Přinášíme vám slibované projevy z pátečního shromáždění před velvyslanectvím Republiky Chile, jehož účastníci si připomněli devadesáté narozeniny generála Pinocheta. V písemné formě však máme k dispozici pouze dva ze tří přednesených projevů, protože David Macháček, předseda Vlastenecké Fronty, hovoří zásadně spatra.
redakce

Projev Martina Čejky, předsedy místní organizace Národního sjednocení Praha

Dobrý večer dámy a pánové,

Dovolte mi, abych vás jménem MO NSJ Praha přivítal na dnešním setkání a poděkoval vám za vaši účast.
Jsme zde, abychom vyjádřili vděk osobě, která v době komunismu dodával mnoha lidem i v naší zemi odvahu a naději v boji proti nejzvrácenější ideologii v dějinách lidstva. Generál Augusto Jose Ramon Pinochet Ugarte je příkladem toho, že proti komunizmu lze bojovat a že se musí bojovat. Komunismus není mrtev, rudý démon není zahnán do pekla, požaduje další a další oběti. Proč by nám měl být blízký člověk ze vzdáleného Chile? Protože komunismus je internacionální, nezná hranic. Proto byl boj generála Pinocheta i naší bojem.
Komunistická hydra se dnes opět v naší zemi sápe k moci. Snaží se pomalu ale jistě odstraňovat i poslední papírové překážky, které jí stojí v cestě. To jí nesmíme dovolit!
100.000.000 obětí komunismu! Jak si vůbec někdo může dovolit obviňovat generála Pinocheta, že proti tomuto zlu zasáhnul, nebo že zasáhnul nepřiměřeně! Ano, Salvador Allende byl zvolen demokraticky, stejně jako Hitler v Německu. Socialista Allende se nakonec sám zastřelil, zbraní na níž vyryt nápis: „Salvadorovi, příteli a soudruhovi ve zbrani, věnuje Fidel Castro.“ Možná se levičákům a liberálům stýská po obětech, ke kterým by došlo, kdyby generál Pinochet nezasáhnul. Na lidech jim koneckonců nikdy nezáleželo.
I někteří levicoví historici dnes připouštějí, že si režim generála Pinocheta vyžádal 3.000 obětí, a ne desetinásobky či dokonce stonásobky, jak uváděla komunistická propaganda. Jednu třetinu obětí tvořili stoupenci generála, kteří zemřeli za svobodu Chile. Oproti tomu komunisté například jenom v Katyni zabili během několika dní dvakrát více lidí, než Pinochetovi vojáci za 17 let jeho vlády. Generál Pinochet vyslovil několikrát lítost nad smrtí nevinných lidí, ale byla to válka. Ve válce, bohužel, umírají i nevinní.
Tuto neděli uplynulo 30 let od smrti dalšího bojovníka za svobodu, generála Francisca Franca, z Boží milosti caudilla Španělska. Ten ve své závěti napsal: „Pamatujte, že nepřátelé Španělska a křesťanské civilizace bdí. Bděte proto i vy, obětujte své osobní zájmy nejvyšším zájmům vlasti a španělského národa.“ Je to výzva i pro nás, protože boj proti komunismu není jen záležitostí Španělska nebo Chile.
V zdánlivě marném boji nám mohou být nadějí slova generála Pinocheta, který, když na něj činili nátlak, aby se omluvil za své činy (tedy boj proti komunismu), jasně odpověděl:
To, co jsem udělal, posoudí Bůh.

Projev zástupce neoficielního politického sdružení Národní korporativismus

Dnes jsme se tu, jak všichni dobře víte, sešli proto, abychom oslavili 90. narozeniny generála Pinocheta. Nebudu zde sáhodlouze rozebírat jeho životopis a spíše se zaměřím na úvahu nad jeho vládními úspěchy. Pinochet byl totiž v mnoha věcech naprosto unikátní státník.
Je mu vytýkáno, že se k moci dostal pomocí vojenského puče, když svrhl komunistu Allendeho. Allende však již v této době neměl skutečnou moc. Po celé zemi řádily levicové oddíly, které kradly, pardon vyvlastňovaly soukromý majetek. Chile bylo v té době na pokraji občanské války nebo komunistické totality. Generál Pinochet převzal moc a obnovil v zemi spravedlnost.
Je mu vyčítáno, že po svém nástupu začal pronásledovat, zavírat a popravovat komunisty. Mělo jich zemřít na několik tisíc. Položme si však otázku, co by se stalo, kdyby Pinochet moc nepřevzal a vláda by zůstala v rukách rudé lůzy? Podle mého mínění by došlo k popravám daleko masovějším a rozsáhlejším po vzoru Sovětského svazu či Kambodži. Abych řekl pravdu, když se podívám na milióny mrtvých, které má komunistický režim na svědomí, nedokážu litovat pár tisíc mrtvých komunistů.
Pinochet dosáhl obrovských úspěchů v řízení země. Když nastoupil, byla chilská ekonomika v troskách, jen inflace dosahovala neuvěřitelných 200%. Za Pinocheta se celá země zvedla, v té souvislosti se dokonce hovoří o chilském ekonomickém zázraku, který jim v regionu všechny země záviděly. Pinochet tedy na rozdíl od většiny diktátorů zemi nezruinoval, nýbrž pozvedl. Byl také výjimečný v tom, že se za své vlády vůbec neobohatil. Na tom můžeme krásně vidět, že mu šlo především o blaho svého lidu a ne o svoje, což se například o naší vládě říci nedá.
Ještě jednou věci je Pinochet unikátní. Sám a dobrovolně se vzdal své funkce, ač v zemi nebyla žádná moc, která by ho k tomu mohla donutit a dnes je z Chile ústavní demokracie. Kolik diktátorů tohle dokázalo?
Dnes není Pinochet souzen jen díky svému špatnému zdravotnímu stavu. Ptám se, proč nejsou spíše souzeni různí levicoví diktátoři, kteří mají v drtivé většině případů na svých kontech daleko více mrtvých a o dalších zločinech ani nemluvě? Dnes je generál Pinochet nejvíce pomlouván právě levicí. Proč ho levice tak nenávidí? Nenávidí ho proto, že nebyl jako oni. Svojí zemi nezkorumpoval a nezruinoval, nýbrž pozvedl. Nepodlehl komunistům, nýbrž je porazil. A hlavně se dopustil té „drzosti”, že porušil „pravidla hry” všech diktátorů - poté, co svou misi splnil, dobrovolně se vzdal moci.
Následující pokusy o jeho uvěznění jsou výsměchem spravedlnosti, ale i logiky. Neumím si představit, že by se nějaký levicový diktátor vzdal své funkce, když mu bylo jasně předvedeno, že by ho poté čekalo pouze vězení.
Nám nezbývá, než ho obdivovat a popřát mu ještě dlouhý život a zdraví.
Hezké narozeniny, pane generále!