Ostravský Krajský soud 20. května projednával zajímavý případ. Obžalovaný Petr Dobiáš je obviněn z toho, že v Bedřichově na Šumperku bodl nožem do břicha svou družku, která je ve 32. týdnu těhotenství. Nůž zasáhl i mozek nenarozeného dítěte. Nyní sedmiměsíční chlapeček vrahův útok takřka zázrakem přežil, ale má problémy s hybností pravé ruky a nohy. Podle názoru soudního znalce Igora Fargaše jde v tomto případě o doslova raritní případ přežití.
Ovšem jde o přežití, se kterým si náš liberální právní řád jaksi neumí poradit. Podle soudce řídícího se platnými zákony i judikaturou je plod součástí těla matky a není tedy jasné, zda šlo „jen“ o pokus vraždy těhotné ženy, jak případ kvalifikuje státní zástupce, nebo také o útok s trvalými zdravotními následky na dítě. Podle soudu bude třeba zvážit, do jaké míry se ústavní právo na ochranu života vztahuje i na nenarozené děti. Soudní jednání bylo odloženo na polovinu června, kdy bude vyslechnut rovněž soudní znalec z oboru porodnictví.
Opravdu je mi až líto soudce, který by třeba osobně rád odsoudil brutálního násilníka za útok na dvě osoby, ale náš právní řád mu to dosti ztěžuje. Snad nemůže být sporu v tom, že dítě je další novou existencí, lidskou bytostí, která zasluhuje plnou ochranu svého života. To, že se tak neděje, je v rozporu i s Listinou základních práv a svobod, jež právě obsahuje právo na ochranu lidského života.
Dítě, ani nenarozené, není součástí těla matky jako její srdce, plíce nebo nehty. Útok na těhotnou ženu tedy může být a v tomto konkrétním případě také byl útokem na dvě osoby. Pokus o dvojnásobnou vraždu a to těhotné ženy a nenarozeného dítěte je obzvláště zrůdný a zavrženíhodný. Podle mého názoru by jediným adekvátním trestem byl trest smrti, ten však byl u nás již dávno zrušen.
Co můžeme vůbec čekat od společnosti, která nejhorší škůdce nelikviduje, ale omlouvá a chrání, a bezbranné nenarozené děti likviduje? Nechci předjímat rozhodnutí soudu, ale vůbec bych se nedivil trestu vězení na několik let, bůhví jestli ne ještě podmíněně…
Zákony a jejich realizace jsou vždy odrazem stavu společnosti. Chceme-li tedy změnit justiční praxi, musíme nejprve změnit společenské priority a hodnoty. Pokud tedy chceme, aby zákony a soudy chránily slabé, nenarozené a bezbranné a naopak postihovaly a likvidovaly škodnou lůzu, nezbývá nám než vyčistit řady těch, kteří tuto společnost zastupují, reprezentují a do zákonů promítají její normy života.

David Macháček