Co musí Ron Paul udělat, aby zvítězil

Napsal: David Duke

První dva republikánské delegátské boje jsou za námi a přes nespravedlivé podmínky vytvořené politickým a mediálním establishmentem byly volební výsledky Rona Paula velkým zklamáním. Konec konců, jak na to on sám poukázal, nikdo jiný, žádný republikánský nebo dokonce demokratický kandidát, nezískal v poslední čtvrtině volebního boje víc peněz. Ještě výmluvnější je to, že financování Rona Paula připomínalo mé volební boje v tom, že měl mnohem víc přispěvatelů než ostatní kandidáti, ale stejně jako já jen málo velkých. Přesto jeho kampaň nevytvořila o moc vyšší procento hlasů, než jsem dostal já. Více přispěvatelů všeobecně znamená více příznivců z řad prostých lidí a armádu oddaných dobrovolníků. Přesto všechna podpora vyústila v mnohem méně hlasů, než by se dalo čekat.

Vzpomeňte si, že v Louisianě, kde byla politická reklama 50 ku 1 v můj neprospěch, kde mě mediální establishment vykreslil jako nenapravitelné zlo někde mezi veřejným vnímáním Attily a Adolfa Hitlera, a poté, co jsem přestál tu nejhorší útočnou mediální kampaň v americké historii, jsem ve volbách do dvou nejvyšších louisianských úřadů, guvernéra a senátora, dostal přes 60 % bělošských hlasů. A i když tato informace může někoho překvapit, dokonce ještě než začal můj politický vzestup v Louisianě, tak jsem v New Hampshire s víc než 65 % hlasů vyhrál primárky pro viceprezidenta Spojených států. Zde je citace z torontského Globe and Mail z 8. ledna 2008 o mém úspěšném volebním tažení do dalekého severského státu New Hampshire:

Voliči neregistrovaní u žádné strany si mohou vybrat volit buď v demokratických nebo republikánských primárkách, ne však v obou.

VICEPREZIDENTSKÉ PRIMÁRKY

New Hampshire je jediný stát, který zahrnuje i volbu viceprezidenta, i když to na nic nemá vliv… Vítězi jsou obvykle prezidentští kandidáti, kteří dostanou hlasy jako viceprezident. V minulosti se stali vítězi Dick Cheney, Al Gore, Colin Powell a David Duke.

Pat Buchanan vyhrál roku 1996 primárky v New Hampshire s mnohem menšími penězi než Ron Paul.
Než předložím své návrhy pro kampaň Rona Paula, dovolte mi nejprve říct, že se mi jeho kampaň líbí a myslím si, že je dobrá pro Ameriku a celý politický proces. Proč si to myslím? Protože lidi jako Ron Paul otřásají systémem a Paul zastává mnoho správných názorů jako odpor vůči válce v Iráku, odpor vůči zahraniční pomoci Izraeli a zbytku světa, a neochvějně podporuje občanská práva amerického lidu. A za druhé, to, co zde teď řeknu, nemůže jeho kampaň poškodit v liberálních médiích, protože budu mít několik kritických poznámek ukazujících, že si myslím, že Ron Paul nedělá dost pro obranu dědictví a zájmů evropských Američanů.

Takže co se přihodilo Ronu Paulovi v New Hampshire, státu, který má velmi konzervativní, dokonce libertariánskou tradici, jediném státu, který dokonce odmítl uzákonit i bezpečnostní pásy, a kde jsme já i Pat Buchanan dopadli velmi dobře?

Podle mého názoru zastává Ron Paul správný názor ohledně války v Iráku, zahraničního intervencionismu a zahraniční pomoci, měnové politiky a amerických práv a svobod, ale Paul nebyl dost slyšet v otázkách, na kterých americkému národu záleží nejvíc, jako jsou imigrace, zvýhodňování menšin, dopad sociální péče a lékařské péče na pracující Američany. A Ron Paul má špatný názor na zahraniční obchod podporovaný libertariánskou politikou, která v podstatě podporuje otevřený obchod, místo aby chránila americký průmysl a práci. To jsou problémy důležité pro obrovskou většinu voličů evropského původu v Iowě, New Hampshire a Spojených státech celkově.
Pat Buchanan i já jsme byli proti americké říši a podporovali jsme americkou republiku, stejně jako Ron Paul, ale také jsme se úzce identifikovali s naším závazkem k evropsko-americkému dědictví, tradicím a svobodě. Ron Paul zaměřil většinu svého poselství na iráckou válku a svou „tvrdou měnu“.

Dokonce ani v otázce Iráku nevzbudil opravdový hněv amerických voličů. Většina lidí nemá na obrovský hřích irácké války názor, že je to jasně „protiústavní“. Možná že by i prezidentův rozkaz k jadernému útoku na zemi, která proti nám vypustila řízené střely, mohl být formálně vzato protiústavní, protože válku může vypovědět jen kongres, ale zhruba 90 % Američanů by chtělo takového prezidenta, aby svět věděl, že kdyby proti nám byl veden jaderný útok, tak by prezident odpověděl hned a rozhodně.

Irácká válka samozřejmě nepředstavuje žádné bezprostřední nebezpečí a porušení ústavy je jasnější než v hypotetickém scénáři, který jsem právě nastínil. Ale zdaleka největší zlo irácké války spočívá v tom, že to je válka jdoucí proti všem skutečným zájmům Spojených států. Je to válka založená výhradně na lžích. Je to válka pro Izrael vedená židovskými extremistickými neokonzervativci a jejich spojenci v médiích, válka, která zabila přes 3.500 našich mladých vojáků, zranila nebo zmrzačila nejméně 50.000 dalších, bude nás stát biliony dolarů a povzbudí rostoucí nenávist a terorismus vůči Američanům a těžce poškodí americké ekonomické zájmy.

Jak může někdo kandidovat na prezidenta Spojených států a nezmínit se o ohromující síle židovských extremistů v americké politice a médiích, kteří vyznávají heslo „Izrael na prvním místě“?! Každý ve Washingtonu a prakticky na celém světě ví, že politický proces shromažďování financí, politika prezidenta a rozhodování kongresu jsou pod pevnou kontrolou sionistů, kteří používají Spojené státy jako svého celosvětového nájemného vraha, v roli, která nás nenapravitelně poškozuje. Židovští extremisté jsou shromažďovatelé finančních prostředků politiků a makléři moci. Také ovládají masmédia, která mají na politiku největší vliv. Kdybych byl Paul, také bych v odpovědi na útoky ostatních republikánů, kteří tvrdí, že odpor proti válce v Iráku je nevlastenecký, citoval ústavu. Ale já bych v první řadě důrazně odpověděl: „Vy, kteří podporujete posílání našich chlapců na smrt, nebo ještě hůř, lež vytvořenou pátou kolonou ve Spojených státech a proti zájmům Spojených států. Podporou irácké války děláte mnohem víc, než že jste nevlastenečtí, dopouštíte se zrady.“

Líbí se mi osobnost Rona Paula ve stylu venkovského lékaře, ale ten člověk musí ve svých rozhovorech trochu ubrat na intelektuálnosti a přidat mnohem víc na důrazu. Nemůžete se vykrucovat, jako prezident máte ukazovat sílu, jste zdvořilý a gentlemanský, ale když vám dávají rány pod pás, musíte je vrátit, jako jsem to dělal já u Wolfa Blitzera na CNN (viz zde).

Toto řekl Ron Paul Jay Lenovi v reakci na to, že ho Fox News vyřadili z debaty:

RON PAUL: Víte, já nevím. Můžu jen spekulovat. Pokud jsem měl právo, jak vy upozorňujete, že jsem měl právo, musí to být tak, že nechtěli slyšet mé poselství. Možná jsou vystrašení. Možná mají strach. Možná nechtějí slyšet pravdu. Kdo ví? Budeme to muset vyřešit.

JAY LENO: O.K. Mám na mysli, co děláte? Voláte v tuto chvíli do FOX News a říkáte: „Chci vědět, proč jsem byl vyřazen“?

RON PAUL: Ano.

JAY LENO: Vypadáte jako gentleman. Nevypadáte jako ten typ. Ale zdá se, že byste právě teď měl někoho kopnout do zadku.

Souhlasím s Lenovou odpovědí a řekl bych asi něco takového: „Fox News a celá země ví, že mám právo se zúčastnit debaty poté, co jsem dostal víc hlasů než účastník debaty Giuliani v Iowě a Thompson v New Hampshire. Oni mě nechtějí, protože nechtějí nikoho, kdo odhaluje jejich neustálé lži o Iráku a americké zahraniční politice. Ale jedna věc je na mém vyloučení z debaty dobrá, že ukázali zaujatost a skutečnou antiamerickou zaujatost těchto silných médií.“

Američtí občané chtějí bojovníka. Nechtějí rváče nebo někoho, kdo střílí ze zálohy, ale někoho, kdo skutečně bojuje, když je napaden. A jakmile jste napaden, publikum vám dává právo odpovědět stejným způsobem. Lidé ve skutečnosti očekávají muže, který, když je neférově sražen k zemi, vstane a rozmlátí útočníka na cimprcampr. Na měkkou odpověď publikum pohlíží jako na vaši slabost. Jakmile se na mě Blitzer vrhnul jak útočící pes, řekl jsem mu, že důvod, proč na mě tak nečestně útočí, je ten, že jsem proti izraelské kontrole nad americkou zahraniční politikou a poukázal jsem na to, že je funkcionářem AIPAC, že to není čestný novinář, ale agent Izraele. Tuhle pravdu Blitzerovi do tváře ještě nikdo předtím nevmetl, a mně poslalo 25.000 lidí e-mailem uznání a miliony se na to podívaly na youtube jen kvůli tomu zájmu a potěšení vidět, jak se prohrávající dostal nahoru přes zaujatého mediálního rváče.

Další otázkou, která Ronu Paulovi nedává nijak silnou politickou páku, je problém tvrdé měny, kterým ve svých rozhovorech zabíjí nejvíc času. Chce, aby bankovky byly opět podloženy zlatem nebo nějakým jiným tvrdým zbožím. Ale průměrný volič kašle na ekonomické teorie. Voliče zajímá kvalita života jejich a rodiny.

Je fakt, že souhlasím s Paulem v tom, že tvrdá měna vede ke stabilnějšímu peněžnímu systému a je výhodnější. Ale mnoho zemí jako Švýcarsko takovou politiku nemá a přesto se jim po generace vede extrémně dobře. Německo ve třicátých letech 20. století založilo svou měnu na práci místo na zlatě a se silnou národohospodářskou politikou se během pouhých tří let vymanilo z deprese, zatímco zbytek světa slábl. Amerika měla v letech po druhé světové válce i bez tvrdé měny nejrychlejší ekonomický růst ve světové historii, i přes masivní rozkrádání a podvody ze strany Federální rezervy a americké vlády.

Dokonce i s naším špatným finančním systémem a korupcí bychom ušetřili biliony dolarů, kdybychom se vyvarovali zahraničnímu intervencionismu po pádu Sovětského svazu a kdybychom nezahájili iráckou válku. Ušetřili bychom dost peněz na to, aby šlo lehce zrušit federální daň z příjmu! A to nepočítám stejně obrovské úspory získané zastavením ilegální imigrace a učiněním opatření na snížení růstu výdajů.

Když si člověk sečte náklady na rostoucí imigraci a sociální dávky ve Spojených státech, zjistí, že neexistuje nic finančně zhoubnějšího. To se odráží v obrovských výdajích na vzdělání, ohromných nákladech ze zločinů proti majetku a lidem, nákladech na policii, soudy a vězení, rozšiřování veřejných „programů nárokovatelných dávek“ a neuvěřitelných nákladech na lékařskou péči. Lékařské výdaje na miliony ilegálních imigrantů, kteří neplatí žádné daně, stejně jako výdaje na sociální dávky plně nesou daňoví poplatníci a plátci lékařské péče. Takže pracující lidé, kteří si za svou lékařskou péči platí, ať už přímo nebo placením zdravotního pojištění, platí přemrštěné sazby, protože nemocnice a lékařské instituce musí počítat s faktorem bezplatné péče pro ty, kdo neplatí.

Dobrým příkladem ekonomického dopadu vyplývajícího z demografických změn Ameriky je rostoucí cena lékařské péče a zdravotního pojištění až do té míry, že miliony pracujících amerických rodin nemohou dostat nebo si dovolit lékařské pojištění a pokud mají vážný zdravotní problém, stojí tváří v tvář ekonomickému krachu a bankrotu.

Ron Paul má velký fond na politickou kampaň, stejně velký, jako každý kandidát. Co bych dělal, kdybych byl na jeho místě? Existuje řada problémů, na jejichž zmínění zde není prostor, ale mezi několik bodů, které bych na místě jeho volebního manažera zdůraznil, patří:

1) Více tepat do irácké války, ukazovat šokující obrázky našich mrtvých a zmrzačených vojáků a být naštvaný a rozladěný z toho, že tito američtí vlastenci a jejich rodiny trpí těmito hroznými důsledky kvůli lžím jak politiků, tak médií. Poukazovat na to, že skutečně věrný vlastenecký prezident by nenechal pokračovat taková zvěrstva ani chvilku.

2) Více tepat do imigrace a ne ukazovat děti upoutané v nemocnicích. K dětem a jejich matkám lidé cítí přirozené sympatie. Ukazovat obrázky mnoha ilegálních cizích zločinců, kteří znásilnili, unesli a zabili americké občany kvůli tomu, že jim americká vláda nezabránila ve vstupu do země. Ukazovat, že politici, kteří neplní své ústavní povinnosti prosazovat naše zákony, jsou přímo zodpovědní za vraždy těchto nevinných Američanů.

3) Odhalit a tepat do masivní rasové diskriminace vůči evropským Američanům takzvaným zvýhodňováním menšin a lhaním o „rovné příležitosti“. Například EOOC ve skutečnosti není Komise pro rovnou příležitost v zaměstnání (Equal Employment Opportunity Commission), ale agentura výhradně zaměřená na rasovou diskriminaci lépe kvalifikovaných bílých uchazečů, společností, zaměstnanců a studentů. Požadovat opravdu rovná práva pro všechny a to, aby nejlépe kvalifikovaní dostávali práci, kontrakty, povyšování, stipendia nebo přijetí na univerzitu podle zásluh.

4) I když Paul z principu podporuje volný obchod, měl by aspoň zdůrazňovat, že každá země, která neumožní skutečně volný přístup našich produktů a služeb (jako Čína), by měla být v rámci naší sebeobrany vykázána z našich trhů.

5) Volat po ochraně našich technických odborníků absolutním zákazem outsourcingu velkých společností, pokud jde o technické práce do manufaktur v Indii nebo jinde. Dále by měl požadovat, aby byli na americké univerzity přijímáni na prvním místě přednostně američtí občané.

6) Prvním krokem v lékařské reformě a zdravotním pojištění je dát americkým občanům, kteří pracují a celý život platí daně, přednost v lékařské péči a službách. Žádný Američan platící daně, který trpí život ohrožující nemocí v rodině, by neměl čelit bankrotu nebo ztrátě domova, zatímco ilegální cizinec dostává bezplatnou lékařskou péči.

Rona Paula chci podpořit z řady důvodů. Protože sdílím jeho názor na válku v Iráku a americkou zahraniční politiku, protože věří v méně vlády a více svobody, a protože neochvějně věří v nedotknutelnost občanských práv a ústavních práv amerického lidu.

Uznávám, že nesdílí můj názor na to nejdůležitější ze všeho, na záchranu dědictví a práv evropských Američanů. Ale také si uvědomuji, že to, co chce zdokonalit, znamená zdokonalení pro naše lidi a všechny, kteří milují svobodu. A vím, že to, co dělá v nynějších primárkách, otřese a otevře americkou politickou scénu.

Až doposud zůstával jeho volební zisk daleko za nadějnými očekáváními. Možná se klíč k zisku větší podpory nachází v Paulových vlastních spisech, jak ukazují jeho staré informační bulletiny.

James Kirchick nedávno publikoval v jasně levičáckém New Republic článek nazvaný „Rozhněvaný bílý muž, bigotní minulost Rona Paula“ (vydaný 8. ledna 2008), kde poukazuje na to, co o mně měl Paul v roce 1990, krátce po mé kandidatuře do amerického senátu, prohlásit. Chtěl bych poznamenat, že jsem se nikdy nesnažil zvyšovat si prestiž vydáváním nebo zmiňováním pozitivních věcí, které o mně a mých volebních záležitostech Ron Paul napsal. Ale jelikož to teď New Republic vydal a tudíž je to veřejně známé, budu to citovat.

David Duke obdržel v senátních primárkách v Louisianě 44 % hlasů, 60 % bělošských hlasů a 9 % černošských! To je o 100.000 hlasů víc, než měl současný guvernér, když vyhrál.

Duke prohrál volby, ale vypálil establishmentu jizvu.

Dukova platforma volala po snížení daní, žádných kvótách, žádném zvýhodňování menšin, žádných sociálních dávkách a žádném přepravování žáků do škol…

Mnoha voličům to připadá prostě jako zdravý rozum. Duke si nesl břímě své minulosti a voliči byli ochotní mu to prominout. Kdyby se mu dostalo odpuštění od bývalých komunistů, možná by vyhrál.

David Broder, také z Post a stejný liberál, píšící o úplně jiném tématu, to vystihl: „Nikdo nechce veřejně mluvit o rase, ale když se soukromě zeptáte nějakého volebního konzultanta nebo sčítače volebních hlasů, smutná realita je taková, že velká část dělnické a střední třídy bílých Američanů je mnohem méně nepřátelská vůči boháčům a jejich daňovým úlevám než vůči chudým a menšinám s jejich sociálními dávkami a zvýhodňujícími programy.“

Liberálové jsou vůči sociologickým dopadům jejich vlastních programů notoricky slepí. Davidu Dukovi ublížila jeho minulost. Kolik Davidů Duků bez takové poskvrny ještě mezi politiky čeká?
http://www.tnr.com/downloads/November1990.pdf

A zde je citát přímo z New Republic:

The New Republic: Rozhněvaný bílý muž

James Kirchick

Bigotní minulost Rona Paula

Únor, 8. leden 2008

V části informačního bulletinu nazvané „Dukovo vítězství“ byl oslavován Dukeův 44 % zisk v senátních primárkách v Louisianě z roku 1990. „Duke prohrál volby,“ říká se zde, „ale vypálil establishmentu jizvu.“ V roce 1991 se tento informační bulletin ptal: „Je David Duke nový prominent, i přes svou prohru v guvernérských volbách, dobrý pro síly stojící proti silné vládě?“ Závěr byl ten, že „naší prioritou by mělo být vzít poselství Davida Duka proti vládě, proti daním, proti zločinu, proti dávkám pro flákače, proti rasovému zvýhodňování, proti zahraničnímu vměšování se, a uzavřít to do jednoho konzistentnějšího balíčku svobody.“

Co musí Ron Paul udělat, aby měl nějakou reálnou šanci zvítězit nebo se víc prosadit? Myslím, že by měl dělat přesně to, co jsem já dělal v Louisianě, a že by se měl držet přesně těch rad, které dával v informačním bulletinu jiným, vášnivě a cíleně převzít témata mé volební kampaně.

You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 . You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.