Napsal: Jan Skácel

Pan Jakub Pokorný, redaktor Mladé Fronty DNES, si udělal výlet do politologie.
Dne 14. listopadu se pod titulkem „Triky a hákový kříž“ rozhodl charakterizovat současnou neonacistickou scénu u nás s tím, že se snažil poukázat i na vazby našich neonacistů na zahraničí. Tomuto veledílu věnoval náš nejčtenější deník (nepočítám-li bulvární Blesk) celou stránku, konkrétně A12. Zde je ještě otištěn rozhovor se zástupcem velitele kriminální policie panem Chmelíkem a pak vyjmenování jednotlivých organizací.
Stránka začíná nadpisem „Rafinování neonacisté“, následuje vysvětlení a podtitulek „Kdo je kdo“. Zde je uveden výčet organizací u nás působících. Když pominu onen výše zmíněný rozhovor, kde pan Chmelík vysvětluje pouze postup policie, a zaměřím se pouze na dvě zbývající části, pak se jedná jen a jen o naprostou nekompetentnost pisatele, který píše o něčem, čemu vůbec nerozumí. Přesně tak, jako kdysi psali komunističtí novináři, pro něž všichni, kdo s nimi nesouhlasili, byli fašisté. Nakonec v období 1. republiky nazývali i naše sociální demokraty a národní socialisty sociálfašisty.

Pro pořádek je nejprve nutno si vyjasnit, co je vlastně nacismus. Jedná se totiž o myšlenku uskutečňovanou NSDAP, která byla realizována jako státní ideologie Třetí říše. Jejími duchovními nejdůležitějšími zdroji byly dvě knihy – Mein Kampf Adolfa Hitlera a Mythus 20. století Alfreda Rosenberga. Toto uspořádání vycházelo ze světového názoru etnické nadřazenosti Germánů a v jejich rámci pak Němců. Vše ostatní bylo méněcenné. Anglosasové sice byli méně než Němci, ale oproti ostatním si na tomto žebříčku stáli lépe než například Slované. Nejhůře na tom byli Židé a Cikáni. Za špatné bylo pokládáno rasové míšení. Sňatky árijců s Židy se považovaly za vysloveně zavrženíhodné. Právní reglementace byla uzákoněna tak zvanými „Norimberskými zákony“. Na jejich základě byl za Žida považován každý, kdo měl dva židovské prarodiče.
Nejvyšším strážcem nad rasovou čistotou byla Alfred Rosenberg, Hitlerův zástupce pro ideologii. Ten jako poslední instance rozhodoval v rozporných případech o židovském původu dotyčného. Ironií bylo, že každého, kdo se jmenoval Rosenberg, označil za Žida. Samotnou nesmyslnost tohoto způsobu myšlení je skutečnost, že sami Němci touto čistou rasou nebyli, neboť násilně asimilovali slovanské Prusy a polabské Slovany. Anglosasové jsou faktickými míšenci Sasů a Normanů, částečně také Keltů. Za jediné v této době čistokrevné etnikum bylo možno pokládat Švédy, tam přece jen vlivem určité izolace se uchovala ona čistá nordická rasa. Za nejfavorizovanější neněmecky národ byli pokládáni Dánové, kde nacistický zcela totalitní systém dokonce v roce 1943 povolil obecní volby. Norové již na tom byli hůře. Češi byli považováni za vysloveně nepřátelský národ a jako s takovým se s ním i nakládalo, i když existovaly tendence, aby ti, u nichž byla shledána rasová čistota, byli poněmčeni. Samozřejmě se to netýkalo nacionalisticky orientované inteligence. Ta měla být likvidována. S formou poněmčení určité části Čechů přišel Reinhard Heydrich. Kdo proti tomuto plánu kladl odpor, byli naši Němci. Ti žádali jednoznačné vystěhování. Nechť se proto nediví, že jsme je nakonec vystěhovali my.
V tomto ohledu se nacismus flagrantně liší například od italského fašismu.
Mussolini byl přesvědčen, že krása národa vzniká z pomíšení a velmi ostře se ohrazoval proti antisemitismu. Totéž se týká i autoritativních režimů ve Španělsku a Portugalsku. Četl jsem Francův životopis z pera jeho apologety Felixe Cámary, nenašel jsem tam jedinou antisemitskou řádku. Zato útoky na svobodné zednáře se to jenom hemžilo. Salazar se po celý život snažil o rasovou integraci v rámci své koloniální říše, což pro nacismus bylo principiálně nepřijatelné. Tolik na vysvětlenou. Pokud se tedy někdo u nás snad považuje za nacistu a je českého původu, pak chtě nechtě vůči Němci se považuje za rasově méněcenného.
Nyní se konečně vraťme k článku pana Pokorného. Budu citovat jeho definici pravicového extremisty: „Má vyholenou lebku, nemá práci, má bomber a těžké boty. Nemá naopak vzdělání.“ Protože k nacistům, navíc ještě jak říká rafinovaným, zařadil Národní stranu, Vlasteneckou Frontu a Národní korporativisty, pokusím se odpovědět vcelku.
1. Národní strana se hlásí ke konservativním hodnotám národního obrození, Františku Palackému a většinu svých manifestací končila nebo přímo konala před budovou Sudetoněmeckého sdružení, kde byl vždy deklarován jasným způsobem negativní postoj ke snahám této organizace zvrátit výsledky 2. světové války. V čele této strany je vysokoškolsky vzdělaná žena, která až do nástupu mateřské dovolené byla zaměstnaná na dosti vysokém místě v bance.
Místopředsedou této strany je podnikatel, který dálkově studuje vysokou školu. Předsedou zatím jediné krajské organizace je středoškolský profesor. Většina členů chodí oblečena v oblecích a kravatách, pokud některý z nich má onu „holou lebku“, je to dáno jaksi biologicky.
2. Vlasteneckou Frontu se již pokoušel likvidovat někdejší premiér ing. Zeman. Ten tehdy v roce 1999 byl rozhodnut rozpustit i organizace, které nebyly registrovány, a k nim chtěl přidat i tzv. „soft skinheady“, kam ráčil zařadit právě Vlasteneckou Frontu. Dále mělo jít ještě o rozpuštění Národního frontu Castistů. Dokonce na to nechal zpracovat i vládní zprávu. V ní byla Vlastenecká Fronta označena za české nacisty a Národní front Castistů za české fašisty. Navíc označoval příslušníky těchto řádně registrovaných sdružení div ne za analfabety. V té době jsem byl ve VF tiskovým mluvčím a z nás čtyř, kteří jsme odpovídali za jejich chod, byli tři s dokončeným vysokoškolským vzděláním. Já osobně jsem bomber ani těžké boty nikdy nenosil a přesto, že bych ve svých letech na onu holou lebku měl jakýsi biologický nárok, tak chodím se všemi vlasy. Totéž se týkalo i praporečníka VF, kterého pro tuto skutečnost nikdy nikdo nefotografoval. Vlasteneckou Frontu vláda nerozpustila, pan Zeman se sice plete do politiky z Vysočiny, ale nám již dal pokoj. Pokud se týče onoho nacismu, tak VF byla ve zprávách MV charakterizována jako protiněmecká organizace kdysi začínajících příslušníků hnutí skinhead, která tento rámec překročila. To všechno jsou materiály, ke kterým se lze dopracovat, jenže to by musil pan redaktor Pokorný vykonávat řádně svou novinářskou profesi.
3. Národní korporativisté. Kdyby se pan redaktor obtěžoval navštívit oslavy 28. října pořádané VF na Palackého náměstí v Praze a případně se účastnil i pochodu na Vyšehrad, tak by zjistil, že za toto sdružení vystoupila i jeho představitelka Soňa Vilingerová a to s velmi kultivovaným projevem. Mohl jí třeba položit i několik otázek.
Jenže ono je to jednoduché. Většina novinářů se považuje za jakousi elitu a domnívá se, že už jen z tohoto titulu si může napsat, co chce. Samotná skutečnost, že nacista oslavuje vznik našeho státu dne 28. října je přece absurdita. Vždyť pro nacisty toto období roku 1918 bylo „vražením dýky do zad.“ Označit dle stejně pochybného známkování každého za člověka nemajícího zaměstnání, je další ukázkový nesmysl. Většina lidí této kategorie své povolání má a pokud se náhodou někdo, podle jeho vlastních slov „ocitne na podpoře“, tak se za to trochu i stydí.
Jistě, ne každý má tak atraktivní místo jako pan redaktor, máme však proti němu jednu výhodu: svou společenskou činnost konáme na základě vlastního přesvědčení a ze svých prostředků, Naproti tomu pan Pokorný je jen a jen zaměstnancem německých novin, které píší česky
A pokud vím, tak onen nacismus přece jen stvořili Němci.