Lidové noviny dne 19. listopadu otiskly pamflet spisovatele Ivana Klímy s názvem Naši náckové, možná některý z našich čtenářů tento skvost viděl. Publikujeme dvě reakce na jeho lži a o případném dalším postupu vás samozřejmě budeme informovat. Redakce

Psaní Lidových novin se dostalo na úroveň padesátých let.

Lidové noviny se zase jednou vyznamenaly. V rubrice zvané Poslední slovo pod názvem Naši náckové daly dne 19. listopadu letošního roku prostor spisovateli Ivanu Klímovi, který provedl na základě vyjádření občanského sdružení Tolerance trapnou exkurzi do sféry toho, co je tak rádo nazýváno pravicovým extremismem. Nemíním se zde zabývat výše uvedeným sdružením, to by bylo pod moji úroveň, ale pouze dotyčným článkem.
Cituji z Lidových novin: „Máme zde několik extrémních seskupení. Zpráva zmiňuje: Národní sjednocení, České hnutí za národní jednotu, Vlasteneckou frontu, Národní stranu či Dělnickou stranu. Jejich projevy jsou známé. Demonstrace s hesly Čechy Čechům a Nic než národ. Hanobení židovských hřbitovů nebo nápisy Cikáni do plynu nejsou v tomto období zmíněny. Hlavní činnost spočívala v pořádání koncertů, kde se zpívaly rasistické a bojové písně. Naši neonacisté se čile stýkali s představitel podobných (mnohem silnějších) hnutí v zahraničí, především v Německu.”
Dále již autor pokračuje víceméně samostatně, když hovoří o tom, že tato hnutí chovají společnou nenávist k demokracii, používají nacistické symboly a vyjadřují obdiv nacistickým vůdcům, obvykle těm nejzločinnějším.
Všechny tyto nesmysly týkající se uvedených organizací jasně hovoří o odborné úrovni
i znalosti celé problematiky pana Ivana Klímy, právě tak jako o úplném novinářském diletantismu Lidových novin a to již jen proto, že si u takovýchto publicistů mohou vůbec něco objednat.
Nyní k samotnému obsahu. Všechny zmíněné organizace jsou zcela legální, ve čtyřech případech jde o řádně registrované politické strany, u Vlastenecké fronty jde o řádně registrované občanské sdružení.
Podrobněji k jednotlivým subjektům: Národní sjednocení se na svém ustavujícím sjezdu přihlásilo k odkazu stejnojmenné strany z období 1. Československé republiky, jejímž předsedou se stal první ministerský předseda ČSR dr. Karel Kramář. Poslanci této strany Ladislav Rašín a Vlastimil Klíma organizovali v roce 1938 Výbor na obranu republiky,
v listopadu 1938 ještě s poslancem této strany Františkem Schwarzem vyhlásili v parlamentě při projednávání Mnichova státoprávní ohrazení proti těmto událostem. Ladislav Rašín byl nacisty odsouzen k trestu smrti, rozsudek byl změněn na 15 let vězení, z koncentračního tábora se však již nevrátil. Zemřel těsně před osvobozením v březnu 1945. Vlastimil Klíma byl za nacistů rovněž vězněn, pouze však krátce, zato mu to plně vynahradili komunisté. Ve zcela inscenovaném procesu s tak zvanou „Zelenou internacionálou” byl v roce 1951 odsouzen k doživotí.
Podle nejnovějšího vyjádření politologa Miroslava Mareše, který napsal rozsáhlou knihu
o pravicovém extremismu a radikalismu, se v případě dnešního Národního sjednocení jedná
o nacionalistickou stranu s krajně katolickým zaměřením. Co má český nacionalismus
s krajně katolickým zaměřením společného s německým nacismem? To snad ví jen pan Ivan Klíma, popřípadě autorský kolektiv Lidových novin.
České hnutí za národní jednotu je politickou stranou hlásící se k odkazu 1. Československé republiky a stojí jednoznačně za zachování tak zvaných Benešových dekretů. Ve většině případů jde o akty „Londýnského státního zřízení,” jež nám zajistily mezinárodní uznání nepřerušené státní kontinuity. Jedním ze základních principů je odsun sudetských Němců, který toto hnutí považuje za definitivní a neodvolatelný.
Vlastenecká fronta je i z hlediska zprávy ministerstva vnitra z předminulých let označena za protiněmeckou organizaci. Její činnost spočívá v organizaci vlastivědných výletů (např. na Blaník) či tématických přednášek, na kterých vystupují univerzitní profesoři, publicisté
a historici. Jejich jména až na jedno neuvedu, nestojím o to, aby se vůči ním uplatňoval stávající mediální teror, byť prozatím jen v rukavičkách. To jedno jméno je Jaroslav Boček, scénárista, spisovatel a publicista, jednu dobu šéfredaktor Svobodného slova. Ten přednášel o Národně socialistické straně a to jak z hlediska minulosti, tak i budoucnosti. Tento vysoce vzdělaný a čestný člověk zemřel 15. března 2003.
Mimo to pořádá Vlastenecká fronta častá vzpomínková shromáždění, příkladem budiž třeba několik v Mělníku k uctění památky zdejšího rodáka Viktora Dyka. Samozřejmě každoročně pořádá vzpomínku na 28. říjen. V posledních letech se tak děje na Palackého náměstí v Praze pod sochou otce národa Františka Palackého, po projevech se odebere shromáždění průvodem na Vyšehrad, kde vzpomínková slavnost končí. Inu, podle Lidových novin je to zřejmě nacismus jak vyšitý.
Národní strana se hlásí k ideovému odkazu Františka Palackého. Minulého roku organizovala protestní shromáždění proti zřízení pražské sudetoněmecké kanceláře a to přímo na místě samém, zatímco co pan senátor Ruml tuto věc uvítal. Letos uspořádala společně s Dělnickou stranou manifestaci k 28. říjnu na Václavském náměstí, na které promluvil i zástupce Českého hnutí za národní jednotu. Dělnická strana pořádá v pohraničních oblastech řadu besed, kde jasně říká své NE sudetským Němcům.
Zajímalo by mne proto, kdo vlastně má k těm nacistům blíže, jestli my, čeští nacionalisté, nebo ti, kteří se sudetským Němcům omlouvají. Oni totiž naši Němci nikdy náš samostatný stát nepřijali. V roce 1935 jich volilo SdP 70%, v roce 1938 pak již 90%. Tato strana byla přímo expositurou NSDAP a také se s ní následně sloučila.
Zmiňované heslo “Nic než národ” je heslo pocházející od Františka Palackého, v roce 1935 jej přijalo jako nadstranické Národní sjednocení. Heslo Čechy Čechům používáme, protože nechceme, aby o osudu naší vlasti rozhodovaly mezinárodní spekulativní bankovní instituce
a učinily tak z našeho národního bohatství putovní pohár při změně vlastnických vztahů. Také nehodláme dlouhodobě připustit, aby o našem životě rozhodovali byrokrati z Bruselu, kteří vytvořili předpisy o obsahu 97.000 stránek
Český nacionalismus byl vždy obranného charakteru. A hlásil-li se k nacionalismu Palacký, Kramář, Alois i Ladislav Rašínové, pak nevím, proč bychom se k němu neměli nebo dokonce nemohli hlásit i my. I někdejší předseda Národně socialistické strany Dr. Petr Zenkl řekl
u příležitosti padesátiletého výročí jejího založení v roce 1947 v Dobříkově, že nikterak nezastírá, že vznik této strany byl vyjádřením radikálního nacionalismu. Historické zkušenosti nás učí o rozpadu velkých říší, navíc vyjádřeno slovy Immanuela Kanta je každý superstát ztělesněním despotismu.
Ve zmíněném článku se hovoří o pořádání různých koncertů, kde se hrály rasistické a bojové písně. Žádná z výše uvedených organizací takovéto koncerty nepořádá, ani se jich nezúčastňuje. Lidové noviny se zřejmě budou muset obrátit na jiné adresy. V dalším se pak autor zabývá Norimberským procesem a koncentračními tábory.
Co k tomu všemu dodat? Redakci Lidových novin by se vlastně člověk neměl ani příliš divit. Píší sice česky, ale jejich majitel je poněkud z jiných končin. A tam nikdy české nacionalisty rádi neměli. Jen to neustálé dlouhodobé primitivní lhaní je trapné. Avšak nepochází vlastně
z oněch končin výrok již téměř klasický, že stokrát opakovaná lež se nakonec stane pravdou?
Pokud se týče autora samého, je jeho psaní zřejmě nostalgickou vzpomínkou na mladá léta. Kde jsou ony doby, kdy se v rámci boje proti třídnímu nepříteli označilo za fašismus všechno - buržoasní nacionalismus, liberální demokracie, kosmopolitismus a třeba i abstraktní umění.
Mě osobně soudili 12. ledna 1962, tedy již v letech tak zvaného „tání”. Bylo po XXII sjezdu KSSS, uvěznění ministra vnitra Baráka a nakonec i po projevu Antonína Novotného, který prohlásil, že bude zbourán pomník J.V. Stalina. Přesto mne stačili obžalovat z propagace buržoasní republiky, velebení c.k mocnářství a nakonec vlastně šlo i o onen fašismus.
S l. republikou souhlasím, k Rakousku - Uhersku jsem se dostal na základě styku s jedním heraldikem propuštěným z bolševického kriminálu, který byl monarchistou. Jak se z toho vyklubal fašismus, mi není dodnes známo.Výsledkem byly dva roky nepodmíněně.
Ostatně stačí vzít do rukou komunistický tisk z doby 1. republiky. Tam soudruzi označili za sociálfašisty i sociální demokraty a národní socialisty. To se to krásně a pohodlně psalo. A jak se hezky veršovalo. Pak se to však nějak přetrhlo.
V roce 1967 se povedlo, že pan Ivan Klíma, společně s Ludvíkem Vaculíkem a Milanem Kunderou poněkud nerozvážně pohovořili na sjezdu spisovatelské organizace a z rozhodnutí nejvyššího mocipána byli z komunistické strany vyloučeni. Čtvrtý z nich Pavel Kohout
z vůle Antonína Novotného vyvázl nakonec jen se stranickou důtkou s výstrahou. A to bez ohledu na to, že jeho projev, lépe řečeno přečtení Solženicynova dopisu, mělo za následek odchod tajemníka ÚV KSČ Jiřího Hendrycha ze sjezdu. Zřejmě si při posuzování Pavla Kohouta tehdejší soudruh první tajemník a president s dojetím vzpomněl na slova jeho písně ze stejnojmenného filmu „Zítra se bude tančit všude, až naše vítězné vlajky rudé na stožáry světa vyletí”, nebo jej snad zachránil onen slavný verš „v jedné ruce držím pero, v druhé třímám revolver”?
V roce 1968 nadešel konec hromovládce a naši protagonisté se opět vrátili coby vítězové do lůna rodné strany, Pavel Kohout se dokonce stal předsedou stranické organizace ve Svazu spisovatelů. Nové vedení však mělo jepičí život. Následkem známých událostí došlo
u dotyčných pánů spisovatelů k definitivnímu rozchodu se stranou, dva z nich dokonce nalezli útočiště u těch zločinných imperialistů, proti nimž třímal Pavel Kohout revolver.
Léta utekla, vítězné vlajky rudé na stožáry světa nevyletěly, jen pan Ivan Klíma píše způsobem, jako by se nic nezměnilo, zřejmě pod vlivem hesla „papír snese vše”. A vzpomíná koncentráky, nacistické samozřejmě. Já s ním souhlasím. Měl jsem tam dva strýce, jeden se vrátil, ten druhý ne. Ale tyto koncentráky si vymysleli jen a jen Němci. Nacismus byl přece výtvorem německého národa, něco, co mělo zajistit jeho rasovou nadřazenost, jíž se my čeští nacionalisté celou historii bráníme.
Jenže ony zde byly posléze také koncentráky československé. Ty vznikly jen a jen
z rozhodnutí rodné strany. Začalo to již po Únoru 1948 zřizováním táborů nucených prací, kam se zavíralo nikoliv rozhodnutím soudu, ale na podkladě správních rozhodnutí vycházející z vůle či lépe řečeno zlovůle nových neomezených stranických vládců. A pak začaly procesy.
Na popravišti skončilo přes 270 lidí, mezi nimi i sociální pracovnice Milada Horákova, kterou se jako matku neodvážili popravit ani nacisté. Aby toho nebylo málo, justiční vraždy se přesunuly i k soudruhům komunistům. A tak došlo k popravě 11 vysokých bolševických funkcionářů, kteří si nic jiného nezasloužili, ale byli popraveni za něco, co skutečně neudělali. Zde státní bezpečnost rozměrem své činnosti překonala i gestapo.
Ty koncentráky si nedovolím srovnávat, byl jsem tam celkem krátkou dobu. Moje matka tam strávila deset let, můj nevlastní otec rovněž a vrátil se s podlomeným zdravím. Přesto je ale možné, že ty nacistické byly horší, a to i s ohledem na válečnou situaci. Ale jedno je nutno opakovat, totiž že tvůrcem těchto našich poněkud nevkusných zařízení byla strana, ta strana jejímž členem byl i pan Ivan Klíma, byť si dnes svou občanskou odpovědnost vůbec nepřipouští. Kdyby totiž tuto odpovědnost dnes měl, tak by své články nepsal s rozměrem
a “objektivitou” novináře padesátých let, ale faktograficky by se se skutečností, o které chce psát, předem seznámil.
Nikdy jsme si s Petrem Cibulkou nepadli do oka, přesto však začínám vážně uvažovat nad jeho výrokem - „komunista zůstane komunistou i kdyby trakaře padaly.”

Jan Skácel, člen Vlastenecké fronty a Českého hnutí za národní jednotu

Reakce na článek Ivana Klímy v LN

V pátečních Lidových novinách (19.11.2004) se Ivan Klíma ve svém článku „Naši náckové“ zabývá „pravicovou extremistickou scénou“ s odkazem na zpracovanou zprávu občanským sdružením Tolerance.
Mezi politické subjekty, které označil jako neonacistické, zařadil i Dělnickou stranu. Neonacisté prý pořádají rasistické koncerty, rovněž však hanobí židovské hřbitovy nebo používají nápisy cikáni do plynu a nosí nacistické symboly.
Chtěl bych pana Klímu upozornit na skutečnost, že Dělnická strana (DS) je řádně registrovaným politickým subjektem, jehož představitelé ani členové neorganizují žádné rasistické koncerty, ani ve svém volném čase neběhají s kladivem po hřbitovech a rovněž s proticikánskými hesly nechodí po městech či obcích. Naše politická činnost spočívá v přesvědčování občanů o nutnosti výměny stávající politické garnitury, o naplňování volebního programu, který je podle našeho názoru v souladu se zájmy většiny občanů České republiky.
Je velice jednoduché někoho označit za rasistu a neonacistu, onálepkovat ho v očích veřejnosti jako škůdce. Myslím, že tuto zkušenost má autor z minulého režimu a proto mne překvapuje, že se sám chová jako normalizační kádrováci. Byl bych proto velice rád, kdyby se nám pan Klíma veřejně omluvil za výše zmiňovaný článek. Odmítáme slova neonacisté a rasisté. Pokud budeme zmiňováni jako vlastenci nebo chcete-li nacionalisté, s tím rádi souhlasíme, neboť vlast a národ je u nás na prvním místě.

Tomáš Vandas, předseda Dělnické strany