Napsal: Karel Neuberger

Kosovo, Irák, Afghánistán. Tři země, kam se upírá pozornost snad celého světa. Tři země, kde se angažují USA a jejich tzv. spojenci. Ale s poněkud odlišným postojem. Zatímco v posledních dvou USA bojují proti řekněme „domácím“(každý si může dosadit slovo vlastenec, terorista nebo cokoliv jiného), tak v Kosovu už je zbraněmi dobojováno, teď se tam válčí na mezinárodní politické úrovni. I v Kosovu se válčí proti těm, kteří tam jsou doma – s tím rozdílem, že proti těm, které by USA správně, pokud jsou jejich deklarace pravdivé, chránit. Jsou to Srbové. Kosovo je součást jejich státu. Tedy zatím, „vyvolení“ se totiž rozhodli darovat Kosovo Albáncům a dát mu samostatnost i přes odpor Srbů. Alespoň mně, a nepochybuji, že nejsem sám, to silně připomíná rok 1938. Tenkrát to byli pro změnu Češi, které Západ nechal na holičkách.

Pojďme se podívat trochu blíže na hlavní aktéry. Srbové jsou křesťanský, slovanský národ. Vždycky hrdě bránili svou zemi, ať už před Turky nebo třeba za světových válek – za první světové války proti obrovské přesile nejprve Německa a Rakouska-Uherska, poté i Bulharska, které si dělalo nároky na Makedonii. V meziválečné době bylo Srbsko (sice nazývané Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, ale Srbové hráli v tomto státě hlavní roli) naším spojencem, stejně jako Rumunsko. Opravdový spojenec, který byl ochoten nám pomoci v případě napadení. (Benešovská politika spoléhání se na Západ už tenkrát ukázala, kam vede, takže z války sešlo, dá se navíc říct, že už po Mnichovu nebylo za co bojovat.)
Za druhé světové války se opět Srbsko bránilo, ač bylo brzy nacistickým Německem poraženo a okupováno. O nějaké účinné pomoci Západu také nemůže být řeč. V devadesátých letech se pak bránilo proti agresi NATO, tedy i svých někdejších naoko spojenců. I tentokrát bylo Srbsko poraženo, tím hůř, že bylo poraženo nechutným spiknutím západních „demokracií“. O to děsivější je vývoj, který můžeme pozorovat dnes. K němu se vrátím později.

Kosovští Albánci. Z drtivé většiny muslimové. Díky ETNICKÉMU ČIŠTĚNÍ Kosova od Srbů a dalších se z nich v Kosovu stala většina. A chtějí víc. Samostatnost a někdy v budoucnu spojení s Albánií. I toto mi zase něco připomíná. Kdysi v ČSR křičel jeden pán, jmenoval se Konrád Henlein, sudetský Němec „Heim ins Reich!“(„Domů do Říše!“) Ano. To samé dnes křičí kosovští Albánci. O tom, kolik nakonec utrpení často nevinných lidí si sudetoněmecká snaha vyžádala, netřeba mluvit. Takže aby se kosovští Albánci jednou nedivili…

USA. Dnešní světová velmoc č.1. A také velký světový četník, který prý bojuje proti terorismu. Nutno ovšem dodat, že dnešní „teroristé“, pokud bojovali proti SSSR, byli pro Američani velcí kamarádi, viz Taliban. Tito lidé tehdy bojovali v Afghánistánu proti sovětské armádě. Dnes bojují nejen v Afghánistánu, ale i v Iráku proti Američanům. Zatímco ale protisovětský odboj je nazýván pravým jménem, tedy ODBOJEM, protiamerický boj je terorismem. Do očí bijící je v tomto případ Kosova, kde proti Srbům bojovali asijští „džihádisté“ a USA to evidentně nevadí. Můžeme se podívat i na příklad Čečenska: tam chtějí separatisté vytvořit islámský stát. Rusko, kterému Čečensko patří, tomu chce samosebou zabránit. A USA, potažmo EU? Ty nazývají ruské dělání pořádku vražděním a poskytují čečenským separatistům azyl. Čeho jsou tito „političtí uprchlíci“ schopní, jsme viděli v Beslanu. Rusko má navíc zaplatit 163.864 euro jako odškodné za vraždy 6 Čečenců. Kdy budou Spojené státy platit za vraždy v Iráku, to by mne zajímalo. A není takovýto postup USA, pomáhání teroristům z UCK apod., při deklarovaném boji proti teroru zvláštní?

Spojenci USA. Jako příklad můžeme použít naši zemi. Každá vláda, která byla v ČR u moci, pěkně plnila svou roli poslušných sluhů. Občas jen nějaký nevýrazný odpor – ovšem vždy v tom hlavním shoda. Stejně tak prezidenti. Havel schválil vše, co USA dělají. Klaus je opatrnější. Ale je tu jasný odpor vůči jedinému kroku – odsoudit uvedené války. Místo toho utrácíme vysíláním našich vojáků do zahraničí, když přitom máme neustále například nemocné zdravotnictví. Kolikrát se ptám, jestli vůbec máme Armádu České republiky, nebo je to americká koloniální armáda? Komu slouží? Čechům rozhodně ne.

Už jsem se zmínil o tom, že Srbsko bylo vždy náš spojenec. Až po roce 1989, po sametovém podvodu se postupně stalo našim „nepřítelem“. Z tohoto hlediska je přímo trestuhodný postoj českých politiků, kteří nečinně přihlížejí okradení Srbska o jeho historické území. To, že Albánci v Kosovu ničí srbské památky, že ničí kostely, je také nechává chladnými. (Škoda, že tam nestojí synagogy, to by po první zničené potkalo Albánce „humanitární“ bombardování jako předtím Srby.)

I mezi Čechy má bezpochyby odtržení Kosova zastánce. Prý protože tam jsou Albánci ve většině. Modleme se, aby nás cikánská populace jednou nepřevýšila. Humanitární bombardování ČR a odtržení pohraničí by bylo na spadnutí.

Teď jednu „zprávičku“. Z Iráku uprchlo od roku 2003 už dva miliony (2.000.000) lidí. Kam asi půjdou. Hm, že by do Evropy ? Moc děkujeme Spojeným státům – při vývozu demokracie jsou produkovány škodliviny… Dvě z nich jsou následující – multikulturalismus a terorismus naštvaných lidí.

Za co tedy bojují Spojené státy a jejich „spojenci“? Za jediné: aby nebyl ve světě klid. Není to záležitost obyčejných Američanů, ale jejich vlády, to samé u Evropanů. A že bomba teroristy zabije obyčejné lidi, ale papalášovi se vyhne? Tím lépe! Ti obyčejní lidé se pak zmanipulují a budou poslouchat… Takže název mého článku by mohl být přesnější, ale delší – Za co bojují vláda USA (zednářská mafie) a jejich slouhové ? Za větší moc!