Měl jsem jako nečlen strany tu čest účastnit se XIV. generálního sněmu politické strany Koruna Česká (KČ). Rád jsem této příležitosti využil, abych osobně zjistil a na vlastní oči se přesvědčil, zda jde jen o stranu lidí sentimentálně vzpomínajících na doby minulé či zda jde o reálnou politiku.

KONEC STARÝCH ČASŮ

V úvodu vystoupil pan Ivo Kubečka a přednesl úryvek z divadelní hry, obsahově zajímavý dialog osob z doby asi počátku 20. století, mluvících o blízkosti konce tehdejšího světa. Rozvrat, jež nepřišel s světovou válkou, ranou nepřátel, ale spíše díky vnitřnímu rozpolcení a vyčerpání. Díky ztrátě významu hodnot lid uvěřil, že jen nacionalismus či liberalismus je důležitý pro budoucnost a prospěšnější než tradiční hodnoty. Pro lid začali mít vyšší hodnotu osobní prospěch a změna myšlení, jež smysl prožitku postavila výše než smysl pro čest a povinnost, majestát panovníka, pouto k zemi a život ukotvený v řádu hodnot k čemuž náš lid vždy vedla církev svatá. Lid opustil své nosné myšlenky a tak ztratil sám sebe a svoji identitu. Tedy alespoň takovéto poselství jsem v tom našel já.

MNOHO POVOLANÝCH, MÁLO VYVOLENÝCH

Na místě samém se pak sešlo několik desítek lidí, tedy jádro aktivnějších členů, a zaobírali se otázkami, jak své ideje prosadit více mezi lidem. Překvapivé pro někoho může být zjištění, že nejde o klub nějakých nostalgických vzpomínačů minulých časů, ale o erudovanou stranu, jejíž snahou není jen jiná osoba, jež by místo presidenta kladla věnce a representovala nás navenek.
To si uvědomují i osoby nenakloněné myšlence monarchie a tak i Koruna Česká čelí nevybíravým pokusům o diskreditaci a trestním oznámením. Nutno dodat, že čelí všem útokům úspěšně a zůstává aktivní. Byť to ovlivňuje způsob prosazení a předseda KČ zdůrazňoval opatrnost, aby KČ nemohla být spojována s jakýmikoliv extrémisty, proto i ve všech volbách pro spolupráci s jinými subjekty má být toto vnímáno. Strana obdobně jako jiné neparlamentní strany již tak má problémy zviditelňovat se v médiích.
Zkoumavý a nepředpojatý pohled na historii naší země zůstává naštěstí legální. Být kritický k okolnostem vzniku tzv. první republiky v roce 1918 není nic trestného ani nového. To jen s rostoucím časovým odstupem a vznikem samostatného českého státu nezůstávají důvody, proč tehdejší dobu glorifikovat a vynořují se na povrch stále další skutečnosti, jež tehdejší události provázely. Nám všem to jen a jen napomůže k poznání a dá-li Bůh i k zdárnější tvorbě budoucnosti.
Pohled na historii je jedno z hlavních positiv, které já osobně na KČ nacházím. Při čtení Monarchistický listů a příspěvků členů KČ věřím, že mohou vykonat velký kus práce pro další objasnění našich dějin, že snad naše dějiny nejsou o třídní, skupinové, národnostní či jazykové nenávisti a ani nic obdobného nebude vydáváno za ústřední motiv naší historie.
Na sněmu s svou zdravicí vystoupil kancléř Konzervativní strany (KS), který mimo jiné řekl, že právě jen KČ a KS jsou strany konservativní. K tomu si neodpustím vlastní připomínku: konservatismus osobně vnímám jako pojetí člověka, jde o pevnou a stálou snahu rozvoje každého lidského individua v harmonii s ostatními. Člověk je a zůstane v své podstatě stále stejný, a proto je nesmyslné domnívat se, že s novou dobou tu budou i noví lidé, kteří již nebudou potřebovat tzv. „staré” normy. Konservatismus neznamená konservovat to, co je, neznamená to bránit se novému. Konservatismus jsou stále shodná měřítka hodnot a nové se zabudovává do stávajícího pořádku.
To píši, abych zdůraznil, že ne každý, kdo se nazývá konservativcem, jím i skutečně je. Jak na sněmu řekl předseda KČ Václav Srb, spojení slov konservativně-liberální je samo o sobě nesmyslné.

Na závěr bych to shrnul - Koruna Česká je dnes zatím stále jen malou stranou, která řeší funkční a existenční starosti, ale přesto pomýšlí, jak změnit život lidí v naší zemi. Ví, kolik práce to obnáší. Uvědomuje si také, o čem často mluví i jiní totiž, že volby v červnu 2006 mohou být osudové v našich dějinách a proto není možno marnit čas.

Milan Tobiáš