Napsal: David Macháček
Dnešní tzv. demokratičtí politici se poměrně často vymezují proti svým komunistickým předchůdcům, tedy těm z dob před rokem 1989. Ti jsou popisováni jako zločinci, kteří pouze spravovali tuto zemi pro velké bratra z východu, vše u nás muselo být podle vůle Moskvy a veškerý náš život byl veden heslem: „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“.
Samozřejmě nelze než souhlasit s tím, že to byla odporná doba, kterou může chtít zpět jenom idiot. Já dobu před rokem 1989 rozhodně nehodlám hájit, dovolím si jenom trochu srovnávat. Sice prý máme novou éru a nové politiky, ale něco nám z éry prý minulé přetrvalo. Je to ono známé pohrdání sebou samým, svým národem a vlastí. Je to známý pocit malosti a zanedbatelné důležitosti, pocit, že se musíme přizpůsobit přáním těch velkých a mocných proto, aby i na nás něco zbylo.
Velký bratr z východu zdánlivě zmizel v propadlišti dějin, ale přichází bratr nový a ještě větší. Velkému bratru se teď říká Evropská unie a i ona dobře ví, co se má kde vyrábět, pěstovat, prodávat, co si má kdo myslet a co má říkat nebo číst. Dnes, stejně jako před lety, nic nejde udělat bez vědomí a přímého souhlasu bruselského dozorce. Například zhruba 75% zákonů, které mají upravovat život v naší zemi, jsou nám předkládány velkým bratrem. My je pouze přeložíme, schválíme a žijeme podle nich.
Svým přesunem z východu na západ velký bratr ještě zesílil, ideová východiska a jejich politické a ekonomické důsledky mírně upravil a pokračuje v klidu dále. Jde o jakýsi „kapitalismus s lidskou tváří“ – lidé chtějí jakési jistoty a nabízejí za to svou svobodu.
Vina je ovšem opět v nás: to my, Češi, volíme do čela svého státu ty, kteří nás vnímají pouze jako bezvýznamný plebs, jehož „národní zájmy“ jsou již dávnou překonanou veteší. Pokud ve svém čele strpíme takové představitel, jež námi pohrdají a opakovaně a zcela programově nás zrazují, pak každý velký bratr, ať už přijde z východu nebo třeba jihozápadu, u nás bude mít své jisté, dobře fungující a udržované zázemí. Nebo se vám snad zdá postoj bývalých a dnešních mocných k těm velkým, významným a skutečně mocným nějak odlišný?
Loading ...
Loading ...
4 responses so far ↓
1 Petr // Jun 30, 2006 at 1:45
Třeba to znáte, ale přesto:
Víte, proč má český lev dva ocasy ?
Původně to byli dva lvi, ale pak jeden vlezl do prdele tomu druhému ….
2 JT // Jun 30, 2006 at 2:08
Tak to jsem neznal a je to, bohužel, docela trefné…
3 Fon // Jun 30, 2006 at 6:16
Vhľadom na to ako sa vehementne tzv. nekomunisti snažia odlišovať od rôznych stroskotancov, milovníkov prednovembrového rozvratu by som chcel uviesť, že nakoniec sa ešte dozvieme, že najväčší a jediní bojovníci proti komunizmu sú a boli vždy len Židia, ak je už priveľmi zrejmé aj dnes ako sú ako hrdinovia prezentovaní tí, ktorých nakoniec ich včerajší kamaráti komunisti väznili a popravovovali.
4 Custos // Jun 30, 2006 at 8:05
Stará bolest, pánové… srov. níže (Rudolf Vrba, 1898):
Naši vlastenci a židé.
Zvláštní úkaz nynější doby jest, že se potkáváme tak často s lidmi bez karakteru. Co je to člověk bezkarakterní? Inu, je to obyčejně dvouramenář, podšitá liška, který hledí jen na vlastní prospěch a zradí při tom a prodá i svou duši třeba za krejcar. Takových bezkarakterních lidí mají dnes u nás židé k službám svým mezi křesťany na tisíce a to ve všech vrstvách. Nejen kořala jde pro hlt kořaly židovi, kam mu poručí, i jiní páni tak zvaní „vzdělanci“ pro groš zapřou sebe, svou řeč, víru, náboženství, aby se zavděčili židu. (…)
Ano, zde to vězí, pouze mezi lehkomyslným, prodajným, znemravnělým, krátce bezkarakternítn národem se židům dobře daří. (…)
Pravím opětně, že jen v obci, kde je prostopášnost, nemravnost a lehkomyslnost, jen tam žid bohatne na ssutinách prohýřeného u něho majetku křesťanského. Náš malý národ má židovských zaprodanců, pacholků a podomků ve všech možných vrstvách až běda.
Jak to v některých českých obcích vypadá, kde se tak zvaná „intelligence“ česká koří židům, o tom by se daly psáti knihy. Stůjž zde příklad zpustlé obce, jaký přinesly zprávu noviny v lednu 1897.
Hodinku cesty od Prahy v utěšeném údolíčku leží vesnice Krč, pro své lesy dříve oblíbené letní sídlo a cíl výletu Pražanům. Dnes však nenajdete tu již křesťanského výletníka, samý žid brebentí tou svou německo-židovskou hantýrkou, takže kdo sem ještě náhodou zabloudí, myslí, že je někde v páté čtvrti Prahy nebo blízko Jordánu. Touto židovskou invasí zdemoralisováno je také domácí obyvatelstvo. První pionýři židovstva byli tu pověstný pragermán a ultražid Lang, jenž s učitelem české školy Ryšavým, v jehož rodině mele se jen nóbl samospasitelná, přičinili se o zněmčení t. zv. „lepší“ společnosti; učitel Ryšavý je, čím chcete. On je radikál, klerikál, antisemita, judeista, Čech, Němec, co se mu hodí do krámu. Se židáčky němčí o všecko pryč, dává německé hodiny rozličným těm Icikům a Rebekám, chodí do schůzí radikálních spolků a tleská řečem dra. Rašína i St. Sokola, je členem Cyrillského spolku zpěváckého. Dá se kandidovati pokrokáři do obecního výboru, ale to mu nevadí, aby dělal služebníčka starostovi, jehož nový výbor chce složit. Inu ovšem – epes ráres! Hlavní podporou židovského přílivu je ale starosta Veis, jenž taky mluví česky, ale jen když nadává svým volákům. Tato sežidovštelá hlava obce stará se víc o pohodlí židovských lufťáků a rozličných ajvajpartají ve svém „zámečku“ a svých dvou hospodách, nežli o pořádek v obci. Za jeho starostování celá obec hmotně i mravně zpustla. Zpustlí výrostkové hulákají nezbedně celé noci při harmonikách necudné a oplzlé písničky, že nikdo nemůže klidně spáti, svádějí po krčmách i na ulicích krvavé rvačky, házejí z praků kamením, že několik výletníkův bylo do krve zraněno, a že na 40 takových „mladíků“ ochlazovalo svou horkokrevnost ve Vinohradském okresním vězení. Neradím nikomu, aby šel do Krče na výlet neozbrojen notnou sukovicí, nebo lépe revolverem. Já sám utržil jsem si na výletě z Bráníka do Krče kamenem ránu do nohy, že ještě po 2 měsících mě bolí! Ulice jsou tam po turecku znečištěny hnojisky a splašky, protože každý vychrstne špínu před práh na ulici, třebas pod nohy ubohého výletníka, jenž přišel tam na „čerstvý“ vzduch, ale hrozně zklamán se šátkem u nosu uhání, aby ho moc nenabral. V lesní hospůdce bývalo milo poseděti, pokud nedostala se do rukou židovských. Ale teď odbývají se tam pravidelné rvačky, že člověk neví, kudy by dříve utekl. Co okolní obce utěšeně vzrůstají a valem se zvelebují, klesá zatím Krč za starostování sežidovštělé hlavy obce hůř a hůř, čímž trpí zvláště letní restaurace krčské!
Často slýchám a čítám, že my Čechové jsme otrockého ducha. Nevím, mnoho-li v tom pravdy, ale pravda je to. (…)
Kdo ve smýšlení svém je dvojaký, kdo si neváží svého jmění, rodné půdy, člověk bezkarakterní, špinavý prospěchář, ti všichni nejsou antisemity, lísají se k židovi a zradí třeba vlastní krev.
Leave a Comment