Minulou dubnovou neděli jsem vystupoval z metra na stanici Anděl na pražském Smíchově. Cestu mi zkřížila jedna mladá Cikánka. To není v těchto končinách ničím neobvyklým, spíše naopak, přesto mě však na ní něco zarazilo a volky nevolky jsem jí musel věnovat druhý pohled. Na tzv. baseballové bundě měla asi ve čtyřech provedeních číslici 88. Pro ty, kdo nevědí, co to znamená, pak podle soudních znalců, mnoha soudů a nesčetně policistů je to tzv. zástupný symbol pro nacistický pozdrav Heil Hitler (písmeno H je osmé v abecedě, 88 = HH).
Zalitoval jsem, že s sebou nemám fotoaparát, protože tento obrázek by mohl být před některými soudy zajímavým důkazem obhajoby. Jestliže může číslici 88 (symbol nacismu a rasismu) na svém oděvu nosit příslušnice „utiskované“ menšiny, proč by tak nemohli činit i ostatní?
Tohle vše mi prošlo hlavou a pokračoval jsem na tramvaj, když jsem potkal dvoučlennou hlídku Policie ČR. A musím se přiznat, že ve mně zahlodal udavačský červíček, který mě ponoukal, abych policisty o zjevné propagaci nacismu informoval. Jistě by bylo zajímavé vidět, jak by situaci ochránci demokracie vyřešili.
Několik okamžiků jsem se však sám před sebou zastyděl, vždyť přece „nejsme jako oni“, vzpomněl jsem si na zprofanové heslo velké listopadové revoluce, které přese všechno vyjadřovalo jasný morální rozdíl mezi většinou obyvatel a vládnoucí bolševickou lůzou.
Ptáte se, kdo jsou ti oni, ke kterým se rozhodně nechci přiřadit? Jsou to všichni ti udavači, špehové, provokatéři či političtí policisté, angažovaní šmíráci a anonymní ohlašovatelé. Jsem holt k cikánským neonacistům tolerantnější nežli celá Nadace tolerance ke mně. Sice s nimi nesouhlasím, mně osobně jsou odporní, ale jejich zrůdnou ideologii jim neberu. Vždyť i oni jsou přeci Árijci!

David Macháček