Naše média se v posledních dnech a týdnech předhánějí s informacemi o nečekaném nárůstu popularity Strany zelených. U voleb by jí prý dalo hlas více než pět procent voličů, což je hranice nutná pro vstup do Poslanecké sněmovny. Jako první tuto informaci přinesla agentura STEM a ani zbývající agentury nezůstávají pozadu a hbitě přitakávají.
Politici všech parlamentních stran se okamžitě začínají předhánět s nabídkami na spolupráci. Zelení jsou totiž údajně stravitelní pro každou z nich.
Čím to jen je, že o tuto stranu, po které v mezivolebním období ani neštěkne pes, má zájem jak pravá, tak i levé část našeho politického spektra? Odpověď je úplně jednoduchá. Strana zelených totiž zcela otevřeně prohlásila, že pro úspěch ve volbách je ochotna voličům naslibovat třeba modré z nebe, a naopak to, čím by si mohla v jejich očích ublížit jim zamlčet. A na to parlamentní sebranka slyší. Jejich chování je totiž naprosto stejné. Před volbami naslibují hory doly, no a po volbách se tyto sliby rozplynou jako pára nad hrncem a politické partaje se tváří, jakoby je nikdy nevyslovily. Však on náš český volič na ně za pivo a za guláš ještě rád zapomene a dá nám příště ten svůj hlas znovu, říkají si. Paměť českých voličů je totiž velice krátká. A to je škoda.
Ještě zajímavější je ten náhlý zájem voličů o tuto straničku. Vždyť jediné, co o nich víme, je to, že jsou údajně zelení. Jinak se navenek nijak neprojevují. Je to hodně nebo málo? Co myslíte?
Můžeme vůbec věřit různým výzkumům veřejného mínění, ať již jsou realizovány kýmkoliv? Myslím si, že asi moc ne. Stačí se jenom podívat pár let nazpět. Mnozí z vás si jistě vzpomenou na zázračné preference strany Důchodci za životní jistoty před volbami v roce 1998, kdy jí agentury pro výzkum veřejného mínění slibovaly zisk až deseti procent hlasů. Konečný výsledek této již zaniklé strany ale nakonec činil s bídou tři procenta. A těchto příkladů by se dalo uvést daleko více.
Nicméně vytrubování zpráv o zvyšující se popularitě zelených pokračuje. Spousta občanů se totiž podle průzkumů veřejného mínění rozhoduje komu dát hlas, a pokud agentury řeknou, že ta či ona strana nemá naději ve volbách uspět, tak jí volit nebudou, přestože jinak by jejich hlas získala. Takto však nechtějí nechat svůj hlas propadnout a přihodí ho raději tam, kde je údajně větší hromada. Tato věc je všeobecně známá, a proto je také s průzkumy veřejného mínění manipulováno podle potřeby „našich“ mocných. Není jistě bez zajímavosti skutečnost, že narůstající podporu zelených začínají agentury zaznamenávat po zvolení bývalého ministra životního prostředí Martina Bursíka do čela této partaje. Ten má mezi šéfy výzkumem se zabývajících agentur spousty kamarádů, kteří výsledky jeho strany ze staré známosti jistě rádi vylepší.
Mou nedůvěru k průzkumům veřejného mínění zvýšila i nedávná návštěva známého, který pro jednu z agentur pracuje. Když jsem mu na otázku, koho bych volil, odpověděl, že Dělnickou stranu, tak odvětil, že to tam napsat nemůže, protože by to vypadalo podezřele, neboť stejně mu již odpověděla i moje manželka. Podivil jsem se, ale on mi vysvětlil, že průzkumy vždy realizuje v okruhu svých známých, a aby se na to nepřišlo, tak musí jejich odpovědi sem tam poupravit. Jeden z jeho kolegů prý dokonce nenavštěvuje nikoho a odpovědi jakoby dotázaných vyplňuje podle výsledků naposledy zveřejněných průzkumů. Jak jsou takovéto průzkumy objektivní si jistě dokáže domyslet každý z vás sám.
Všechny výše uvedené skutečnosti naznačují jediné. Výsledky průzkumů veřejného mínění jsou naprosto nedůvěryhodné a zcela k ničemu. Nepřikládejte jim proto nijaký význam a při volbách se řiďte pouze a jedině vlastním rozumem.

Petr Kotáb