Neuplyne jediného dne, abychom nebyli obtěžováni zprávičkami o technařských protestech a dalších organizovaných technoparty. Skrytým cílem článků je dokázat, že techno je kultivovaná hudební zábava, která může probíhat v klidu, aniž by musela být rozháněna policisty. Každý takový pokus však končí tím, že čteme, kterak při náhodné prohlídce bylo u nějakého účastníka zabaveno větší či menší množství drog. Můžeme tedy směle bez povrchního generalizování prohlásit, že se jedná o feťáckou hudbu či, chcete-li, hudbu feťáků.
Není třeba nějak zvlášť zdůrazňovat, že publicita těchto akcí stále klesá. Stejně i účast na technařských party, což je dáno tím, že cizincům skončil čas dovoleným a tuzemským teenegerům začaly školní povinnosti, a tak dělají ostudu jinde. Za přímo skandální a dehonestující lze považovat plánované zneužití historického data k vyvrcholení technařských protestů, ač tento symbolické datum nemá s touto obskurní a dekadentní „hudbou“ (přesněji pazvuky). Pokus o zneužití symboliky 28. října není první a zřejmě ani poslední, vzpomeňme jen na snahu překrýt původní význam vzniku samostatné a svébytné Republiky československé komunisty preferovaným dnem znárodnění.
Technaři a jejich zastánci stále argumentují svobodou a právy, zapomínají ovšem i na jejich rub, kterými jsou také povinnosti, bez nichž není společnosti založené na právu, pořádku a zákonnosti. Okolo CzechTeku se šíří i legendy o hodných technařích a zlých a agresivních policistech. Veřejnost věří tomu, že cestu zablokovala policie a nikoliv převržený přívěs technařů, že policisté bez varování zaútočili na nevinné děti, ač řádně předtím pět hodin účastníky vyzývaly k opuštění louky, a to dokonce v pěti světových jazycích, nemluvě ani o tom, že už odpoledne byli vystaveni nejen slovníku útoku agresivních a alkoholem a drogami posilněných skřepčících a hulákajících anarchofeťáků. Dá se lhát a klamat, ale nejde to do nekonečna, a tak i technařům a jejich vlivným havlisticko-trockistickým sbratřencům dojdou síly i dech.

Jan Kopal