Poslaneckou sněmovnou prošel na několikátý pokus zákon o tzv. registrovaném partnerství homosexuálních párů. K tomu, aby byl zákon schválen, musí ještě získat podporu senátu a podpis prezidenta. O registrovaném partnerství bylo již napsáno mnoho věcí z táborů příznivců i odpůrců zákona. Homosexuálové argumentují jakousi jejich údajnou diskriminací. V kontrastu s tím vyznívají slova v současnosti nejznámějšího homosexuála Vladka o tom, že jsou Češi tolerantním národem a že u nás neexistuje žádná diskriminace homosexuálů, poněkud podivně. Odpůrci argumentují tím, že homosexualita není dědičná, což je mnohokrát prokázaný fakt, viz. americké výzkumy genetické podmíněnosti homosexuality. Mluví o negativním dopadu registrovaného partnerství na klasický model rodiny a o mnoha dalších věcech. Tvrdí, že jde o pouhý první krok a že bude následovat žádost o adopci dětí. Vývojv ostatních zemích by tento názor potvrzoval. Ostatně méně známá polovička našeho v současnosti nejmedializovanějšího páru Vladko - Robert mu dává za pravdu, když do rozhovoru řekl: „Pokaždé se s Vladkem smějeme, když se nás někdo zeptá, kdo z nás dvou je máma a kdo táta. My to nedělíme. Až si adoptujeme děti, budeme prostě dva tátové.“
Musím říct, že mi tento postoj přijde poněkud arogantní. Zákon o registrovaném partnerství ještě není zdaleka schválen a Robert již hovoří o adopci dětí jako o samozřejmosti. Smutné na tom je, že má pravděpodobně pravdu. Náš politicky korektní parlament zřejmě schválí jakýkoli „tolerantní“ zákon bez ohledu na společenské důsledky. Možná ne hned, ale přijde to.
Dnes tu však nechci rozebírat důsledky adopce dětí homosexuálními páry (ostatně se obávám, že k tomu budu mít v blízké budoucnosti lepší možnost). Nechci rozebírat argumentaci odpůrců registrovaného partnerství, protože k tomu bylo již napsáno mnoho a mnoho. Nechci zde rozebírat otázku, proč by registrované partnerství nemělo být povoleno. Místo toho bych zde položil otázku jinou - proč by registrované partnerství mělo být povoleno?
Než se dostaneme k samotné otázce, je třeba si definovat vztah současné společnosti k homosexualitě. V minulosti byli jistě homosexuálové terčem nenávisti a zášti většinové společnosti. Homosexualita byla ilegální, byla považována za nemoc a homosexuálové byli kvůli svojí orientaci pronásledováni.
Dnes už však nic z toho dávno neplatí. Homosexualita je dnes tolerovaná, a když si pročítám média, tak se neubráním dokonce termínu podporovaná. Většina společnosti proti homosexualitě nemá výhrady a nevadí jim. Homosexuálové mají své kluby, své lobbyistické zastoupení a mají naprosto stejné šance k dosažení úspěchu jako každý jiný. Nikdo je pro jejich orientaci nevyhazuje z práce, ani je nezavírá do vězení. Mají tedy stejná práva jako kdokoliv jiný. Položme si tedy otázku, proč by měli dostat práva navíc? Proč by měli být zvýhodněni oproti většinové společnosti? Samotní homosexuálové argumentují mnoha různými nesmysly, které si teď podrobněji rozebereme.
Pro všechna jejich tvrzení je dána premisa, že potřebují právní úpravu registrovaného partnerství, protože nemají jinou možnost jak…
1. Dědit po partnerovi. To je samozřejmě hloupost. V ČR totiž existuje cosi, co se nazývá poslední vůlí. Každý může rozdělit svůj majetek v poslední vůli zcela podle svého přesvědčení.
2. Dozvědět se v nemocnici bližší informace o stavu svého partnera. Pro tyto případy zde existuje plná moc. Kdykoliv můžete napsat, že dáváte plnou moc tomu a tomu člověku k tomu, aby mohl nahlížet do vaší zdravotní dokumentace. Tato plná moc může mít samozřejmě neomezenou časovou působnost a může se vztahovat prakticky na cokoliv. Je možná poněkud nepraktické tuto plnou moc vypisovat předem, ale když má někdo tyto obavy, tak to pro něj jistě nebude vážnější problém, ostatně „registrační obřad“ zabere podstatně více času.
3. Homosexuálové používají i další argumenty podobně scestného typu. Je zbytečné je všechny rozebírat, protože zůstává pravdou, že VŠECHNO podstatné, co je uzákoněno v zákoně o registrovaném partnerství, je již fakticky obsaženo v současném právu. K tomu, aby se homosexuálové domohli práv, která mají manželé, nepotřebují registrované partnerství ani mít v občanském průkazu v kolonce stav zapsané registrovaný. Stačí jen trochu myslet.
Nyní se vrátím k původní otázce. Proč by registrované partnerství mělo být povoleno? Homosexuálové nejsou diskriminováni ani společensky ani právně. Proč jim tedy dát nadstandardní výhody oproti většinové společnosti? Stát jistě chrání homosexuály více než dobře. Je tedy správné, aby stát uděloval menšinám další speciální výhody, které nemají morální ani racionální opodstatnění? Myslím, že ne.

Jiří Petřivalský

(Autor je předseda neoficiálního politického sdružení Národní korporativismus
Narodni-korporativismus@freedom.usa.com)