Případ Tupý, druhé dějství

Případ zavražděného studenta Daniela Tupého s novými fakty opět rozvířil hladinu slovenských (?) médií. Podle informací médií měli být všichni pachatelé vraždy Tupého členy jedné z bratislavských skupin podsvětí “piťovcov”.

Ľubo Roman (do roku 2005 předseda Bratislavského samosprávného kraje) krátce po vraždě vyjádřil názor, že za vraždou nemuseli být „neonacisté“, ale drogy, třeba i proto, že se vražda stala na Tyršově nábřeží, v místech čilého obchodování s narkotiky.

Marián G., přezdívaný Grco, patřil k jedné z bratislavských skupin podsvětí – k piťovcom. Několik důvěryhodných zdrojů podle Tiskové agentury Slovenské republiky potvrdilo, že jeden z čtveřice údajných pachatelů (Grco) však obchodoval s tvrdými drogami. Grco však v roce 2005 spáchal sebevraždu. Jak jeho sebevražda souvisí s případem Tupého?

Hysterie, která se po této vraždě rozpoutala, nese znaky dopředu promyšlené a naplánované akce. Bratislavské noviny naznačily, že útok byl nápadně rychlý a mohlo by jít o práci profesionálů, což v daném případě mohlo být podsvětí. Je však dobře známo, že podsvětí nevraždí náhodně a už vůbec ne náhodné lidi. Dělá to, pokud jde o pomstu nebo o vyrovnávání účtů. Jestliže vraždu provedlo podsvětí, o kterou z těchto dvou alternativ šlo? A kdo byl ve skutečnosti Daniel Tupý? Jednalo se o nezaplacené drogové účty a nebo si vraždu někdo objednal?

Důvodem útoku na skupinu lidí, mezi kterými byl i Tupý, doteď není známý, a to i přesto, že některým individuím byl dopředu známý nejen důvod útoku, ale i útočníci sami a i jejich ideové zaměření. V okolí nábřeží, vedle bufetu Propeler, se často scházeli lidé, kteří měli blízko k extrémistickému a militantnímu hnutí Antifa, které je často spojováno s drogami. Policie se nevyjádřila, zda Tupý k tomuto hnutí patřil nebo ne.

Mítinky, vyjádření, demonstrace, parlamentní projevy, památníky a celková nálada ve společnosti uměle vyvolaná několika jednotlivci za pomoci médií se podobala středověkému honu na čarodějnice. Jeho záměrem bylo zvýšit u běžné populace negativní vědomí nejen vůči pravicovým radikálům, ale i mnohým národním spolkům a sdružením vůbec.

Situace před vraždou totiž nebyla pro extrémně levicové sdružení a jejich sympatizanty příznivá, protože veřejnost se buď postavila na stranu tzv. skínů, kteří dělali „pořádek“ v cikánských osadách, a nebo svůj souhlas vyjádřila mlčením. Frustraci z této skutečnosti extrémní levičáci nejednou vyjadřovali na různých fórech a slovenskou veřejnost označovali za latentní rasisty.

Vražda Daniela Tupého, jak správně podotkl tehdejší prezident policejního sboru Spišiak, představovala důležitý psychologický zlom ve vnímání tzv. extrémismu v očích veřejnosti. Doposud byli oběťmi skinheadů téměř výlučně Cikáni a příslušníci menšin a indiferentní postoj slovenské veřejnosti trápil nevládní organizace, tehdejší Dzurindovu vládu a též Brusel. Nejvíce však ty extrémisty, kteří proti tomu nejvíce křičeli. Faktem je, že tato vražda posunula agendu zmíněných institucí o několik mílových kroků. Poprvé se podařilo zapojit relativně širokou veřejnost, nastartovat debatu o tzv. extrémismu a hlavně zdiskreditovat politickou stranu lživými a křivými obviněními. Vraždu Daniela Tupého je možno z hlediska dosáhnutí žádaného cíle přirovnat k pádu dvojčat v New Yorku.

Znepokojující na celé situaci nejsou vyjádření nevládních organizací placených ze zahraničí, ale angažování některých politiků (Hrušovský), herců (Fialová) či politologů (Mesežnikov), kteří se této nízké, primitivní a hlavně nebezpečné hry označování viníků bez jakýchkoliv důkazu, zúčastnili.

Grigorij Mesežnikov dokonce řekl, že podstata vraždy (pravicový extrémismus) je tak jasná, že spojovat s ní cokoliv jiného není na místě. Herečka Fialová, možná po vlastní zkušenosti, označila teorii o drogách jako o možné příčině vraždy za „krizi kulturnosti“.

Nepříznivý stav údajné apatie veřejnosti zvrátil případ Tupého a na demonstraci proti fašismu, svolanou po vraždě sdružením Lidé proti rasismu, se v Bratislavě sešlo více než tisíc lidí. Mezi účastníky byli zejména příslušníci extrémně levicových hnutí otevřeně volajících po násilí, které marně krotila Oľga Záblacká, stálá mluvčí mladých extrémistů.

Tupému odhalili před budovou univerzity, kde studoval, v roce 2006 pamětní desku. Ještě v témže roce odhalili v blízkosti místa činu památník obětem rasismu a neonacismu jako vzpomínku na brutální vraždu studenta neonacisty. Nikdo nevěděl ani kdo, ani proč ho zabil. Jestli to byla pro hádku o dívku, o politiku nebo jestli se jednalo o drogy. Naši soudruhové však zvolili zvyky ze starých dobrých časů a odhlasovali si, že to bylo kvůli politické hádce. A že zavražděný měl správné politické názory. Takže bezpodmínečně musí mít pamětní desku.

Je to skutečně unikát, protože na Slovensku už zahynuly určitě desítky mužů po rvačce v hospodě či před hospodou, ale ani jeden z nich nemá oficiální pamětní desku. Jen tento v Bratislavě. Zřejmě tu jsou nejlepší hospody.

Desítky dalších obětí násilí se však desky, památníku a hlavně pozornosti veřejnosti nikdy nedočká.

zdroj: Roman, Prop.sk

You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 . You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.