Napsal: Milan Špinka

Sociální demokracie, to je jedna velká rodina. A tato rodina se musí semknout. Netuším, proti komu zase, zda proti věčným piklům ODS, nenadstranickému prezidentovi, šibalům, extremistům, marťanům či termitům, ale to je jedno; kdyby byl svět skutečně spravedlivý, Jiří Paroubek by měl mít povinnost líbat televizním divákům nohy už za to, že si z jeho volebního projevu poslechli alespoň dvě věty. Není ani vtipný, ani zábavný, nerozumí anglické poezii ani ruské próze, nechodí dobře oblékaný a navíc fandí Slávii.

Ty dvě věty však ve mně nastartovaly chuchvalec volných asociací, jež mi začaly kroužit myslí. Musí to být skutečně báječné žít v takové velké rodině, mít spoustu dědečků a babiček, jednu maminku a spoustu tatínků a také kupu usměvavých strýčků. Je skvělé být chtěným děckem. Všichni vás mají rádi, mazlí se s vámi, berou vás na výlety a v neděli odpoledne do cukrárny. Pokud jste však dítětem nechtěným, vaše maminka se přes naléhání několika tuctů tatínků špatně rozhodla, jak naložit se svým tělem, musí být život v tak obrovské rodině děsivým utrpením. Tatínkové vás celé mládí fackují, strýčkové do vás kopou a dědečkové vás nutí mýt po zaplivaných putykách nádobí a záchody. Matčin omyl se přitom už nedá napravit; žijeme v příšerně tmářské, středověké době jako z minulého (předminulého či spíše předpředminulého století), která si z nějakého nejasného důvodu stanovila tříměsíční lhůtu na rozhodnutí. Lhůtu prošvihneš a je hotovo – na svět přijde nějaký nešťastník, kterého bude jeho rodina celý život týrat a on nebude toužit po ničem jiném než po vlastní blažené smrti. S ohledem na neustálé prodlužování průměrného věku dožití by měla nastoupit nějaká novela zákona, ve které by se hlubokomyslní poslanci shodli na rozumnější hranici – udělejme si drobnou rezervu a stanovme třeba rovnou 120 let. Pokud by už rodiče byli dávno v pánu, mohlo by se o osudu nešťastného děcka rozhodovat tím nejdemokratičtějším způsobem: celonárodním referendem.
Takové stranické referendum podstoupil i Jiří Paroubek. Dojem to celé dělá nepěkný. Pan předseda musí svou rodinu setsakra zlobit. Nemilosrdní strýčkové a dědečkové se rozhodli, že Jiříka nepošlou do horoucích pekel, ale že si ho ještě nechají a budou jej rafinovaným způsobem trápit. 60 % hlasů, to je dost na to, aby potratářovy kleště nemilosrdně zacvakaly svými ocelovými čelistmi; prozatím se ještě do těla nezakously. Ale výsledky voleb do nejvyšších stranických orgánů znamenají, že Jiřík bude povinně spát na připínáčcích a snídat se psy.

zdroj: Národní myšlenka