Zpráva o chystaném a možném(?) odchodu předsedy KSČM Miroslava Grebeníčka plní stránky novin a úvahy různých komentátorů a politologů spekulují o možném vnitropolitickém dopadu. Přitom lichost takovéto diskuse je více než zřejmá. Je to stejné jako akademický spor, zda je lepší masový a nebo sériový vrah.
Komunista zůstane komunistou, i kdyby trakaře padaly. Stejně jako jeho ideologie ve své podstatě zločinnou a zavrženíhodnou. Měnit se bude jeho taktika a strategie. Může se zjemňovat jejich rétorika a střídat figurky, ale podstata zůstává stejná. Lze vidět, že v jejich řadách se budou objevovat jedinci profilovaní více nacionálně a naopak internacionálně, ale všichni stejně usilují o společnost chápanou třídně a nikoliv národně (nacionálně).
Komunistům se nesmí věřit. Poučil nás o tom historický vývoj a je jedno, jaké role se jejich příslušníci chápali v letech 1945-48 či při pokusech o vznik socialismu s lidskou tváří (spící bestie). Nezapomínejme, že komunistická ideologie způsobila největší genocidu XX. století. Oběti varují, tak opět nenaleťme vrahům a zločincům na jejich vějičku, nebuďme myší, která podlehne lákavé vůni ementálu, když ji hrozí, že jí past vaz zláme…
Jan Kopal
Loading ...
Loading ...