Skutečné národovecké organizace se vždy v historii České republiky potýkaly s nemalými problémy a vždy se velmi intenzivně pod taktovkou různých Uhlů, novinářů a „lidskoprávních“ aktivistů pracovalo na tom, aby národovecké subjekty byly přinejmenším zdiskreditovány, ale pokud možno pronásledovány policií a nejlépe rovnou zakázány. To se bohužel nevyhnulo žádné národovecké organizaci či straně. Vzpomeňme si třeba na SPR-RSČ. Tato strana byla svého času periodicky propírána v tisku a nakonec to došlo tak daleko, že sami opoziční parlamentní politikové zamezili tomuto subjektu v činnosti tím, že mu v roce 1998 po volbách odmítli vyplatit miliony, na které měla podle volebního výsledku republikánská strana právo. Upřením financí tak prakticky zamezili další významnější činnosti republikánů a ti od té doby už jen upadali.
Své si musely prožít i takové organizace jako např. Vlastenecká Fronta či Hnutí národního sjednocení. Obě organizace byly soustavně obviňovány z rasismu, pochopitelně také antisemitismu, protože bez toho by ta obvinění nebyla asi „to pravé“, fašismu, nacismu a já nevím z čeho ještě. Prostě z věcí, které jsou dnes už jaksi klasikou.
Vzpomínám si, jak bylo v roce 1997 mediálně ničeno Hnutí národního sjednocení reportérem ČT panem Vondráčkem v pořadu Nadoraz. Ten jako by představitele Hnutí při tříhodinovém rozhovoru během točení reportáže vůbec neposlouchal, protože i navzdory tomu, co panu Vondráčkovi sdělili, celou reportáž, zcela jistě záměrně, natočil v duchu goebbelsovské propagandy tak, že v ní bylo pravdy tak snad deset procent. Reportáž byla prostříhána záběry německých vojáků s hákovými kříži, hromadami mrtvol apod. Byla zcela lživá a účelová.
To samé se nyní děje v případě Národní strany (NS) a v tomto pocitu mě utvrdila včerejší reportáž v pořadu Reportéři ČT. Reportáž mě velmi zhnusila a docela dost mě přišlo líto, že lidé v politickém boji nedokáží být fér, protože namísto serióznímu dialogu se hází jen hnůj. Než aby došlo k řádné diskusi, opět se na NS valily nejhrubší nadávky a emocionální výlevy. V reportáži se projevilo velmi osvědčené „nálepkování“. NS nejenže byla označena za fašistickou, ale dokonce i nacistickou. „Nálepkáři“ si skutečně nebrali servítky, a tak snad ani jednou nezaznělo „hanlivé“ nacionalistická strana, ale rovnou fašistická a nacistická.
Za nacistickou ji označil Čeněk Růžička z Výboru pro odškodnění romského holocaustu. Nevím ale jak moc je třeba brát v úvahu názor člověka, který, jak v reportáži dokázal, se nedovede ani řádně vyjadřovat při obyčejném objednávání autojeřábu na odstranění památníku NS. Ilustrativní ukázka toho, jak „inteligentní“ lidé soudí druhé.
V pořadu vystoupil i exprezident, humanista a veliký dramatik, pan Václav Havel. Ten NS označil jak jinak než za fašistickou a národovce za zakyslé, zapšklé, zamindrákované a zbabělé. No možná kdyby strýc pana Václava Havla Miloš Havel, byl zamindrákovaným, zapšklým a zbabělým národovcem, tak by za tzv. Protektorátu nespolupracoval s nacisty a gestapem. Ale to jen tak na okraj, jen pro představu, kdo by si měl zamést před svým vlastní prahem a pak druhé hanobit pro jejich názory.
Je skutečně obdivuhodné, s jakou lehkostí dokáží nejrůznější aktivisté a exprezidentové někoho obvinit z nacismu. Patrně si neuvědomují, co nacismem je a co není. Nacismus je ideologie postavená na myšlence výjimečnosti áriogermánské rasy. Jedním z hlavních bodů nacistické myšlenky bylo vydobytí východního prostoru pro rozvoj ariogermánské rasy. Nacismus, mimo jiné, také vycházel ze socialistického uspořádání státu. A tak se ptám. Má v programu NS něco o koloniích, o germánství či o socialismu? Myslí si někdo, že teď trošku přeháním a zabývám se zbytečně detaily? To, jak jsem pár slovy popsal nacismus, bylo právě tou podstatou této ideologie, nikoli nějakým detailem. A nacistický program mi rozhodně nepřipadá shodný s programem NS, ba ani jemu podobný. V programu NS bych spíše viděl souvislost např. s takovým Ladislavem Rašínem.
NS se prostě dostává do situace, do které se národovecké subjekty zákonitě v současné době dostat musí. To, čím si prošly výše uvedené organizace, teď čeká na NS. A možná ve větší míře, protože NS dokazuje svou vysokou akceschopnost a efektivitu. Dostává se do situace, kdy by se mohla stát skutečně adekvátní opozicí současným parlamentním stranám a mohla by se podílet na rozhodování v této zemi. No a to se pochopitelně nelíbí jak politikům, tak různým pochybným „aktivistům“.

Robert Mach