Napsal: Josef Dolejší

„Domněnka, že proces tvorby politické vůle se uskutečňuje zdola nahoru, je iluzí, o jejímž primitivismu už snad v Československu nikdo nepochybuje.”
M. Dolejší: Analýza 17.listopadu,
Praha 1990

V okamžiku, kdy dva poslanci Parlamentu ČR ze sebe za zručné asistence pana premiéra učinili dobrovolně nedobrovolně použitý cár nelibě páchnoucího toaletního papíru, vstoupila naše politická scéna do poslední, suterénní fáze svého vývoje. Je ovšem otázkou, jak dlouhý čas trvání je této fázi vymezen. Od nás na dně společenské struktury to zřejmě neodvisí.
Již před nějakým časem jsem upozornil na skutečnost, že hnití lze pokládat za přirozený přírodní proces, který s sebou přináší posléze i očistu a vznik čehosi nového. Z toho je nutné čerpat mírný optimismus.

Hnisavý zánět vládní koalice, z něhož vzešlo cosi, co je nám předkládáno k víře jako vláda, může být předmětem kritiky, zesměšňování, cynismu a opovržení či naopak uspokojení nad tím, že někomu bude opět dopřán čas k efektivnímu drancování toho, co zde ještě zbylo. Zdechlina bývá v přírodě, jak víme, ještě velmi chutným soustem řady živočichů, co na tom, že se jim opovržlivě říká mrchožrouti, přijdou si přece jenom na své. Na některých členech vlády je přímo viditelné, že také jen tak něčím nepohrdnou.
Co to pro nás znamená? Je nutné připravit se na těžší časy, čemuž řada konzumentů podřadného zboží ze supermarketů ještě stále nevěří. S podivem je nutné konstatovat, že tomu nevěří ani někteří zástupci lidu nejen ve vládě, v parlamentu či experti ve státních úřadech a bankách. Spolu s všehoschopnými podnikavci totiž doufají, že se do té doby stačí zabezpečit. Že se jich netkne zvýšení cen energií a tepla, posléze i potravin a služeb a dostatkem peněz v našich a zahraničních bankách budou chráněni před problémy s nákladnou léčbou chorob svých i rodinných příslušníků. Nakonec bude možné v kritických okamžicích podle vzorů bossů naší mafie někam zdrhnout.
Kam ale? Svět už je tuze maličký. Dosáhnout je možné všude, dokonce i do pralesa Amazonie, kam by se ovšem naší elitě asi nechtělo. K tomu sáhnout si někam pro někoho stačí jediné: vůle a vhodné podmínky pro její uplatnění.
Přeji ze srdce upřímně naší vládní garnituře, aby měla vždy dostatek prostředků k svému bohatému a plodnému životu, na léčení své i svých dětí a vnuků v luxusních klinikách u nás i v zahraničí a především jim přeji, aby je NIKDO A NIKDY NEVOLAL K ZODPOVĚDNOSTI za jejich činy, mimo vlastní svědomí v okamžiku odchodu z tohoto světa! Nám malým pak přeji, abychom co nejdříve přišli o zbytek čichu a nemuseli již dále snášet onen nesnesitelných puch linoucí se z vládního septiku!