Od sametové revoluce či, pokud chcete, sametového podvodu, výběr nechám na Vás, uplynulo již mnoho let. Společnost se transformovala a přizpůsobila novým podmínkám. Změnilo se mnohé a dnes je Česká republika prezentována jako vzor oproštění se od totality. Například americký prezident Bush o nás napsal (v dopisu českému velvyslanci v USA Petru Kolářovi): „Přechod české společnosti k demokracii a k tržnímu hospodářství je příkladem pro celý svět“. Jsme stále dokola ujišťováni, že žijeme v demokratické a svobodné společnosti. Čím více se navenek projevují nedostatky naší demokracie, tím více politici mluví o tom, jak si máme vážit naší svobody a jaké máme štěstí, že nežijeme v totalitě.
Co je to vlastně ona totalita? Ve slovníku cizích slov je definována jako jednotnost či násilím vynucená jednota. Totalitní stát je tedy takový stát, který se snaží pomocí represí svých obyvatel dosáhnout umělé jednotnosti myšlení a projevu. Totalitní stát má ve svých zákonech zakotveny paragrafy omezující svobodu projevu (dnešní ČR), nebo je zakotveny nemá, ale v praxi provádí represivní zásahy proti „nesprávně“ smýšlejícím lidem (bývalý Sovětský svaz).
Zatím poslední obětí našich totalitních zákonů je jednadvacetiletý Antonín Čermák. Pan Čermák byl odsouzen k patnáctiměsíčnímu podmíněnému trestu se zkušební dobou tři a půl roku. Rozsudek zatím není pravomocný, pan Čermák i státní zástupkyně si ponechali lhůtu na odvolání. Podle obžaloby se měl pan Čermák dopustit toho, že na demonstraci za podporu politického vězně Ernsta Zündela údajně reagoval na výkřik „1,7 milionu židovských dětí jste zničili“ slovy „jenom, jenom.“ Pomiňme zjevnou nesmyslnost onoho výkřiku - pochybuji, že by pan Čermák nebo ostatní účastníci demonstrace za svobodu projevu zničili přes milión dětí. Pan Čermák však trval a trvá na tom, že odpovídal kamarádovi na jeho komentář ohledně počtu účastníků demonstrace.
Česká média se čile chopila příležitosti dokázat občanům, že jsou opět státem perzekuováni za své názory a otiskla o případu palcové titulky. Některé deníky se skutečně předháněly ve snaze o předvedení své ubohosti, a tak nadpisy jako „Nácek zapíral“ nebyly žádnou výjimkou. Krátce po zmíněné demonstraci byly podány žaloby na některá média a v současné době se uvažuje o podání řady dalších.
Pan Čermák byl odsouzen na základě paragrafu, který nemá ve svobodné společnosti co pohledávat. Stát ho viní z toho, že vyjádřil svůj názor. Paradoxně se tak mělo stát na demonstraci za podporu svobody slova, která je u nás zaručena Listinou základních lidských práv a svobod. Pan Čermák od začátku trvá na své nevinně a důkazy hovořící proti němu jsou mimořádně slabé.
Celý případ na mě spíše působí dojmem, že se stát snaží kriminalizovat celou demonstraci za podporu Ernsta Zündela tím, že chce v souvislosti s ní někoho odsoudit za každou cenu. Pro stát je těžké připustit, že její pravý smysl spočíval v boji za svobodu slova, která je nejen u nás omezovaná. Stejně tak média nenapíší, že i přes provokace protidemonstrantů, kteří neměli v místě konání co dělat, proběhla celá akce v naprostém klidu.
Nemůžu se zbavit dojmu, že pan Čermák opravdu slouží v tomto případě jako obětní beránek. Rád bych vzkázal všem těm, kteří oslavují zavírání lidí za jejich názory: tento případ zdaleka neskončil. Uvidíme se u soudu.
Národní korporativismus se velmi zajímá o tento případ, který se v širším kontextu netýká jen pana Čermáka, ale všech těch, kteří jsou stíháni kvůli svým názorům. Věřím, že ani vám není lhostejný osud těchto lidí. Brzy budou zveřejněny různé možné druhy pomoci panu Čermákovi a já doufám, že ho podpoříte i vy.

Jiří Petřivalský
(Autor je předseda neoficiálního politického sdružení Národní korporativismus
Narodni-korporativismus@freedom.usa.com)