Dobrý den, dámy a pánové.
Dnes jsme se tu sešli, abychom oslavili den české suverenity a státnosti. Jak je to však s onou suverenitou skutečně? Jsme pořád nezávislí ve svých činech, nebo se stáváme pouhým kolečkem v soukolí nového totalitního světového pořádku? Můžeme stále s klidným svědomím říct, že v naší krásné zemi rozhodují o jejím osudu její občané, Češi? Myslím, že ne. V době, kdy jsme zavalováni tisíci evropských směrnic a nařízení, v době, kdy za nás levičáci z Bruselu rozhodují, co je pro nás správné a co nikoli, se už dávno nemůžeme cítit jako suverénní stát.

Naše domácí politika je již dávno uvržena do podřadné role. Eurointegrátoři nás nechají, abychom rozhodovali o tisíci nepodstatných věcí, ale když přijde na něco důležitého, tak můžeme jen tiše přikyvovat. Důkazem z poslední doby může být například Polsko, které chtělo otevřít diskusi o znovuobnovení trestu smrti. Za to samozřejmě sklidilo z Bruselu vlnu ostré kritiky. O něčem se zkrátka nesmí ani diskutovat. A už dnes se ostatně mluví o nutnosti nadřadit právo Evropské unie nad ústavy členských zemí.
Poslední zbytky suverenity nám stále ještě zajišťuje právo veta. To se samozřejmě strůjcům nového světového pořádku nelíbí, a tak začínají hlasitě volat po jeho zrušení. Prý je nedemokratické, když jeden nebo dva státy blokují právem veta rozhodnutí ostatních. Inu EU má vůbec zvláštní představy o demokracii.
Do EU jsme vstupovali s tím, že pokud by se nám něco nelíbilo, tak můžeme použít svého práva veta. Nedělám si sice iluze, že by zrovna naši politici v sobě našli tolik odvahy a našeho práva využili, přesto zde však ona možnost byla. Po zrušení práva veta bude transformace svazku států na jediný totalitní a centrálně řízený superstát dokončena. Budeme opět poslouchat příkazy, tentokrát pro změnu z centrály ze západu.
Jistě každý z Vás zná výrok sv. Václava, který je vyobrazen mj. na dvacetikorunách. V nezkrácené verzi zní: Svatý Václave, vévodo české země, nedej zahynouti nám ni budoucím!
Tento výrok, platný po staletí, dnes už neplatí. Češi, stejně jako všechny evropské národy, pomalu vymírají. Pomalu hyneme, zatímco zde menšiny rostou geometrickou řadou. Stará Evropa umírá, zatímco je zaplavována vlnami azylantů.
Politická korektnost je heslem dne a běda, když proti ní někdo vystoupí. V naší svobodné zemi jsou lidé vyhazováni z práce za to, že si jdou nafilmovat povolenou demonstraci. Lidé jsou zavíráni za své výroky a pod záminkou boje proti terorismu jsou nám omezována naše práva. Heslem vlády už dávno není svoboda, ale strach. Strach, s jehož pomocí nám chtějí vládnout.
My už dávno nebojujeme za hrdost a čest, ale pouze za samotnou otázku přežití našich lidí. Vedeme poslední zoufalý boj za zachování naší existence a zbytků našich práv. Přestože naši nepřátelé jsou mnohokrát silnější než my, máme proti nim jednu výhodu: naše myšlenky jsou dobré a čisté a naše odhodlání je nezměrné. Proto věřím, že na konci našeho boje na nás stále může čekat vítězství. Bude záležet jen na nás, jestli si ho dokážeme vybojovat. Já Vám všem chci poděkovat za to, že jste dnes přišli a ukázali všem, že jsou zde stále lidé, kterým na naší zemi záleží a že náš národ ještě nezahynul.