Napsal: David Macháček

Dne 23. července se v Lidovém domě v Praze uskutečnila tisková konference Mladých sociálních demokratů. Jejím hlavním tématem byl nesouhlas mladých socialistů s odložením jejich stížnosti na policisty, kteří prvního května tohoto roku ukončili jejich rádoby revoluční řádění. Mladí socialisté se nehodlají smířit s tím, že inspekce ministerstva vnitra stížnost odložila, a požadují setkání s ministrem vnitra a policejním prezidentem.

Poslanec ČSSD a bývalý předseda Mladých sociálních demokratů Jan Hamáček na tiskové konferenci prohlásil, že jestliže se ministr vnitra za jednání policistů neomluví (za to jednání, které inspekce shledala nezávadným), pak se pokusí prosadit, aby se tímto případem na své nejbližší schůzi zabývala poslanecká sněmovna. Pokud se Mladí sociální demokraté nedomohou „spravedlnosti“, hodlají se obrátit Evropský soud pro lidská práva.

Mladé sociální demokraty velmi rozezlilo to, že inspekce ministerstva vnitra uvěřila tvrzení policistů, že zadržené socialisty a jejich rudé bratry na stanici nenutili k vysvlečení donaha ani je jinak neponižovali. Socialisté mají patent na pravdu, co řeknou oni, to je fakt, proto jsou tak pobouřeni, že inspekce věřila někomu jinému.

K tomuto opakovanému plakání státní mocí zaskočených revolucionářů, kteří se jednou také chtěli svým rudým soudruhům předvést jako radikálové, cítím určitou potřebu se vyjádřit a to hned z několika důvodů: byl jsem spoluorganizátorem akce, která se letos prvního května konala; dále jsem, jakožto mladými socialisty jmenovaný „fašistický náčelník“, velel přítomným policistům a musím se tedy zastat práce svých věrných a poslušných podřízených; důvodem snad posledním je, že vzhledem k tomu, že mi bylo tajnou fašistickou radou v demokratickém exilu přislíbeno, že po celoevropském Pochodu na Brusel budu jmenován fašistickým ministrem vnitra České říše, se musím vyjádřit i jako budoucí šéf dnes napadaného resortu.

Při akci na uctění památky levicí zavražděných policistů, která se konala prvního května letošního roku v Praze, jsem já osobně byl s prací policie spokojen. Policie, bez použití nějakých násilných či nepřiměřených prostředků, zabránila porušování zákona ze strany rudých řvounů. Velmi profesionálně, bez ohledu na možnou nelibost mocných, policisté rudým zabránili ve výtržnostech, v porušování ústavně garantovaných práv jiných a mladým socánkům tedy nebylo umožněno určovat, kdo že smí v této zemi vyjít na ulici a kdo ne.

Je sice částečně očekávatelné, přesto však stále s podivem, že někteří zasahující policisté budou za tento zákrok finančně postiženi. Pokud se ministr vnitra Langer za zásah policistů omluví, jak socánci požadují, pak tím jen znovu potvrdí, že ministerstvo vnitra a příslušníci jemu podřízených ozbrojených sborů nemají pracovat zasahovat podle zákona, ale podle přání různých rudých křiklounů. Za profesionálně zasahující policisty se nemá ministr co omlouvat a nemá je co trestat, naopak by je měl hájit a oceňovat!

Všechny policisty, kteří budou postiženi za svůj profesionální zákrok, mohu ujistit, že po chystaném Pochodu na Brusel oni budou těmi prvními, na které bude v resortu vnitra pamatováno při rozdělování odpovědných postů. Jakožto člověk, který je přesvědčen o tom, že policie prioritně chrání zákon, věřím za situace, kdy stojí tvrzení proti tvrzení, slovům policistů a ne rudých výtržníků a řvounů.

To, že socialisté vyhrožují Štrasburkem, není nic překvapivé – pouze tím znovu ukazují svoje odcizení od této země a svoji ochotu jít tam, kde se rudým více naslouchá. Přeji jim na jejich pouti za rudou spravedlností pěknou cestu a vracet se už nemusejí. Snad pochopí, že jejich návrat je nežádoucí.

A co se týče údajného svlékaní zadržených a jiných nechutností – jsem nakonec ochoten věřit i tomu, že obdobné homosexuální výlevy nebyly výsledkem policejního teroru, ale důsledkem zvrácenosti zadržených. Víme přece, že základní levicovou morální zásadou je „žádná morálka“, stejně jako je známá vehemence, se kterou starší socialisté v parlamentu prosazovali homosexuální svazky. Uvážíme-li k tomu navíc, že socialistická mládež je ještě radikálnější, pak bychom neměli zasahující policisty kárat, ale spíše politovat.