Dne 5. října navštívila prezidenta Klause pětičlenná delegace z tzv. Parlamentu českých Romů. Prezident jim slíbil, že osloví kompetentní úřady, aby se zasadili o zlepšení situace Cikánů. Ti mají podle Klausova tajemníka četné sociální problémy, trápí je bydlení a nezaměstnanost.
Oni by jistě tak rádi pracovali, vážili si pronajatých bytů a navýšené sociální dávky investovali do vzdělání svých dětí. Bohužel tak ale činit nemohou, neboť ti špatní gádžové jim v tom brání. Radnice je z bytů stěhují, děti do zvláštních škol přeřazují a práci nikdo nedá. Náš stát se k nim prostě chová macešsky a většinová společnost ani nezná jejich kulturu a tradice.
Cikáni jaksi zapomněli dodat, že většina z nás již měla tu „čest“ poznat jejich úctu k bydlení, snahu pracovat, péči o děti a i další prvky jejich bohaté kultury.
Předseda „cikánského parlamentu“ Ščuka je potěšen prezidentovou informovaností o cikánských problémech. Účastníci schůzky se shodli na potřebě hloubkové studie o počtu Cikánů v České republice a jejich problémech.
Při sčítání obyvatelstva v roce 2001 se k cikánské národnosti přihlásilo zhruba 10.000 dotázaných, Cikáni sami proti tomu operují počty kolem čtyř set tisíc a někteří si osobují právo mluvit jejich jménem. Každý má dle úžasných lidských práv možnost zvolit si libovolnou národnost, proto se nedivme těmto nesrovnalostem.
Nicméně doufám, že studie se povede alespoň v tom smyslu, aby se všichni Cikáni přihlásili ke svému etnickému původu. No a nebo budou ty desítky „romských kulturních/společenských organizací dostávat dotace odpovídající menšině s počtem 10.000 příslušníků.
Ovšem onoho přihlášení se ke svému původu se bojí i zástupci „cikánského parlamentu“. On jim totiž dnešní „občanský“ model umožňuje mlžit o vlastních problémech. No a tak argumentují tím, že sčítacím komisařům se Cikáni ke své skutečné národnosti nepřiznali ne proto, že by se za ni styděli (jako by také bylo za co, že), ale proto, že se báli státní instituce.
Navrhují tedy, aby při získávání podkladů pro výše zmíněnou studii nechodili statistici sami, ale aby s nimi byli i terénní pracovníci. Těm totiž údajně Cikáni důvěřují, na rozdíl od statistiků. Člověk se až musí divit jejich drzosti - žádat pomoc od státních pracovníků proti státním pracovníkům proto, že státu Cikáni nevěří.
Obávám se, že opět nejde o nic jiného, než dostat ze státu nějaký ten milion. Bohužel u nás neplatí staré pravdivé motto - každý na svém, podle svého a za své!

David Macháček