Napsal: Patrick J. Buchanan

Má dnešní generace schopnosti vést svět? Když vezmeme v úvahu hysterii, která byla reakcí na přání íránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda položit věnec na místo trosek budov Světového obchodního centra, tak odpověď bude znít, že ne.

Co je zač tento drobný muž, že navozuje takovou míru iracionality? Obvyklá odpověď zní, že je prezidentem státu, který „sponzoruje teror“, vyvíjí jaderné zbraně a poskytuje výzbroj Talibanu a povstalcům v Iráku. Ale Libye byla také státem „sponzorujícím terorismus“ a Kaddáfí byl odpovědný za masakr dětí vracejících se na Vánoce domů nad Lockerbie. A prezident Bush tajně vyjednal obnovení diplomatických vztahů s Libyí za to, že Kaddáfí zastaví svůj jaderný program a odškodní rodiny obětí tohoto zvěrstva. Spáchal někdy Ahmadínežád teroristický čin podobný útoku u Lockerbie?

Richard Nixon jel do Moskvy a uzavřel smlouvu o strategických zbraních, zatímco Kreml dodával zbraně našim nepřátelům ve Vietnamu, kteří je pak používali, jako například v městě Hue, k masovému vraždění jako válečné strategii. Nixon jel také do Pekingu, aby si připil s Mao Ce-tungem, největším masovým vrahem v historii, který byl mj. odpovědný i za smrt 37.000 Američanů v Koreji, který vraždil odpůrce svého režimu a který přepravoval sovětské zbraně do Vietnamu. A Nixon je dnes za tyto své aktivity uznáván jako významný státník.

V roce 1959 se prezident Eisenhower v kabrioletu projížděl po Pensylvannia Avenu s Nikitou Chruščovem, Stalinovým gauleiterem na Ukrajině, který tři roky před svojí cestou do USA poslal tanky do Budapešti, aby zmasakroval povstání maďarských vlastenců.

Co udělal Ahmadínežád, aby mohl soupeřit s těmito monstry?

Je nám neustále tvrzeno, že by bylo opravdu nevkusné, kdybychom Ahmadínežádovi umožnili položit věnec k troskám Světového obchodního centra. Existuje tu veřejný blok, který nemůže být překonán.

To, že se íránský prezident vyzná v PR, je nepochybně pravda. Ostatně mnoho toho, co vysocí státníci dělají, je symbolické. Ale toto položení věnce by znamenalo ještě něco dalšího. Říkalo by, že pro Írán jsou tito Američané oběťmi, které si zaslouží vzpomínku, stejně jako by to říkalo, že ti, kteří jejich smrt způsobili, jsou sprostí vraz. Bin Ládin oslavuje útok z 11. září, stejně jako všichni ti, kteří Ameriku nenávidí. Položením věnce k troskám Světového obchodního centra by íránský prezident řekl, že ve válce mezi Al-Kaidou a USA jsou on a jeho země na straně USA.
Komu by bylo ublíženo tím, kdybychom ho nechali poslat nám tento vzkaz?

Podle hysteriků je Ahmadínežád nový Hitler, my všichni se nacházíme v období nového Mnichova a měli bychom se chovat jako Churchill a připravit se na válku. Je to absurdní.

List Washington Post íránského prezidenta obviňuje z toho, že pozval na konferenci „popíračů holocaustu“ Davida Duka a že na íránské ulici zněly slogany „Smrt Americe“ a „Smrt Izraeli“. Ale tato hesla na Blízkém východě křičí kdejaký dav, Duke byl v roce 1991 kandidátem na guvernéra Louisiany za Republikánskou stranu a obdržel většinu hlasů bílých Američanů a „popírači holocaustu“ se pravidelně setkávají i v USA. Zatím to vypadá, že jsme to přežili.

Daleko závažnější byla hrozba, kterou vyslovil již zmíněný Chruščov v roce 1956 během Suezské krize, totiž že zasype Velkou Británii raketami, a jeho chvástavé tirády „Všechny vás pohřbíme“. Nicméně John Fitzgerald Kennedy se s ním sešel ve Vídni a dojednal zastavení zbrojních testů.
Daleko závažnější byl také projev Mao Ce-tunga, který po Kubánské krizi řekl, že je ochoten akceptovat tři sta milionů mrtvých v jaderné válce – to byla řeč, která vystrašila i Chruščova. Fidel Castro v té době údajně na Sovětský svaz naléhal, aby odpálil své rakety místo toho, aby se vzdal. To byly opravdu smrtelně vážné časy.

Hitler mohl zničit židovskou populaci Evropy, protože byl schopný ji dobýt od Atlantiku až téměř po Ural. Írán nemá žádné letecké ani námořní síly, které by americká armáda nemohla zničit během jednoho týdne, nemá ani žádné jaderné zbraně. Izrael naproti tomu disponuje dvěma až třemi sty jadernými hlavicemi a v případě, že se bude domnívat, že je jeho existence ohrožena, může Teherán během deseti minut zlikvidovat.

Proč by tedy Írán mohl chtít jaderné zbraně, kdyby je nechtěl použít? Ze stejného důvodu, z jakého je má Izrael: kvůli odstrašení. Po té, když Írán viděl, co USA provedly jeho nejadernému sousedu Iráku, který Americe nic neudělal, a po té, kdy slyšel, že Bush Írán označuje za součást „osy zla“ a jednoho z hlavních kandidátů pro americký preventivní útok, mohou ajatolláhové předpokládat, že budou potřebovat jaderné zbraně, jinak jim budou USA diktovat navždy.

Mezi Amerikou a Íránem je mnoho rozdílů, ale máme i společné zájmy. Mezi jinými jsme oba například proti Talibanu v Kábulu, proti obnovení sunnitské baasistické diktatury v Bagdádu, podporujeme současnou iráckou vládu. Írán rozhodně nemůže chtít regionální válku mezi sunnity a šíity, která by z něj udělala nepřítele většiny Arabů, a nemůže chtít ani válku s USA, která může vést k jeho rozbití.

Je skutečně mnoho důvodů pro to, abychom s Íránem vybudovali studený mír. Samozřejmě za předpokladu, že nás hysterie nenažene do další zbytečné války.

zdroj: osobní stránky autora