Napsal: David Macháček

Před časem česká vláda s vládou USA vyjednala jistou dohodu, která má pomoci odstranit vízovou povinnost pro ty naše občany, kteří chtějí do Ameriky cestovat. A Evropská unie nám hned po podpisu tohoto memoranda ukázala, jak že je to s tou naší suverenitou: Evropská komise prohlásila, že podepsanou dohodu prozkoumá a případně proti nám uskuteční právní kroky. Evropská komise chtěla zkoumat, zdali text dohody není v rozporu s její politikou. Vždyť co si to ti drzí Češi dovolili, vést nějakou vlastní zahraniční politiku!

Evropská unie tedy po bedlivém sledování našeho vyjednávání s USA vyjádřila pochyby, zdali je vůbec česko-americká dohoda v unijním zájmu. O zájmy naší země, jak se opět ukázalo, už příliš nejde, nejsou důležité. EU dokonce přešetřovala legálnost našeho samostatného postupu, zdali je vůbec možné, aby ten, kdo jednou upadne do osidel evropské federace, s někým dalším sám jednal o svém vlastním prospěchu, když mu jej ten přátelský a soudružský kolektiv EU vyjednat nedokáže nebo nechce.

Předseda vlády Topolánek později dokonce připustil, že na nátlak EU z původního textu česko-amerického memoranda o vízech odstranil několik bodů. Strach dnešní vlády z nesouhlasu eurokratů byl dokonce tak velký, že ministr Langer hned po podpisu letěl do Bruselu vše vysvětlovat.

Ovšem Topolánkův, byť ustrašený, pokus o samostatné vyjednávání o zájmech země bez přímého dohledu a řízení EU se asi stal jistou inspirací i pro další členské státy. I přes protesty Evropské komise se rozhodly podobné dohody s USA podepsat i vlády Lotyšska a Estonska. Bez přímého dohledu EU o bezvízovém styku s USA vyjednávají i Slováci a Poláci.

I když na samotné dohodě, kterou Topolánek vyjednal, nevidím vůbec nic převratného, tak pokus o samostatný postup v zahraniční politice mě opravdu příjemně překvapil. A Evropská unie opět jasně ukázala, jakže si představuje svrchovanost členských států a jak málo podle názorů jejích představitelů smíme učinit. To, že se náš krok stal inspirací a že EU nakonec, i když s reptáním, přeci jen musela trochu ustoupit, je samozřejmě příznivé. Každé takovéto rozepře a každé zapraskání v základech jejich falešného chrámu jsou naším částečným vítězstvím. A jejich konečný ničivý pád a naše vítězství definitivní jistě také musí jednou přijít!