Americké velvyslanectví v Srbsku napadeno: Čemu se divíme?

Napsal: David Duke

Žádný Američan, a já nejsem výjimkou, nemůže být šťastný, když vidí americké velvyslanectví napadené a zapálené, americkou vlajku strženou dolů a téměř celý národ, který nenávidí USA a nás všechny celou svou bytostí.

Ale když se podíváme na historii Ameriky v Srbsku, co bychom vlastně měli čekat? Srbsko nikdy nebylo nepřítelem Spojených států, a přesto jsme proti němu spáchali akty války a terorismu. Poslali jsme tam armádu a napadli jej, bombardovali civilní cíle, mosty, kancelářské budovy a elektrárny a nadiktovali mu, co má dělat v rámci vlastního státu.

Současné dění v Srbsku a Kosovu je proces dlouhého historického konfliktu. Kosovo je odvěké srdce Srbska, které bylo podrobeno muslimskou otomanskou říší za podpory muslimských etnických Albánců. Historické reálie odvěkého konfliktu se odráží v genocidních prohlášeních albánského premiéra, která učinil v Kosovu v červnu 1942. Na setkání s albánskými vůdci Kosova řekl:

„Měli bychom usilovat o zajištění toho, že srbské obyvatelstvo z Kosova bude – že tato oblast od nich bude očištěna a všichni Srbové, kteří tu po staletí žijí, by měli být označeni za kolonialisty a posláni do koncentračních táborů v Albánii. Srbští usedlíci by měli být zabíjeni.“ (Bogdanović, Dimitrije. „The Book on Kosovo“. 1990. Belgrade: Serbian Academy of Sciences and Arts, 1985. str. 2428, a Genfer, Der Kosovo-Konflikt, Munich: Wieser, 2000. str. 158.)

Křesťanští ortodoxní Srbové byli za vlády osmanských Turků skutečně tvrdě zabíjeni, potlačováni a eliminováni. Etnická genocida Srbů ze strany Turků a jejich většinou islámských albánských spojenců spolu se státem sponzorovanou masovou migrací Albánců do Kosova umožnily to, že dnes na tomto území tvoří většinu obyvatelstva.

V devadesátých letech 20. století konflikt za současných útoků proti etnickým Srbům nabíral na síle, stejně jako volání po nezávislosti. Stát, tehdy známý jako Jugoslávie, proti tomuto separatistickému hnutí bojoval a UCK, Kosovská osvobozenecká armáda, proti Srbům zahájila skutečnou radikální partyzánskou válku.

Není americkou věcí rozhodovat o čemkoliv v zemi vzdálené přes polovinu světa. Ale kádry židovských mezinárodních globalistů, kteří ovládají americkou zahraniční politiku, rozhodli, že se Srbsko musí s chutí přidat do toho, co prezident Bush senior kdysi popsal jako „Nový světový řád“. Srbsko nebylo na orbitu agendy Nového světového řádu, takže globalisté podporovali a všemožně pomáhali guerillám UCK, přičemž zároveň odsuzovali jejich „excesy“.

Kdo byli tito globalisté stojící za americkou válkou proti Srbsku? Tyto válečné architekty jmenuje Reason Magazine z května 2004 v článku napsaném po prvním roce irácké války a nazvaném „Temporary Doves“. V něm Matt Welch popisuje „architekty Kosova“.

Temporary Doves, Reason Magazine, květen 2004 – Matt Welch

Tak je naléhavě důležité vidět, co architekti Kosova a předchozí kampaně v Bosně musí říkat o Bushově kontroverzní válce. Naštěstí tu máme nedávno vydané knihy tří klíčových jugoslávských válečníků: Madeleine Albrightové, československé emigrantky, která byla nejvlivnějším protimiloševičovským jestřábem v Clintonově vládě; George Sorose, maďarského emigranta a miliardářského filantropa, který se řadil mezi nejrannější a nejvlivnější mimovládní hlasy prosazující vojenskou akci proti srbským vlastencům; a Wesley Clark, bývalý vrchní velitel NATO, který řídil válku v Kosovu.

Tento článek však neříká to, že Madeline Albrightová, George Soros a dokonce i Wesley Clark jsou všichni oddaní židovští rasisté. Ačkoliv o tom ví jen málo Američanů, ačkoliv na něj člověk pohlíží jako na Nežida, Wesley Clark pochází z „dávného rodu rabínů“, z třídy duchovních.

Židovské kořeny Wesleyho Clarka

Ron Kampeas Special pro Jewish Times

18. září, 2003 Washington
…Wesley Clark věděl, co říci, když roku 1999 kráčel do brooklynské ješivy, zdánlivě debatovat o svém vedení NATO při vítězství v Jugoslávii.

„Cítím, že toho mám s vámi hodně společného,“ řekl uniformovaný čtyřhvězdičkový generál překvapeným studentům zaplňujícím místnost. „Jsem nejstarší syn nejstaršího syna, nejstaršího syna – nejméně po pět generací, a všichni byli rabíni.“

Jak je vidět, Clark (58 let), si libuje ve svém židovském původu.

Jewish Week v New Yorku při svém prvním vyjádření v ješivě roku 1999 řekl, že jeho předci byli nejen Židé, ale příslušníci kasty duchovních.

Aparát „národní bezpečnosti“ byl za Clintonovy vlády tak židovský, že by měl být označován za skupinu národní bezpečnosti Izraele. Významné izraelské noviny Maariv přinesly 2. září 1994 článek nazvaný „The Jews Who Run Clinton‘s Court“, v němž se chlubily nadvládou židovských poradců Clintona a vlády. Citují předního washingtonského rabína, který říká, že vláda Spojených států již není vládou Nežidů. Stojí to za zopakování:
“USA již nemají vládu gójů [Nežidů], ale vládu, v níž jsou Židé plnými partnery v rozhodovacím procesu na všech úrovních. Hlediska židovského náboženského zákona se spojily s výrazem „vláda gójů“, takže by možná měl být znova přezkoumán, protože v USA jde o zastaralý výraz.”

Článek se chlubí jejich kompletní převahou ve vládě a popisuje mnoho vrcholných úředníků kolem prezidenta, zejména v oblasti národní bezpečnosti a zahraniční politice, jako „horlivé Židy“, u kterých ostatní Židé vždy mohou počítat s podporou židovské agendy.

V Radě národní bezpečnosti je 7 z 11 vrcholných zaměstnanců Židů. Clinton je umístil hlavně na nejcitlivější body americké bezpečnosti a zahraniční administrativy: Sandy Berger je místopředseda rady, Martin Indyk, uvažovaný velvyslance v Izraeli, je nejvyšší ředitel starající se o Střední východ a jižní Asii, Dan Schifter, nejvyšší ředitel a poradce prezidenta, má na starost západní Evropu…

Když uprostřed devadesátých let minulého století vypukla válka mezi Srby vedenými Miloševičem a revolucionářskými Albánci v srbské provincii Kosovo, Židy ovládané USA okamžitě podporovaly Kosovo a vedly se Srbskem zuřivou, přestože nevyhlášenou válku. Židovští šéfové americké zahraniční politiky pak ovlivnili Británii a nakonec NATO, aby šly do války se Srbskem.

Ohromná, silně technicky vyspělá americká armáda napadla nejen srbské vojenské síly v Srbsku a Kosovu, ale bombardovala civilní infrastrukturu po celém Srbsku. Mosty a elektrárny, civilní vlaky a civilní budovy byly bombardovány po celé zemi, dokonce i srbský parlament v Bělehradu. Když takové bombardování provádí odpůrci americké politiky, jsou židovskými médii běžně popisováni jako teroristé, ale když to dělá Amerika, jde o „mírovou operaci“. Tehdy jsem psal o tom, jak špatně od žaludku mi je při pohledu na americké bombardování parlamentu v Evropě.

Představte si na chvíli, že by se drtivá černošská menšina ve Washingtonu D.C. rozhodla odtrhnout od Spojených států a k dosažení tohoto cíle začala s teroristickými útoky a vojenskými operacemi. Řekněme, že by americká vláda vzpouru vojensky zarazila, ale vojensky vyspělejší národ z druhé poloviny světa by na podporu rebelů bombardoval New York, New Orleans a Los Angeles. Jaké pocity by vůči tomuto národu Američané měli? V tomto světle možná Američan může začít chápat cítění Srbů vůči nám.

Po celém světě existují desítky etnických a náboženských válek mezi národy. Amerika nemá žádný zájem podporovat některé ze stran a spojovat se s jakoukoliv z nich. Není to naše práce a ani není v našem zájmu to dělat.

Je ironií, že zatímco se mícháme do strašlivých etnických bojů po celém světě, vůdci Ameriky vedou sebedestruktivní imigrační politiku vytvářející multietnickou společnost, která nevyhnutelně produkuje stejnou nenávist a násilí, jež existují v tolika státech se značnými etnickými a náboženskými menšinami. Etnické konflikty jsou ve světě primárním zdrojem válek a terorismu, přesto otvíráním našich hranic pro masivní legální i ilegální imigraci Neevropanů židovské vedení otevřeně imigrantských hnutí (viz můj článek o vedoucí roli Židů v hnutí za otevření hranic) seje semena našeho vlastního budoucího konfliktu, rostoucího násilí a nenávisti ve Spojených státech. Židovští rasisté podporují masivní neevropskou imigraci jako součást své politiky „rozděl a panuj“ v Americe, stejně jako dnes používají rozděl a panuj proti Srbsku a Rusku.

Od konzervativců často slýcháme: „Má země, ať dobrá nebo špatná.“

Ano, milujeme naší zemi a naše lidi, ať jdou dobří nebo špatní, ale skuteční vlastenci požadují, aby byl náš stát dobrý, ne špatný. Požadujeme, aby náš stát jednal v zájmu amerického národa, ne v zájmu nějaké cizí mocnosti. Dnes představuje nejsilnější zahraniční vliv sionismus a židovský rasismus, ať už slouží židovským ekonomickým a finančním zájmům po celém světě, nebo upřednostňuje izraelské strategické zájmy na Středním východě nebo jinde před zájmy USA.

Amerika se stala celosvětovým vymahatelem extremistické židovské agendy. Ať člověk mluví o americkém vydírání Švýcarska, aby ustoupilo vymáhání „holocaustových“ požadavků vůči bankám, americké politice na obranu židovské mafie, oligarších a lupičských magnátech v Rusku, americkému vstupu do války proti Iráku za Izrael, americké podpoře vražedné invazi Izraele do Libanonu, nebo válce proti Íránu, plánované židovskými neokonzervativci, je Amerika skrz naskrz pod vlivem židovských rasistů. Oni zavádí novou studenou válku a řídí agresivní kroky proti Rusku, o čemž svědčí umístění řízených jaderných střel na prahu Ruska, protože postkomunistické Rusko není plně pod jejich vlivem a blokuje jejich kontrolu nad Radou bezpečnosti OSN.
Tento proces jsme viděli i v jiných východoevropských státech, které se vymanily ze sevření komunismu. Cena, kterou musí východoevropské národy platit za americkou podporu, je jejich podpora americké válce za Izrael v Iráku a podpora židovsko-amerického programu v OSN. Židovští extremisté dokonce využívají svou moc na NATO a EU k vydírání východoevropských národů, aby vytvářely zákony na věznění kritiků sionismu jako předpoklad pro členství, to vše samozřejmě ve jménu boje proti „antisemitismu“.

Zde jsou výňatky ze dvou článků, které se tím zabývají:

Jak se blíží zasedání NATO, dopadá světlo na jednání ohledně židovských problémů

Adam B. Ellick

NEW YORK (JTA) — Koncem tohoto měsíce sedm států odstraní rozhodující překážku pro plné členství v NATO.
Ale jakmile vstoupí do vojenské aliance, která se za sovětské éry zdála nepředstavitelná, tyto národy – Litvy, Lotyšsko, Estonsko, Bulharsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko – zůstanou pod přísným dohledem zajišťujícím, že splní sliby ohledně „hodnotových problémů“, včetně toho, jak budou zacházet se židovskými záležitostmi. JTA - 11.05.2002

Bush odměňuje neopěvovaný boj proti globálnímu antisemitismu

Martin Tolchin a Susan Tolchinová

12. březen 2007 08:04

…Bílý dům požadoval po východoevropských státech, usilujících o připojení k NATO, předložení konkrétních návrhů pro boj proti antisemitismu v jejich zemích. „Musím ocenit Bushovu vládu,“ řekl rabín Andrew Baker, ředitel pro mezinárodní židovské záležitosti v Americkém židovském výboru. „Hlavní rozhodnutí ohledně rozšíření NATO se týkalo židovských problémů. USA tyto problémy opakovaně vyzdvihly.“

Protože ovládají americkou politiku a vojenskou sílu Ameriky, snaží se o rozšiřování americké říše do zámoří v rámci rozšíření své moci. Tato říše vůbec neslouží zájmům amerického národa. Stojí biliony dolarů a jen dělá Spojeným státům nepřátele v polovině světa. Naše židovskými extremisty řízená zahraniční politika podporující izraelské zločiny vůči Palestině skončila přímo tragicky útoky z 11. září.

Židovští rasisté kontrolují a vedou Světovou banku, Mezinárodní měnový fond a Světovou rezervu, a tyto nástroje používají k nucení národů podporovat izraelské zájmy v OSN a dalších mezinárodních orgánech.

Donutili Ameriku míchat se do vnitřních záležitostí Srbska, aby oslabili stát, kde mají sionisté malý vliv, a zároveň nově osamostatnili státy jako Kosovo, státy, které musí být úplně závislé na americké vojenské podpoře a tím závislé na židovských držitelích moci.

Nevěřím ve svoji zemi, ať dobrou nebo špatnou.

Věřím, že můj stát by měl být dobrý.

Věřím, že můj stát musí jednat ve prospěch skutečných zájmů amerického národa a ne nějaké mocné, extremistické menšiny.

Věřím, že pokud se Amerika osvobodí od neamerického vlivu na naší vládu a média, nejenže bude svobodný a mnohem bohatší americký národ, ale i svět.

Bolí mě srdce, když vidím americké velvyslanectví napadené a spálené a americkou vlajku strženou do bláta.
Ještě víc mě bolí, když vím, že se to stalo, protože se náš velký stát právě pouští do politiky proti nejlepším zájmům amerického národa a proti nejlepším zájmům mnoha národů po celém světě.

Změňme Ameriku. Změnou ale není prostě jen mít nový sbor židovských extremistických poradců, opakujících Clintonovy roky, ani by to neměl být Obamův mezinárodní tým v čele s Dennisem Rossem, židovským rasistou, který sabotoval izraelsko-palestinskou mírovou konferenci. Změna rozhodně nevzejde ze starého sboru. Změna může vzejít pouze od Američanů všech společenských vrstev, v obchodním, mediálním, akademickém a vládním vzedmutí k nové shodě a požadavku, aby Amerika měla nezávislost, za níž naši předci bojovali, krváceli a umírali, americkou vládu oddanou americkému národu, ne žádné cizí síle.

Přinesme tuto pravdu každému Američanovi. Teď!

zdroj: www.davidduke.com

You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 . You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.