. A to i přesto, nebo spíše právě proto, že se jedná o událost symbolickou pro dějiny všech evropských národů.
Událostí, kterou mám na mysli, je věrolomný útok na plavidlo Spojených států amerických Liberty (na fotografii), k němuž došlo právě před 40 lety. Tento zločin je učebnicovým příkladem motivu, který se v historii objevuje už po dva tisíce let. Zákeřný útok vedený přesilou Židů na slabou, nic netušící oběť, zbabělý útěk před přesilou a pak už jen lži, překrucování a zapírání.
8. června ráno roku 1967 plula USS Liberty v mezinárodních vodách nízkou rychlostí pěti uzlů. Přestože byla tzv. šestidenní válka v plném proudu, nikdo z 294 mužů, kteří byli na palubě, by si nedokázal představit, že budou za několik hodin čelit smrtícímu útoku, navíc vedeného ze strany domnělého spojence. K jejich objevení izraelským průzkumným letounem došlo okolo šesté hodiny ranní, a okolo desáté hodiny byla Liberty s pomocí známé ročenky Janes Fighting Ships bezchybně identifikována jako americké výzvědné plavidlo. Co vedlo izraelské důstojníky k rozhodnutí na loď zaútočit, se už asi nikdy nedozvíme. Archivy z této doby budou za nějaký čas možná otevřeny, ale příslušné dokumenty zcela jistě dávno prolétly komínem. Tedy pokud vůbec někdy existovaly.
Můžeme se jen dohadovat, co se odehrávalo v myslích pilotů, když okolo druhé hodiny odpolední zaútočily raketami a napalmovými pumami na bezbrannou posádku Liberty. Nebudu však asi daleko od pravdy, když prohlásím, že museli cítit divokou radost nad mařením nevinných životů.
Po leteckém útoku, jenž si vyžádal 8 mrtvých, se námořníci pustili do hašení vzniklých požárů a poskytování první pomoci svým raněným kamarádům. Jejich snahy však po půl hodině přerušila prudká kulometná palba vedená z torpédových člunů, po níž následoval zásah torpédem, který usmrtil dalších 26 mužů. Tou dobou se již k hořící lodi blížili vrtulníky plné židovských výsadkářů, a jen žádost o pomoc, kterou se podařilo zoufalé posádce i přes rušení odeslat na velitelství americké šesté flotily, je obrátila na útěk a zabránila dokonání díla zkázy. Strašlivé scény, k nimž by na palubě došlo, si asi umíme každý představit.
Tento brutální útok, během něhož si po 45 minut neozbrojenou loď postupně vychutnávaly jednotlivé složky izraelské armády, je vládou Spojených států dosud vykládán jako politováníhodný omyl. Přeživší členové posádky obdrželi pozoruhodnou řadu vyznamenání: jednu Medaili cti, dva Námořní kříže, jedenáct Stříbrných hvězd, dvacet Bronzových hvězd, devět medailí za zásluhy a 204 Purpurových srdcí. Co ale znamenají v porovnání s těmi, které byly uděleny jako poděkování vlasti za boj proti známému nepříteli? Zhola nic, nejednalo se totiž o projev vděku. americká administrativa, skrz naskrz prolezlá židovskými lobbyistickými organizacemi, se tímto způsobem jen pokusila zacpat ústa mužům, kteří před čtyřiceti lety málem ztratili své životy. Jejich záměr se naštěstí nezdařil a oni i přes svůj věk stále usilují o skutečné vyšetření zákeřného útoku.
Je přinejmenším zajímavé a symbolické, že se napadená loď jmenovala právě Liberty, tedy Svoboda. A právě ta je „vyvoleným“ národem napadána každý den, kdy musíme věřit jejich lžím a pravdu sami hledat, natožpak vyslovovat, nesmíme. Přesto věřím, že jednoho dne tyto okovy zpřetrháme a židovský národ zaujme na naší planetě místo, které mu vzhledem k jeho velikosti opravdu náleží.
24 responses so far ↓
1 Saša // Jun 8, 2007 at 2:31
Válka je krutá a k omylům v ní dochází.
Stát Israel se za tento omyl nejen omluvil, ale všechny oběti také odškodnil.
Těch pár desítek omylem zabitých Američanů mrzí Israelity dodnes.
Co to však je proti tisícům Američanů zabitých Arabskými a jinými muslimskými teroristickými akcemi.
2 vojta // Jun 8, 2007 at 2:45
Tento článek by spíše patřil na Odpor.
3 František Nonnemann // Jun 8, 2007 at 2:55
vojta: proč?
4 Anonymous // Jun 8, 2007 at 3:21
Myslím, že tenkrát jim prezident Johnson odmítl US leteckou podporu a ty metály jim dali dost pokoutně http://www.ussliberty.org/ A navíc jsem si uvědomil, že máme dnes výročí šestidenní - oslavy nebudou ? Přitom preventivní války jsou dnes v kurzu, a pak se divte Putinovi… http://www.blisty.cz/art/34533.html
5 Peter // Jun 8, 2007 at 3:22
Co to vsak je proti statisicom povodnych obyvatelov vo vsetkych statoch kde US viedli vojny (vacsinou nespravodlive, dobyvacne a okupacne) a ktorych zabili US vojaci.
6 Shooter // Jun 8, 2007 at 3:30
Saša: Ano ve válce k omylům dochází, ale útok na Liberty rozhodně nebyl omyl. Izraelská armáda věděla, že utočí na loď USA.
7 Okoun // Jun 8, 2007 at 4:48
Anonymous : V pondělním dokumentu na ČT2, o Suezské krizi r. 1956, tvrdili, že Šestidenní válka byla Pyrrhovým vítězstvím… Když se nad tím člověk zamyslí, je to asi pravda.
8 Slim.y // Jun 8, 2007 at 17:06
4 F.Nonnemann - To je snad jasný každýmu…
9 Radek // Jun 8, 2007 at 18:02
Je to nějaké divné,bez USA by židovský stát už dávno neexistoval.
10 jan // Jun 9, 2007 at 2:25
mozno dalsia konspiracna haluz, ale keby isla Liberty ku dnu, tak by to ukazovalo na arabov.
11 Flesh // Jun 9, 2007 at 4:32
jan: Tomu bych i věřil, každopádně je (opět) zajímavé, že v médiích nepadla ani zmínka. Já se třeba dozvěděl o tomto útoku až teď. Docela mě překvapilo, že Izraelská rozvědka (jako jedna z nejlepších na světě) nedokázala rozeznat Americkou loď; ó jaká nehoda…
Docela dobrý článek je na Wikipedii, http://en.wikipedia.org/wiki/USS_Liberty_incident . I když jsem ho úplně celý nepřečetl, zdál se mi zajímavý
12 Shooter // Jun 9, 2007 at 4:43
Flesh: Izrael věděl, že se jedná o loď USA. On dokonce věděl i to, co je to za loď a právě proto na ní zaútočil
13 Defender of Patria // Jun 9, 2007 at 7:04
Smést Izrael do moře!
14 Anonymous // Jun 9, 2007 at 12:08
a jaké důvody, podle Vás Izraelce vedly k útoku na americkou loď ? Šlo o krutý omyl, který se ve válce bohužel občas stane.
Například při druhé čečenské válce ruské letectvo vybombardovalo k´tu, která už se nacházela v rukou jednotek Alfa. Pan autor tehdy mohl napsat o podlém útoku zákeřných letců na nenáviděné pěšáky.
Ony ty autorovy motivy jsou samozřejmě jasné. Příště by mohl napsat, že židi tak nějak můžou i za tu bouřku z minulého týdne
15 STOP NWO // Jun 9, 2007 at 14:58
A co dnes?Dnes USA jsou izraelskou KOLONIÍ,která k radosti Izraele napadá jeden stát za druhým,a to schválně na Blízkém východě,aby Izrael přišel o protivníky…To je teprv zbabělá přesila.
16 STOP NWO // Jun 9, 2007 at 15:00
Vojta:A co,na Odporu jsou krom úplných žvástů taky nějaké dobré články.
17 STOP NWO // Jun 9, 2007 at 15:02
Saša:Jistě,jak by ne,když USA jsou hlavním dárcem zbraní Izraeli…jsou to krokodýlí slzy,nic víc.
18 Imation // Jun 10, 2007 at 3:05
STOP NWO: Těch dobrých článků, pokud nepočítám převzaté, je tam jako šafránu. No možná ještě míň.
19 lix // Jun 10, 2007 at 5:18
Nejvíce informací k této věci, která samozřejmě nebyla omylem, ale pokusem o provokaci, je asi tady: http://www.ussliberty.org/
20 vojta // Jun 10, 2007 at 5:56
Jak to jen říct?
Tento omyl slouží autorovi k vyjádření téměř až antisemitských názorů , což je pro většinu naší společnosti nepřijatelné a působí to u nich směsici pocitů , od výsměchu , až k nenávisti , ale ne vůči židům , ale proti nám.
-Je to pro neznalé lidi “nestravitelné”.
Právě proto patří tento článek , podle mého , na Odpor a ne na nacionalistické stránky , které mají ambice k propagování.
21 František Nonnemann // Jun 10, 2007 at 9:33
vojta: nebyl to omyl, ale úmysl. Které autorovy názory jsou až antisemitské?
A je-li pro někoho historický fakt nestravitelný, tak je mi toho člověka upřímně líto, ale více pro něj dělat nemohu ani nechci.
22 vojta // Jun 11, 2007 at 11:06
František Nonnemann :
Není znám jediný fakt , proč by na Liberti zaútočili úmyslně(vlastně na spojeneckou loď)
Pardon , ale všichni chápeme , na co autor chtěl upozornit a nehodlám to rozebírat.
Historická fakta jsou nestravitelná pro většinu našeho národa , obvzláště pokud se ty fakta dotýkají jisté oblasti.
23 Anonymous // Jun 11, 2007 at 16:00
Na tom webu je tvrzení pověřence ministra obrany USA pro spojení a rozvědku Stenbita, že dostali od Izraele “ultimátum”, aby loď do 24 hodin stáhli nebo půjde ke dnu (koneckonců byla špionážní). Což by prý nejspíš rádi udělali, ale pokyn se zadrhl v komunikačním soukolí http://www.ussliberty.org/stenbit2.htm pod č. 4. Jsou spekulace o tom, že se Izraelci snažili zakrýt masakr egyptských zajatců u El-Aríše, ale to prý byli Palestinci v egyptských uniformách a pro ty hájení neplatí http://www.camera.org/index.asp?x_context=7&x_issue=66&x_article=1291 . Každopádně na pomýlený útok byl tento pozoruhodně vytrvalý a kombinovaný…
24 Shooter // Jun 11, 2007 at 17:34
Vojta: Co to tu pořád píšeš za blbosti? Liberty plula v mezinárodních vodách a byla jasně označena jako neválečná loď. Z výpovědí námořníků vzniklo jednomyslné přesvědčení, že útok byl úmyslný. Námořníci poukazují na výbornou viditelnost, přítomnost vlajky, známou polohu Liberty a její jméno anglicky psané na přídi. Nehledě na to, že identifikační označení námořních lodí USA se ukázalo jako naprosto dostatečné po dobu téměř 200 let.
A teď k tomu, proč došlo k útoku. Britský novinář Antony Pearson otiskl o této záležitosti dva články v časopise Penthouse (v květnu a červnu 1976). Pearson léta pátral po tom, proč Arabové dále bojovali i poté, kdy se v roce 1967 všechno zdálo ztracené a proč Izraelci napadli Liberty. Ve svých článcích poukázal na úzké vztahy mezi izraelskou zpravodajskou službou Mossad a CIA. Pozoroval také, že vláda Lyndona B. Johnsona se bála sovětského pronikání na Blízký východ a ustupovala silnému tlaku na podporu Izraele, jehož iniciátory byli tehdejší velvyslanec USA v OSN Artur Goldberg, Eugene Rostow v ministerstvu zahraničí a jeho bratr Walt Rostow, který byl jmenován zvláštním poradcem prezidenta k otázkám národní bezpečnosti právě rok před válkou v roce 1967. Walt Rostow trval na tom, aby USA poskytly větší podporu Izraeli, která by vyvážila podporu Arabů poskytnutou Sovětským svazem. Toto hledisko bylo silně podporované bezpečnostními agenturami.
Šéf CIA Richard Helms dále povoloval, aby všechny zpravodajské operace uvnitř Izraele byly prováděny prostřednictvím zpravodajské služby Mossad. V Tel Avivu nebyl žádny rezident CIA. Členové CIA, kteří pracovali pod rouškou velvyslanectví Spojených států, byli ve spojení s izraelskými zpravodajskými důstojníky. Každý měl plný přístup k informacím druhého.
Šéf kontrarozvědky CIA James Angelton navázal tyto vztahy s Izraelem po anglo-francouzském útoku na Suez v roce 1956. Součástí jeho plánu byla i technická pomoc Izraeli při vývoji nedarmých zbraní. Jeho partnerem byl Efraim „Eppy“ Evron,, zástupce izraelského velvyslance ve Washingtonu. Zdálo se, že je na velvyslanectví důležitější než jeho šéf Abraham Harman. Evron byl také důležitým článkem v plánu na svržení prezidenta Násira.
Když v roce 1965 prezident Násir odhalil, že Američané posílají ilegálně zbraně do Izraele, rozhodli se James Angelton a někteří důstojníci Mossadu zničit Násira tím, že by byl Egypt přinucen ke konfrontaci s Izraelem. Po tajných schůzkách v Tel Avivu a ve Washingtonu odsouhlasili představitelé CIA, izraelského generálního štábu, jistí izraelští politici a členové Johnsonovy vlády vyvolání války mezi Izraelem a Egyptem, která by se nedotkla teritoriálních hranic Izraele se Sýrií a Jordánskem. Ministr zahraničí Jigal Allon, šéf zpravodajské služby Meir Amit, šéf vojenské zpravodajské služby Aharon Jariv, zástupce ministra obrany Šimon Pereš, šéf vojenských operací Ezer Weizmann, velitel letectva Mordechai Hod, předseda Výboru Knesetu pro zahraničí a bezpečnostní záležitosti David Hacohen a ministr obrany Moše Dajan organizovali tento plán v Izraeli. „Eppy“ Evron byl jejich spojovacím důstojníkem ve Washingtonu. Jednal přímo s Angeltonem a CIA a s Eugenem Rostowem na ministerstvu zahraničí. Izraelci ujistili Američany, že válka by byla vedena podle předem stanoveného amerického plánu o zadržování nepřítele.
Evron věděl, že americké zpravodajství z Izraele prochází Mosssadem a tak byl přesvědčen, že může říci americké vládě to, co chce. A také ujistil všechny své washingtonské spojence již na počátku války, e izraelské jednotky a jejich pohyb v oblasti je čistě preventivní. Evron o Liberty nevěděl. Jakmile válka začala, nahrávala Liberty vysílání arabské i izraelské. Její přítomnost ve válečné zóně měla zaručit, že Izrael nepřekročí cíle dané plánem na zadržování nepřítele.
Pozorovatelé na Liberty objevili, že zatímco Arabové nemohli rozluštit izraelský kód, Izraelci pronikli do egyptských a jordánských kódů ihned, jakmile válka začala. Podle Pearsona byla někde mezi Ammánem a Káhirou poselství mezi jordánským králem Husajnem a prezidentem Násirem odposlouchávána, upravována a předávána dále, jinými slovy šlo o proces zvaný „vaření“. Izraelci zablokovali poselství z Káhiry, které informovali krále Husajna o špatné vojenské situaci na egyptské frontě. Předělali ho na dezinformaci, podle které tři čtvrtiny izraelských leteckých sil byly zničeny nad Káhirou a egyptská trysková letadla právě provádějí nálety na cíle v Izraeli ( ve skutečnosti to byla izraelská letadla, která se vracela po zničení egyptských letišť ).
Izraelci pokračovali ve „vaření“ zpráv, aby vyvolali dojem, že válka se vyvíjí dobře pro Araby. Poslali jordánskému králi další dezinformaci, že Egypt útočí na Sinaj a potřebuje podporu ve formě útoku na Izrael v oblasti Hebronu. V tom případě by muselo Jordánsko odvelet své jednotky a neuskutečnit zásadní ofenzívu, která měla za cíl rozdělit Izrael na dvě poloviny. Rovněž Egypťané byli zmateni. Domnívali se, že Jordánci provedli úspěšný útok v Hebronu a začali svoji protiofenzivu v ranních hodinách dne 8. června a ignorovali žádost OSN o příměří.Tak Izraelci získali dostatek času, aby se zmocnili celého západního břehu Jordánu, konsolidovali své vítězství na Sinaji a poslali své jednotky na východní břeh Suezského průplavu.
Dne 7. června povolal Eugene Rostow Abrahama Harmana na ministerstvo zahraničí a sdělil mu, že útok musí být okamžitě ukončen. Informoval Harmana, že Spojené státy vědí o „vaření“ zpráv a poselství. Za čtyři hodiny poté nařídil ministr obrany v Tel Avivu a velitel letectva dozor nad všemi americkými spojovacími loděmi operujícími v blízkosti Sinaje. Za čtyři hodin vyšel ze stejného zdroje rozkaz, aby loď Liberty byla potopena. Tento zločinný plán nebyl dokončen jenom z toho důvodu, že loď zoufale vysílal na všech kanálech nouzový signál „Mayday“, který byl zachycen americkou lodí America. Když se přiblížila záchranná letadla z letadlové lodi America, byla zachycena radary Izraelců, kteří byli nuceni se stáhnout, dokud byl ještě čas vymluvit se na to, že neznali identitu lodi.
Každá stopa přesvědčivě dokazovala, že útok byl plánovaný. 8. června byl pěkný, jasný den. Viditelnost byla vynikající. Vlajka na stožáru na přídi byla patrná zdaleka. Rovněž tak bylo možné velmi dobře přečíst velké nápisy v angličtině na boku lodi, které si nikdo nemohl splést s arabskými nápisy egyptských lodí. Číslo 5 na bocích Liberty bylo téměř dvanáct stop vysoké, čerstvě namalované a zřetelně viditelné již ze vzdálenosti dvou mil. Ten den bylo počasí u al-Aríše vynikající. Proto bylo velmi těžké přijmout vysvětlení Izraele, že loď Liberty, která měla výtlak 10 000 tun a byla 459 stop dlouhá, byla zaměněna za egyptskou dopravní loď Kusajr, která měla výtlak 2 640 tun a byla pouze 275 stop dlouhá. Navíc byla Liberty velmi snadno rozpoznatelná tím, že měla systém speciálních antén. Těch několik hodin, po které byla pozorována izraelskými průzkumnými letadly, ještě posílilo názor, že Izraelci museli perfektně vědět, o jakou loď jde.
A jako třešničku na dortu ještě jednu zajímavost. Izraelci rušili frekvenci vysílání amerického námořnictva a přitom tvrdili, že mysleli, že útočí na egyptskou loď.
Leave a Comment