Zatímco jsme mohli slyšet ódy na pokrokovost studenstva, bravurní haleky k začlenění do Evropské unie či vzpomínky na aktivity Václava Havla soustavně brblajícího cosi o nejlepších synech a dcerách Izraele, skuteční čeští nacionalisté měli s oním dnem trochu jiné plány.
Jak jste možná zaznamenali, byla zveřejněna pozvánka na ryze pravicovou demonstraci na Václavské náměstí (pozvánka byla zveřejněna našich stránkách). Pravda, vzniklo několik informačních šumů, díky kterým dostala celá akce pogromistický nádech. Nijak jménem organizátorů nepopírám, že bychom bývali měli na ten den holubičí úmysly. Nicméně současný stav věcí veřejných dozrál k takovému stupni duševní bídy, že jakkoliv radikální vystoupení je jedině pravdivým zrcadlem dnešních poměrů. V pozvánce byl zveřejněn náš záměr prozatím se alespoň symbolicky vypořádat s nositeli ideologií, které za dnešní duchovní marasmus nesou veškerou odpovědnost.
A jsme u jádra pudla. Demokratická dodělávající kobyla dostává nejvíce hysterické záchvaty v momentu, kdy se proti jejímu zdravotnímu stavu někdo ozve. Stejně tak onoho pochmurného listopadového dne. Zasvěcenější vědí, že naše “císař je nahý” bylo postaveno na sebeobětavé iniciativě jednoho aktivisty, který byl připraven a odhodlán za svůj skutek nést veškeré právní důsledky.
Panu Ignácovi Š. však ani nebylo umožněno se na akci dostavit. Již tři hodiny před termínem byl doslova odtáhnut od svátečního oběda bdělou politickou policií. Samozřejmě že na svobodu byl propuštěn až hodinu po plánovaném skončení demonstrace. Podle jeho svědectví výslechu asistovala civilní osoba s nápadně nečeským vzezřením a podivnou fyziognomií.
Veškerou odpovědnost za nezdar samozřejmě přebírám na sebe. Nyní již vím, že akce svolávaná za použití oficiálního mobilního telefonu je vždy ohrožena od samého počátku. Nedokáži si jinak vysvětlit, proč osoba, o které přes moje číslo vědělo jen několik dalších aktivistů, byla po celou dobu sedmnáctého listopadu držena na StB. Nebo jakpak se to dnes vlastně jmenuje?

Petr Kalinovský