Napsal: Milan Tobiáš

Ve svém volném čase navštěvuji a dokumentuji veřejné dění, vyrábím videoreportáže a komentuji to ve svých článcích. Mé příspěvky již vyšli v tištěných i internetových zpravodajích, například na iDNES, Virtually, Contras, Natia, Una Voce, RC Monitor aj. Takto jsem byl letos například na demonstraci soukromých zemědělců u ministerstva zemědělství, manifestacích za tradiční rodinu, na prvomájové protikomunistické Letné, jakož i na naprosto apolitických akcích. Obrazově a textově jsem například zpracoval svou cestu na letošní mistrovství světa ve fotbale, s jednou fotografií z tohoto dění jsem pak uspěl v fotografické soutěži „ZLATÝ FANOUŠ“. Obdobně jsem takto zpracoval akce k 140. výročí prusko-rakouské bitvy v červenci letošního roku.
Za poslední léta jsem zadokumentoval mnoho akcí a nikdy jsem kvůli tomu neměl potíží, nebyl jsem za takovéto své chování stíhán pro přestupek, natož pro trestný čin. Pouze někdy někteří policisté, jako například mjr. Kopečný, mi toto vyčítali, případně se mi to snažili zakazovat. Vždy jsem se proti tomu hájil tím, že nemám v úmyslu porušovat žádných právních norem a pokud oni v tom vidí něco závadného, ať mi to zdůvodní a já toho klidně zanechám. Dodnes mi nikdo neřekl, že nesmím na veřejně přístupném místě filmovat či fotografovat. Na mé dotazy, zda se nesmí na takových akcích filmovat či fotografovat policisté, také nikdo nereagoval záporně.

Dne 27.8 2006 v cca 15:30 hod jsem přijel metrem do stanice Hradčanská. Odtud jsem se přesunul do ulice Badeniho, kde jsem chtěl zdokumentovat dění podle stránek Magistrátu hlavního města Prahy řádně nahlášeného veřejného shromáždění. V ulici Badeniho jsem byl příslušníkem Policie ČR vyzván k prokázání totožnosti. To jsem učinil a předložil mu občanský průkaz. Po tomto úkonu po mně nebylo více vyžadováno, zůstával jsem na místě zdržujíce se na křižovatce ulic Badeniho a Na Valech v rozhovoru s jiným kameramanem a čekaje začátku akce. Protože se tu nic nedělo, přesunuli jsme se společně po ulici Badeniho a Milady Horákové do vestibulu stanice metra Hradčanská. Zde se nacházela skupina osob s transparenty, zde jsem z povzdálí fotil a natáčel a poté dokumentoval jejich přesun přes ulici Milady Horákové do ulice Badeniho. Na rohu těchto ulic se dav zastavil na semaforu a při přecházení na druhou stranu přiběhli příslušníci Policie ČR označení znakem stálé pořádkové jednotky. Zde byl dav osob obstoupen a bylo mu bráněno v další cestě. Já jsem v tu chvíli byl mimo dav na druhé straně policejního kordonu. Od účastníků jdoucích na místo veřejného shromáždění jsem tedy byl oddělen policejními těžkooděnci. Ze svého místa jsem dále na své fotoaparáty a videokameru zaznamenával dění.
Z obklíčené skupiny osob byli postupně vyváděni jednotliví lidé a poté u nich byla prováděna osobní prohlídka. To jsem zde stále natáčel stoje mimo skupinu zadržovaných osob, oddělen od ní zástupem příslušníků Policie ČR. Na místě jsem kromě dokumentární filmové a fotografické činnosti nevykonával nic jiného. Neprovolával jsem žádná hesla, nebyl jsem ozbrojen, nedržel jsem žádný transparent, vlajku ani nic jiného, na sobě jsem neměl oblečení s nějakými symboly (černá kožená bunda bez nápisů a nášivek, černé kalhoty, bílá košile, černá čepice s červeným kšiltem vše také bez nápisů) krom dokumentace jsem jiného nic nevykonával. Takto to trvalo do chvíle, než ke mně přišel mjr. Jiří Kopečný a vyzval mne, abych vypnul kameru a přemístil se mezi zadržované osoby. Jiný policista tam na mne nešahal až do doby, než mne mjr. Kopečný donutil být mezi zadržovanými. Toto jeho jednání považuji za účelové a protiprávní.
Ze skupiny zadržovaných osob jsem byl po několika minutách čekání bez předchozí slovní výzvy za pomocí hmatů a chvatů odveden dvěma těžkooděnými příslušníky k policejnímu vozu, zde jsem byl prohledán, vše krom základního oblečení mi bylo odebráno, a byl jsem naložen do vozu. Následně jsem byl předveden na policejní oddělení v Bartolomějské ulici, kde jsem byl v podzemní části budovy s dalšími osobami umístěn do klecí. Do té chvíle mi nebyl sdělen důvod, proč jsem byl omezen na osobní svobodě.
Po cca hodině strávené v klecové cele přišel mezi klece již zmiňovaný mjr. Jiří Kopečný. Teatrálně se zde vyjadřoval, že strážníka městské policie všichni ostatní rádi pustí jako prvního.
K tomuto člověku považuji za nutné uvést, že si nejsme neznámy, v minulosti jsem upozoňoval na jeho nestandartní chování a žádal o jeho prošetření a to s negativním výsledkem. Počátkem tohoto roku byl u mého zaměstnavatele, kde mým nadřízeným údajně tvrdil, že jsem osobou nedůvěryhodnou, ve smyslu trestním rozpracovanou, jen že prý dosud není dostatek důkazů k zahájení stíhání. Když jsem s ním mluvil na Pochodu pro život pořádeném hnutím PRO LIFE v březnu letošního roku, takové jednání popřel, označil za mnou smyšlené a návštěvu u mého zaměstnavatele nazval rozhovorem starých přátel. Tento náš březnový dialog zde zmiňuji také proto, aby bylo zřejmé, že i mjr. Kopečný bezpečně ví, že dokumentuji širší spektrum akcí. Označení extrémista nebo dokonce neonacista je lživé a nezakládá se na skutečnosti. Což lze dokumentovat a doložit například tím, že jsem i ve svém soukromém životě neváhal iniciovat trestní stíhání činů naplňujících znaky podpory a propagace hnutí směřující k potlačení práv a svobod občanů. Což předpokládám, že bude ověřeno.
Před rokem jsem upozorňoval na závadné jednání třech policistů ohledně jedné řádně svolané svatováclavské akce. Při stížnosti na policistu, který mi toho dne v přítomnosti pana Kopečného a jeho kolegy Turka na Masarykově nádraží v Praze vyhrožoval, že pokud neschovám ten fotoaparát, tak o něj přijdu, jsem je uváděl jako svědky. Vyšetřeno to asi díky nim bylo s negativním výsledkem. I jindy jsem upozorňoval na nerovný a nestandartní přístup policistů na tzv. politicky nekorektních akcích, například při loňské demonstraci za svobodu slova před velvyslanectvím SRN. Vždy s negativním výsledkem.
Následně jsem byl odveden do kanceláře sousední budovy. Zde mi bylo nejprve řečeno, že jsem tam jako svědek, bylo mi dáno k přečtení poučení a byl s mnou sepsán protokol o podaném vysvětlení. Do něho jsem nechtěl uvádět, kde jsem zaměstnán ani jsem se jinak neprezentoval jako strážník městské policie, nepředkládal jsem nikomu služební průkaz, natož abych uváděl místo svého pracoviště na Praze 10. Po sepsání protokolu o podaném vysvětlení bylo v kolonce poměr k podezřelému napsáno: podezřelý ze spáchání přestupku. Trval jsem na specifikaci onoho přestupku a bylo mi řečeno, že se jedná o přestupek proti veřejnému pořádku. Namítal jsem, že je to příliš neurčité, že trvám na přesné specifikaci přestupku, kterého jsem se měl dopustit. Po diskusi, zda je to dostatečná či nedostatečná specifikace mého údajného protiprávního jednání, jeden z policistů odešel a po svém návratu po cca pěti či desti minutách řekl, že z pokynu nejvyššího jde o neuposlechnutí výzvy veřejného činitele, přestupek dle § 47/1a zákona č. 200/1990 Sb. Na mou žádost to bylo nakonec dopsáno do obou versí vyhotoveného protokolu o podání vysvětlení (Č.j.: PSP-945/OOZOK-2006). Nejprve to bylo uvedeno jen do kopie určené pro mně. Odmítl jsem podepsat protokol dříve, než to tam bude doplněno. Čili policisté, kteří se mnou protokol sepisovali, to nakonec doplnili: jeden z nich to tam dopsal vlastní rukou, a to za slovního projevu o tom, že si stačí říct, že oni jsou poctiví policisté, na rozdíl od někoho.
Chci zdůraznit, že příslušníci sepisující s mnou protokol o podání vysvětlení věděli kdo jsem, ale za to nevěděli, proč tam jsem, a důvod, konkrétní protiprávní jednání, jež jsem měl údajně spáchat, doplnili do protokolu až po jeho sepsání. Tedy všechny otázky jimi kladené se nevztahovaly k tomu, čeho jsem se měl údajně dopustit.
Osobně celou tuto kausu chápu jako útok na svou osobu. Možná právě ze strany mjr. Jiřího Kopečného, který se mohl rozhodnout zničit mne pomocí médií, když z hlediska zákona na mne nic nemá. Ono to celé dosud nestojí skutečně na ničem jiném než na účelových a snadno vyvratitelných tvrzeních. Obviňují mne doposud z jednání tzv. špatného (styk s některými lidmi, návštěvy nepatřičných akcí) nikoli však protiprávního! Nejsem v této kause pachatel, ale oběť! Vím, že jsem velmi hříšný člověk, přesto z hlediska světského práva jsem se nikdy nedopustil žádného protiprávního jednání. Nikdy jsem nespáchal přestupek natož pak trestný čin a ani jsem nikdy nebyl stíhán pro podezření z takového jednání.
Své omezení na osobní svobodě shledávám neoprávněným a žádám o prošetření, zda jím nebyla naplněna skutková podstat trestného činu dle § 231 trestního zákona.
Domnívám se, že mohla být naplněna i skutková podstata trestného činu dle § 158, zneužívání pravomoci veřejného činitele.
Dále považuji za neoprávněné užití donucovacích prostředků, kterým navíc nepředcházela žádná výzva. Krom filmování a focení jsem na místě nic jiného nevykonával, ničeho jiného jsem se nedopustil a nenarušoval jsem veřejný pořádek. Což při poctivém přístupu mohou ze své zkušenosti potvrdit i političtí policisté, kteří mne dosud za tuto činnost na jiných demonstracích nezadrželi ani jinak nepostihovali. Proč jsem byl za stále se opakující jednání zadržen až nyní?
Požaduji, aby bylo prošetřeno, proč nebylo obdobně posuzováno filmování dalšího kameramana na místě přítomného. Proč není na všechny stejný metr?
Za nejzávažnější považuji podezření ze spáchání trestného činu dle § 206 (pomluva) a žádám jeho obzvláště důkladné prošetření. Jak se údaje o mé osobě, tedy zaměstnavatel i místo pracoviště, dostaly do médií, přestože jsem se neprokazoval služebním průkazem městské policie a nechtěl jsem takový údaj uvést do protokolu o podaném vysvětlení? Tyto údaje byly použity ještě ten den, tj. 28.8. 06, ve večerním zpravodajství České televize i na ČT 24. Dále je třeba prověřit, zda pomluvy odvolávající se na mjr. Kopečného či obecně na policii skutečně vyšly od policistů, nebo si je vymysleli novináři. Není pravdou, že jsem byl od Městské policie vyhozen, ani to, že jsem již svlékl unifomu. Celá věc v čase psaní tohoto materiálu ještě běží a následky způsobené uvedeným jednáním nelze nyní ještě vyjádřit v plném rozsahu, kromě zatím jistých věcí: ztráty zaměstnání, služebního bytu a negativní publicity.