Vzhledem k tomu, že se s Janem Skácelem již léta znám, tak si tykáme a tuto formu jsme zachovali i v rozhovoru, který jsem s ním pro AlterMedia vedl. David Macháček

1) Každá z politických stran, jež ve volbách kandiduje, slibuje, že právě ona přinese kýžené zlepšení života občanů, že právě ona je tou pravou volbou atd. Vysvětli nám tedy, proč by občané měli volit Národní stranu, za kterou kandiduješ ty?

Program, který předkládáme, má zcela jasný a všenárodní ráz. Žádná společenská třída ani vrstva v něm není preferovaná. Jasně vymezujeme i práva etnických menšin, které žijí na našem území a zcela nekompromisně říkáme - dost veškeré imigraci. Nestojíme v žádném případě o jakoukoliv formu multikulturní společnosti, protože v ní vidíme zárodek příští občanské války. Proto hovoříme o systému národní a státní pospolitosti. Kdyby zde ony okrajové menšiny nežily, hovořili bychom pouze o národní pospolitosti. Zde chceme, aby dodržovaly naše zákony pod jejichž ochranou žijí a jako menšina respektovali náš způsob života. Stejně nekompromisně pak stojíme i na obhajobě národního státu a nesouhlasíme s žádnou formou evropské federace, historické zkušenosti napovídají, že z toho nic dobrého nekouká. Postupně bychom přišli o svou samostatnost, z ekonomického hlediska bychom se stali cizinci ve vlastní zemi, protože naše hospodářství by se stalo předmětem spekulace nadnárodních monopolů. Někdy žertem říkám putovním pohárem takové hry. Neslibujeme nějaké „super” šťastné zítřky, ale slušný a důstojný život pro každého příslušníka našeho národa. Jedním z našich cílů je i rehabilitace slova politika jako takového.

2) Jak si vysvětluješ dnešní nezájem lidí o politiku, která přece bezprostředně ovlivňuje jejich život? Čím může být tato nechuť způsobena a to zvláště, když tento stav porovnáme se situací tzv. první republiky, kde bylo veřejné angažování věcí běžnou?

Neuvěřitelné finanční skandály, v jejichž pozadí stojí mnohdy ti samí politici, obecná korupce, neschopnost zajistit pořádek, nevymahatelnost soudních rozsudků právě tak jako i nekompetentnost soudů samých, včetně se prokazatelné korupce i v této oblasti, to vše je otřesná bilance, která musí vést k naprostému znechucení občanů. Dnešní stav naprosto nesnese srovnání s první republikou. Náš předválečný stát samozřejmě v mnoha ohledech chyboval také, ale celkově jeho posice a funkčnost byla jednou z nejlepších v Evropě a to přes daleko složitější zahraniční situaci. Celková neschopnost dnešních mocipánů dosahuje opravdu „špičkové” úrovně.

3) Když už jsme u beznaděje a pocitu zbytečnosti práce, necítil jsi ty také někdy něco takového? Například v době, kdy pro nás špatně dopadlo referendum o vstupu do Evropské unie?

Pokud člověk něco dělá z přesvědčení, neměl by se nechat znechutit. Co by měli říkat ti idealisté, kteří stáli u kolébky našeho národního obrození? A pro ty, kteří politiku hodnotí jen z hlediska bezprostředního úspěchu, mám následující úsloví, které si opravdu nevykládám jako nějaké těšínská jablíčka: „V politice není nikdy nic definitivně ztraceno, ani vyhráno”. Nakonec jen slaboch zoufá při každém neštěstí.

4) Jak reálně hodnotíš vaše volební šance a mohl bys našim čtenářům prozradit něco z chystané předvolební kampaně?

Základní problémem zůstává, v jakém rozsahu se nám podaří voliče oslovit, zda se s nimi v potřebném rozsahu dostaneme do kontaktu. Při naprosté apatii lidí, kteří v důsledku toho jsou vázání na oficiální sdělovací prostředky, se může stát, že řadový občan nebude vůbec vědět, že kandidujeme. Pokud se ve vědomí muže z ulice dostaneme do hry, pak již existujeme. A je lhostejno, jak na nás bude z počátku pohlížet. Ona totiž ta propaganda proti nám se může přes noc otočit úplně obráceně a pak mohou všichni zaprodaní již říkat, co chtějí. Nikdo jim nebude už nic věřit, dokonce ne ani tehdy, když budou mluvit pravdu. Prostě zjistí, že jednou provždy ztratili důvěru. Dnešní propaganda proti nám pracuje zatím tím nejlepším způsobem. Nemluví o nás téměř vůbec. A to je pro nás to nejnebezpečnější.

5) Veškeré politické angažování je (nebo by alespoň mělo být) především prací pro budoucnost. Jak vnímají tuto tvoji aktivitu tvoje děti?

Dcera (33) to bere na vědomí. Syn (23) se o politiku zajímá pasivně, občas také přes Landovy písničky. Zatím necítí nijakou potřebu se politicky angažovat. A já to nějak chápu. V rodině mé ženy i mojí vlastní se angažovaly již dvě generace přede mnou. Když započítám sebe jako generaci třetí, tak si nakonec říkám, proč by si ta čtvrtá od toho nemohla odpočinout. I když v případě syna si tím do budoucna nejsem tak úplně jistý.

6) Jak se ty osobně, jako bývalý politický vězeň bolševismu, díváš na vyrovnání naší společnosti s její komunistickou minulostí?

Opravdu se nerad odvolávám na Židy, ale chápu Mojžíšův postup spočívající v tom, že nechal vlastní národ chodit 40 let po poušti, aby vymřeli všichni ti, kdo poznali egyptské zajetí. Bylo to prostě úspěšné řešení. Problém komunismu, lépe řečeno jeho praxe, nespočívá ve skutečnosti, že tato strana působila více či méně jako zločinecká organizace, to je nesporné, ale to nejotřesnější je konstatování, že za čtyřicet let podlomila sebevědomí národa. Šok z roku 1968, ve kterém jsem zjistili to, co jsme sice věděli, ale nechtěli si připustit - totiž že jsme obyčejnými otroky v rámci sovětského imperia, nás pronásleduje dodnes. To, že jsme v této situaci, je mimo jiné dáno i dnešním věkem rozhodující generace - lidmi mezi čtyřiceti až šedesáti lety. Ti až na vzácné výjimky jsou víceméně produktem onoho bolševismu v jeho služebné servilní podobě. A úspěšně tím zamořují část mladé generace. Hovořím-li o těch mladých, pak v jejich co možná nejrychlejším nástupu vidím naší historickou šanci. Jen to nesmějí být lidé typu JUDr. Stanislava Grosse. Zde nejde o to, že to je sociální demokrat, ale o celý jeho lidský rozměr.
Za nejhorší nebezpečí fungování komunistů na politické scéně vidím ony, kteří působí v jiných politických stran, protože tam roznášejí mor bolševické morálky. Nejvíce těmito lidmi je zamořena ČSSD. To je i příčina naší naprosté servility směrem k Bruselu. Ti, jež zůstali v KSČM, jsou alespoň čitelní, členská základna stárne a přestává být aktivní. Jejich poslední volební úspěch byl formou protestu proti současnému stavu, navíc byl dán velkou volební neúčastí. Nebezpečí druhé vlny komunistické revoluce bude v něčem úplně jiném.

7) Zřejmě se shodneme na tom, že dnešní imigrace je kýmsi řízena. Dovolíš si v tomto rozhovoru ony řiditele identifikovat?

Můj zesnulý přítel, historik dr. Klimek, charakterizoval naší dobu jako novodobé stěhování národů. Z dnešního hlediska mají na imigraci největší zájem různé levicové revoluční skupiny
anarchisty počínaje a trockisty konče. Trockisté, kterých sice není mnoho, ale na rozdíl od anarchistů jsou ideologicky fundovaní vidí, ve stavu dnešního světa předobraz příští světové revoluce, která se uskuteční podle někdejších představ Lva Davidoviče Bronštejna - Trockého
a nikoliv podle toho, jak byla realizována Vladimírem Iljičem Uljanovem - Leninem. Trockisté se opírají o předpovědi svého učitele, který celkem úspěšně předpověděl konec sovětské socialistické epochy s tím, že se bude nutno vrátit k Marxovu učení světové revoluce. Zde je nutno připomenout, že druhá etapa takové sociální revoluce by byla daleko krvavější než ta první a to už je o co říci. Její proletářský charakter by byl snouben s terorem všech přistěhovalců a znamenal by materiální i duchovní zkázu Evropy a severní Ameriky, což by svým způsobem byl konec světa.
Ti, kteří dříve na oné globální a multikulturní společnost a tím i migraci měli eminentní zájem, ať již jejich důvody byly jakékoli, pomalu tento projekt opouštějí, protože si uvědomují, že by byli na ráně také a možná, že hned první. Tragedie celé věci spočívá v tom, že současná Evropa nemá morální schopnost se bránit. Toto odhodlání je vidět na Američanech, jenže ti se zase pro změnu chovají jak sloni v porcelánu. Kdo, kdy a v jakých podmínkách by po zničení euroamerické civilizace převzal řízení tohoto světa, je přece jen otázka delší budoucnosti.

Jak hodnotíš Občanskou demokratickou stranu, která před minulými volbami přišla s programem obrany národních zájmů vzhledem k její dnešní politice?

Někdy mi obhajoba národních zájmů této strany připadá trochu bezzubá. Druhou, trochu komickou záležitostí, je skutečnost, že o vstupu do EU rozhodla, alespoň podle následných průzkumů, právě většina voličů ODS. Na levici a to včetně voličů ČSSD takové nadšení pro EU nebylo. Navíc ekonomický program ODS má výrazně liberálně kosmopolitní rysy, oni se dívají na pohyb kapitálu jako globální záležitost a to vytváří z hlediska zachování národního státu a jeho vlastní funkčnosti dost nebezpečný precedent. Mnohem dále již jde president, který se vyjadřuje k těmto problémům zcela jasněji. U něho jsou kriteria hodnot již přesně vymezena. Odmítá pojem občanské společnosti, protože je to zprofanovaný termín, odmítá multikulturní společnost, zaujímal evidentně negativní postoj k tzv. euroústavě a to již od samého začátku, zde zcela jednoznačně předběhl relativně opatrná stanoviska ODS. Nakonec, když jsme odhlasovali vstup do EU, udělal si výstup na Blaník a tam připíjel pivem, což má v sobě nesporně symboliku. Pochybuji, že třeba v takových dimensích myslí například předseda senátu MUDR. Sobotka.

9) Víš, že se my dva často neshodneme v názoru na sociální politiku, kde ty kladeš dle mého až přílišný důraz na roli státu. Mohl by jsi tedy říci, kde podle tebe role státu v této oblasti začíná a kde končí?

Z mého hlediska jde o několik úhlů pohledů. Stojíme-li v politické části programu na jasně deklarovaném národním státu českého národa a s ohledem na menšiny hlásáme, jak již bylo uvedeno, národní a státní pospolitost, pak se také podle toho musíme chovat. Nemůžeme totiž připustit, aby na jedné straně byl okázalý přepych a na straně druhé aby naši čeští lidé byli pod úrovni důstojného života, který chceme přislíbit. Nakonec toto pro Němce a Francouze, mluvím v etnickém slova smyslu, dokázali oba sociální státy na určité úrovni zaručit. Že mají problémy s přistěhovalci, kteří nastavují neustále ruku a hovoří o diskriminaci a odmítají respektovat způsob života národů, u kterých jsou z historicko časového hlediska fakticky ještě stále na návštěvě, je jasným signálem, ze kterého bychom si měli vzít ponaučení.
Druhou skutečností je, že prakticky se obnovuje soukromé podnikání a my musíme naše podnikatele dokázat chránit. A to nelze způsobem - dělejte si všichni, co chcete. Musíme vybudovat národní podnikatelskou sféru nejen sebevědomých, ale i národně uvědomělých lidí. Pokud to nedokážeme, nebudeme ve vlastní zemi doma.
A konečně za třetí: bezbřehý liberalismus zapříčiňuje prorůstání podnikatelské sféry zločineckými mafiemi. Při slabém státu - to budiž vzato jako odborný termín - tomu nezabráníme, poučení bychom si v tomto směru měly vzít z USA. A mezinárodní monopoly pracují dnes všemi možnými způsoby a na nic se neohlížejí. Tyto věci však vylezou na povrch jen občas. Klasickým případem je třeba krach americké společnosti ENROM. Nakonec i u tak vysloveně seriozní firmy jako je Volkswagen jsme se nedávno setkali s úplatkářstvím. Samozřejmě zavést ve státě - v našem státě - pořádek bude zřejmě nutné provést s jinými lidmi v čele.

10) Jaký úkol v poslanecké sněmovně by měli plnit případní poslanci zvolení na nacionální kandidátce?

Předně řádně vykonávat svou poslaneckou funkci, tj. podílet se na tvorbě zákonů, být neustále v kontaktu s voliči a to nejen své strany, být imunními vůči korupci, nebát se a nikdy nezapomenout na své národní kořeny. Myslím, že by tento výčet postačil.

11) Co pro tebe konkrétně znamená, když se prohlásíš za nacionalistu? Jde více o vyznání citu nebo o přihlášení se k práci na vytváření či obraně čehosi?

Asi mne někdo prohlásí za Bůh ví co, přinejmenším za sociálního darwinistu, ale je to přirozený hlas krve, sounáležitost s národem, se kterým vyrůstám. Kdyby toho nebylo, asi těžko by řada Poláků, Čechů, Italů žijících v USA po několik generací se neustále hlásila ke svému národu a ke své vlasti. Říkám-li ke své vlasti, tak myslím vlast svého původního národního já, vlast své národní identity. Protože pojmově by vlastí měla býti pro ně USA, tedy země, kde se oni již narodili. A oni přesto když přijedou do země svých předků většinou tyto vazby nalézají a jsou ve stavu určitého rozdvojení. Tento stav nesmírně prožívali naši poúnoroví exulanti, kteří na příklad si USA nesmírně vážili, protože zde nalezli právo na nový slušný život. A ony další generace v tom pokračují. Svůj návrat domů prožívali
a prožívají naši volynští Češi, kteří sice již v důsledku mnoha generačnímu odloučení mluví naší mateřštinou nedokonale, ale svůj jazyk nikdy neopustili. V tom je fenomén nacionalismu, fenomén, který vychází z přírody a který nevyvrátí žádné nesmysly o světové globalizaci a multikulturní společnosti.

12) Strana, jímž jsi volebním lídrem, hovoří o možnosti vystoupení naší země z Evropské unie. Jak ty sám tuto možnost hodnotíš a co by k takové situaci případně mohlo vést?

Zde bude rozhodující sám život. Řada států, dnes i těch velkých, již přestává dodržovat pravidla hry, na kterých se usnesly. V důsledku současné vnitropolitické krizi ve Francii budou Francouzi musit zrušit řadu závazků, které k EU mají. Britský postoj je jasný, tam o politickou integraci a euroústavu nikdo nestojí. Pak se již poměrně lehko pokládá otázka: k čemu ten nesmyslný byrokratický slepenec vlastně slouží? A následně již to půjde ráz naráz - byrokraty z Bruselu pošleme do penze, uzavře se deklarace o spolužití národních států a ekonomické a politické formě spolupráce. V ekonomické oblasti samozřejmě určité rozpory budou vždy, ale nikdy to neskončí problémem konce samostatnosti jednoho či druhého.

13) Děkuji za rozhovor a je ještě něco, co by jsi chtěl na závěr vzkázat našim čtenářům?

Nebát se a nekrást!