Ústavní soud jen jiná kapitola, jelikož na jednu stranu se na něj valí spousta věcí, které tam nikdo ani pořádně nečte a je veřejným tajemstvím, že některé věci vyřizují celé asistenti, a na druhou stranu se zjevně utrhl ze řetězu, překračuje Ústavou mu vymezné pole působnosti a je jen problém, jak jej odkázat do patřičných míst, aby to nezpůsobilo ještě více škody než jeho současná činnost.

Spor o to, co je to platné právo tu je, byl a vždy bude, ale pokud zákon jednoznačně říká, že úřad posuzuje oznámený účel shromáždění, znamená to, že by měl posuzovat oznámený účel shromáždění. Jiný výklad totálně nabourává právní jistoty a nad míru zákonem stanovenou omezuje politická práva. Nedělám si iluze, že i pokud by soud rozhodl podle práva, stejně by tu byla brzy nějaká novela zákona, která by úředníkům do rukou posuzování “skutečného účelu” dala. Teda možná by to mohl dostat nějaký speciální orgán ve složení Jacques-Asher-Pavlát-Hromada-Uhl-Homomek-Gregorovič… Omezování našich občanských a politických práv je holt dneska v módě.

Rozsudek jsem po právu označil oním vulgárním výrazem nikoliv z důvodu, že by neměl pravdu v případě nicotnosti oznámení shromáždění MND, ale díky tomu, že otevřel onu skříňku, která měla zůstat raději zavřená. Již dnes mají úředníci (popř. policie) v rukách mocnou zbraň v podobě toho, že mohou na místě zakázat shromáždění a účastníci je musí poslechnout, i když je jedná o naprosto zjevný nesmysl. Takhle lze očekávat, že si úředníci začnou na občany vyskakovat a spustí to vlnu podobných soudních sporů. OS MND má aspoň schopnou právničku (i když je v jeho případě zase extrémě silný politický tlak na zákaz shromáždění), u dalších obětí spekulací úředníků to však nelze z podstaty věci ani očekávat.

Ptal-li byste se na ideální stav, nedokázal bych přesně odpovědět, ale zkušenosti ukazují, že v zemích, kde je svoboda slova široká, jako jsou USA či třeba Dánsko, je hnědých socialistů naprosté minimum. Pokud by tedy u nás byla svoboda slova a soudy by rozhodovali ve věcech shromážďování jako ty americké v případě Collin v. Smith, vůbec bych se nezlobil.

V čem bych naopak svobodu shromaďování, respektive její omezování, omezil jsou účelová “zablokování si” veřejných prostranství na všechny dny na dlouhou dobu dopředu. Ať již to udělala kdysi Národní strana v případě Václavského náměstí a nyní Židovská liberální unie a Židovská obec v případě rozsáhlých částí Prahy, vždy to považuji za nevkusné. V budoucnu by se s tím mělo něco, a nenapadá mě teď zrovna co, fakt dělat.

Neříkám, zda to v tom Hamburku bylo myšleno propagačně či nikoliv. Osobně to vzhledem k celkovému popisu situace a vyjádření účastníků (nejen těch v médiích zmiňovaných, ale s jedním člověkem, co tam s ním byl, a který to na něj v médiích nevytahoval, se znám osobně) to předpokládám. Uvědomuji si však, že je to jen na úrovni mých osobních spekulací a mého přesvědčení, protože panu Marešovi do hlavy zkrátka nevidím.

A stejně jako nevidím do hlavy já jiným, předpokládám, že čtení myšlenek neovládá ani pan Mareš, ani ten nešťastný soudce, který dostane na stůj třeba nějaký klikihák* (v případě zločinu symbolem) či popis jednání, k tomu Marešův či Zbořilův kádrový posudek a na základě toho rozhoduje o svobodě a mnohdy celém dalším životě (obvykle) mladého člověka.

* Nebudu se raději zmiňovat o společenské nebezpečnosti jednání v případě politických trestných činů, u kterých potřebuje soudce znalce, aby mu vůbec vysvětlil, oč má vlastně jít.

Přesto souhlasím, že to jeho pověsti příliš neprospělo. Stejně jako Vy, to ale nepovažuji za příliš důležité.

Na jednu stranu mě těší, že máte úctu k soudům, protože jsou (podle mého názoru) jednoznačně nejdůvěryhodnějšími institucemi v ČR.

I toto rozhodnutí NSS je kvalitní a rozumné, i když může vyvolávat velmi rozporné názory. Rozhodně si ale nezaslouží označení sračka. Svým komentářem narážíte na velmi aktuální problém v právní teorii, na otázku, co všechno je (a má být) považováno za platné právo. Bylo by to vážně na delší debatu. Jeslti chcete mohu doporučit nějaké knihy.

Docela z toho měl problémy (i na univerzitě), ale pak mu to nějak prošlo. Osobně je mi tohle ukradený. Když někdo ožralej zpívá Internaciolálu, taky ho nepovažuji automaticky za komunistu, ale na druhou stranu, pokud takovýto člověk vydává kádrové posudky na nepohodlné lidi za to samé jednání, přijde mi to trochu zvláštní.