Napsal: Milan Smiljanić

Martti Ahtisaari (na fotografii), bývalý prezident Finska nechvalně proslulý svou účastí v rozvracení Jugoslávie, člověk, na kterého v Namíbii dodnes platí zatykač kvůli podezření z pedofílie, dnes zvláštní zmocněnec OSN pro Kosovo, přijel do Bělehradu představit svůj plán na řešení statusu této jihosrbské provincie.
Byl přijat pouze „prozápadním“ prezidentem Srbska Borisem Tadićem, srbský premiér, umírněný nacionalista Vojislav Koštunica jej nepřijal. Není divu, Ahtisaari nejdříve odložil představení svého plánu na dobu po volbách, čímž se pokusil přímo ovlivnit jejich výsledek ve prospěch „demokratů“, nyní nemá ani tolik slušnosti, aby počkal na sestavení nové vlády a využívá času relativního bezvládí, neboť stará vláda pochopitelně nemá silný mandát k tomu, aby řešila důležité státnické otázky.

Po rozhovoru s Tadićem Ahtisaari uspořádal tiskovou konferenci, na které měl plná ústa lidských práv, zdůrazňoval potřebu zajištění bezpečnosti Srbů a jiných nealbánců (kupodivu se přitom nezmínil o pogromu ze 17.3.2004, kdy rozdivočení Albánci před očima vojáků KFOR pobili 19 Srbů, 900 jich zranili, spálili 800 domů a 35 kostelů a klášterů), tomu podstatnému se ale neustále vyhýbal. K otázkám novinářů ohledně statusu Kosova řekl pouze:„Budu precizní v souvislosti se statusem tehdy, když konečný plán bude na projednávání v Radě bezpečnosti OSN. Doufám, že to bude koncem jara. Cílem mého řešení je postavení základů pro bezpečné a stabilní Kosovo.“
Přestože plán nebyl zveřejněn, všichni tuší, co obsahuje. Bude se de facto jednat o nezávislost, Kosovo získá všechny atributy nezávislého státu včetně vlastní armády a možnosti stát se členy mezinárodních organizací, Ahtisaarri se však ve svém návrhu lišácky vyhne slovu „nezávislost“.
Srbové již avizovali, že na žádný podraz podobného typu nepřistoupí. Představitelé USA vydali oznámení, kde říkají, že jsou velice zklamáni „nekonstruktivním“ přístupem ke Kosovu Vojislava Koštunici. Ten totiž uveřejnil tzv. „Platformu pro Kosovo“, tj.podmínky, za kterých je ochoten vstoupit do nové vlády. Jelikož parlamentní volby dopadly tak, že se nová vláda bez Koštunici zkrátka nesestaví, jedná se o velice důležitý dokument. Stojí v něm tři základní principy, kterých se nová vláda musí držet:
1) Srbsko bude Kosovo a Metohiji vždy považovat svou neoddělitelnou součást.
2) Každý stát, který by uznal eventuální nezávislost Kosova a Metohije, bude ihned upozorněn, že Srbsko takové rozhodnutí považuje za nezákonné, právně irelevantní a pro vzájemný vztah mezi Srbskem a dotyčným státem to bude mít velice závažné důsledky.
3) Toto zvlášť platí pro členské země NATO. Kdyby některá ze zemí NATO uznala nezávislost Kosova, Srbsko by si takový akt nemohlo vyložit jinak, než že se tato země účastnila bombardováni Srbska v roce 1999 proto, aby ho mohla připravit o Kosovo a Metohiji, tj. o 15% jeho území.
Co dodat? Těžko apelovat na mezinárodní společenství, aby se řídilo zdravým rozumem a agresivní národnostní menšině, která se na území sousedního státu nastěhovala až po roce 1945 a za pomoci terorizmu a podpory komunistického režimu i západních velmocí vyhnala původní obyvatelstvo, nedávalo vlastní stát. Srbsku bude bohatě stačit, když se mezinárodní společenství bude držet mezinárodního práva, neboť status Kosova byl vyřešen rezolucí 1244 RB OSN, kterou bylo ukončeno bombardování, kde jasně stojí, že je Kosovo neoddělitelnou součástí Srbska s dočasným bezpečnostním dozorem jednotek OSN. Je zajímavé sledovat souboj mezinárodního práva s právem silnějšího. Vyhraje opět na Balkáně to druhé?
Srbsku nezbývá než doufat v pomoc svého tradičního spojence – Ruska. Prezident Putin několikrát explicitně prohlásil, že bude vetovat každé řešení pro Srbsko nevýhodné. Srbsko ale musí doufat i ve svou vnitřní sílu, která by se měla odrazit zejména na tom, že nikdo z jeho „prozápadních“ politiků nevýhodné řešení nepodepíše, neboť co je odebráno silou, musí se dříve nebo později vrátit.